25. února  2013 v 19:30  rubrika: Svět viděný internetem

O stagnující Libyi a spekulacích kolem papežovy rezignace

www.haaretz.com - Foto:  Haaretz

www.haaretz.comFoto:  Haaretz

Hlavním tématem dnešního pořadu bude porevoluční vývoj v Libyi. V dalších příspěvcích se podíváme do Sýrie, kde sílí zapojení libanonského Hizballáhu, nebo do Íránu, kde se stupňuje mocenský boj. Seznámíme vás také se spekulacemi italského tisku o důvodech rezignace papeže Benedikta XVI.


Libye stále nenašla nový směr 

Od svržení plukovníka Muammara Kaddáfího uplynulo skoro půldruhého roku a Libye stále nikam nesměřuje. Na oslavách v Benghází, kde revoluce před dvěma lety začala, lidé například požadovali, aby provincie měla vlastní vládu a i ekonomiku. A zatímco jásali, na předměstí vztyčovali silniční zátarasy ozbrojenci islamistických milicí Ansar šaríja, které se v září podílely na zavraždění amerického velvyslance a dalších diplomatů, píše izraelský deník Ha-aretz

Ulice starého Tripolisu - Foto: Martin Dorazín

Ulice starého TripolisuFoto: Martin Dorazín

Rozdělení Libye na provincie však chtějí i jižní a západní části země a požadují tak širokou autonomii, že by byla centrální vláda nadbytečná. Všechny tyto oblasti ovládají velké místní kmeny s pomocí ozbrojených milicí a nedovolí národní policii ani armádě, aby prosazovala autoritu vlády. Nové zákony sice zakazují nosit na ulici zbraně bez povolení, jezdit v autě bez poznávací značky nebo mít ve voze tmavá skla, ale žádný policista si netroufne zákon uplatnit v praxi. Vláda ani neuspořádala žádné oficiální oslavy výročí, protože se obávala nepokojů a krveprolití. 

Dva roky od začátku revoluce vyhrožují členům parlamentu kmenoví náčelníci a ozbrojené gangy, zatímco policisté se bojí nosit na ulici uniformu. Cizinci ani investoři do země nejezdí, protože v ní není bezpečno a vládní bezpečnostní složky je nedokážou ochránit. Na rozdíl od Egypta a Tuniska, kde před revolucí existovaly vládní instituce, nemohla Libye zbavit státní správu prominentů bývalého režimu. Kaddáfí řídil zemi v podstatě sám. Dodnes neexistují ani politické strany založené na ideologii, a ne na kmenových faktorech, ani infrastruktura nebo řídící orgány. Ke vzniku nového občanského státu potřebuje Libye ústavu, která bude vyhovovat většině obyvatel. Egypt už ji má, i když kontroverzní, a v Tunisku se nová ústava velmi pomalu připravuje. Libye se však ještě ani neshodla na vytvoření komise, která by ji začala psát. 

Vláda se komisi pokusila založit, ale vyvolala masové demonstrace v celé zemi. Deset členů komise tak bude zvoleno v celonárodních volbách. Toto rozhodnutí však zřejmě vznik ústavy nejméně o rok oddálí. Do té doby bude asi nejaktivnější institucí Nejvyšší agentura pro normy čestnosti a vlastenectví, která zkoumá minulost vládních představitelů ve snaze očistit státní správu od lidí spjatých s Kaddáfím. Agentura denně prověřuje tisíce dokumentů a každých pár dní zveřejňuje seznam lidí, kteří by neměli pro vládu pracovat – od bývalých velvyslanců, poradců a úředníků až po novináře či spisovatele. Mnoho z nich by však mohlo nové vládě s řízením země pomoci. 

Libye stále nikam nesměřuje. Jako jediné realistické řešení se dnes zdá zahájení celonárodního dialogu, při kterém by se všichni dohodli, jak by měl vypadat charakter země a jak by se země měla řídit. Zatím ale nedošlo ani ke shodě na tom, že by se takový dialog měl vést. 


Rýsuje se konflikt mezi syrskými povstalci a libanonských Hizballáhem? 

Příslušníci libanonských šíitských milicí Hizballáh - Foto: almashriq.hiof.no

Příslušníci libanonských šíitských milicí HizballáhFoto: almashriq.hiof.no

V Sýrii roste rozhořčení nad stále větším zapojením libanonského šíitského hnutí Hizballáh do občanské války. Hizballáh bojuje na straně prezidenta Bašára Asada a vysílá přes hranice stále větší počet ozbrojenců. Hněv syrské opozice vzrostl natolik, že před víkendem Hizballáh varovala, ať se přestane do syrského konfliktu vměšovat, nebo bude čelit vážným důsledkům, píše americký server CNN. Opoziční Svobodná syrská armáda hnutí vyzvala, ať okamžitě přestane ostřelovat syrské území, vesnice a civilisty, jinak začnou povstalci příslušníky Hizballáhu fyzicky likvidovat. I při tradičních protestech po pátečních modlitbách lidé v celé Sýrii spílali nejen Asadovi, ale i Hizballáhu. 

Povstalci zároveň předvedli, že své varování myslí vážně, a Svobodná syrská armáda podnikla dva útoky na cíle Hizballáhu, informuje izraelský server Times of Israel. K jednomu došlo v Libanonu, kde syrská povstalecká brigáda napadla dělostřelecké pozice Hizballáhu minometnými raketami. V druhém případě rebelové zaútočili kulomety a protitankovými střelami na skupinu ozbrojenců Hizballáhu v západní Sýrii a zabili několik mužů, uvedla armáda v prohlášení. 

Hizballáh a syrští povstalci se střetli minulý týden už jednou na libanonsko-syrských hranicích. Bitvu nepřežil nejméně jeden bojovník Hizballáhu a pět rebelů. Účast hnutí v bojích proti syrskému povstání ostře kritizoval i vůdce libanonské opozice a bývalý premiér Saad Harírí. Zdůraznil, že Hizballáhu nejde o potlačení odpůrců Bašára Asada, ale o prezidentovy zbraně, kterých se chce zmocnit. Libanonský ministr zahraničí Adnán Mansúr se však Hizballáhu zastal a prohlásil, že boje na hranicích jsou ve skutečnosti „nacvičováním sebeobrany místních obyvatel proti útokům syrských povstalců“. Libanonská vláda se oficiálně do syrské občanské války nevměšuje. Zapojení Hizballáhu do bojů po boku Asada je o to paradoxnější, protože hnutí je členem libanonské vlády. 


Asad otevřel zónu u izraelských hranic džihádistům 

Povstalci proti režimu bašára Asada - Foto:  ČTK/AP, Mustafa Karali

Povstalci proti režimu bašára AsadaFoto:  ČTK/AP, Mustafa Karali

Bašár Asad se stále nevzdává, a dokonce má i vojenskou strategii. Podle dalšího izraelského serveru Debkafile v posledních dnech stáhl svou Pátou armádní divizi ze stálých pozic v Golanských výšinách, kde byli vojáci dlouhá léta rozmístěni přímo proti izraelským vojákům, a převelel ji do Damašku. Podle vojenských zdrojů serveru měl tento krok tři cíle – posílit obranu metropole, vytvořit nárazníkovou zónu u izraelských hranici a ponechat ji pod kontrolou povstalců, a otevřít tak džihádistům v jejich řadách cestu k izraelskému hraničnímu plotu. Podle izraelské armády je jen otázka času, než ozbrojenci al-Káidy začnou na hranice útočit ve snaze plot prorazit. 

Asad už tuto taktiku použil u hranic s Tureckem. Před půl rokem takto otevřel tamější prostor ozbrojeným bandám separatistické Strany kurdských pracujících v Iráku k vytváření nových základen k výpadům proti Turecku. Kurdové příležitosti plně využili a Turecko se ocitlo tváří v tvář nové kurdské ofenzivě. Muselo tak začít se separatisty vyjednávat o splnění jejich požadavků. Kurdové si však i při jednání dál drží nově získané pozice v Sýrii. 

Izrael je ale v jiné situaci, protože většina islamistů bojujících na straně syrských rebelů patří k al-Káidě a touží židovský stát zničit. Izraelci měli proto minulý týden velké dilema, jestli mají pomoci sedmi Syřanům zraněným v bitvě mezi vládními jednotkami a rebely v Golanských výšinách. Nakonec jim povolili přejít hranice a převezli je do nemocnice v Safedu. V oficiálním prohlášení pak zdůraznili, že tak učinili výhradně z humanitárních důvodů, a neuvedli, zda zranění patří k Asadovi nebo k povstalcům. Podle zdrojů serveru šlo o vládní vojáky, kteří byli napadeni povstalci při odsunu z Golan. Kdyby to však vláda výslovně uvedla, mohlo by to vypadat, že podporuje Asada. Raději se proto rozhodla příslušnost zraněných zatajit, píše Debkafile


Vnitropolitický boj v Íránu sílí 

protesty studentů - protesty proti Ahmadínežádovi - íránské protesty - protesty v Íránu - Foto: Břetislav Tureček

protesty studentů - protesty proti Ahmadínežádovi - íránské protesty - protesty v ÍránuFoto: Břetislav Tureček

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád si za posledních osm let vysloužil nenávist Západu, ale kdo ví, jestli nakonec nebude nejmenším zlem, píše francouzský Le Monde. Do čela země ho v roce 2005 dostal nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí a od té doby neuplynul ani den, kdy by se prodemokraticky smýšlejícím Íráncům nestýskalo po Ahmadínežádově předchůdci Mohammadu Chátamím. Za jeho vlády v letech 1997 až 2005 měl Írán mnohem lepší pověst. Chátamí sice nebyl zrovna revoluční reformista, ale byl přesvědčen o důležitosti „dialogu mezi civilizacemi“. 

V případě Ahmadínežáda s jeho nenávistí vůči reformistům, mesiášským komplexem a patologickým antisemitismem Írán nahradil intelektuála sekerníkem. Aspoň však lidé vědí, na čem jsou. Skutečnou hlavou Íránu je Chameneí. Dnes si patrně spílá, že v roce 2009 podpořil Ahmedínežádovo znovuzvolení. Ahmadínežád tehdy kontroverzním způsobem zvítězil nad bývalým premiérem Mírhosejnem Músavím, z něhož se následně stal disident, který je poslední dva roky v domácím vězení. 

Po Ahmadínežádově znovuzvolení následovaly čtyři roky brutálních represí vůči takzvanému zelenému hnutí, které se zrodilo z protestů proti zfalšovaným prezidentským volbám. Prezident se za tu dobu odpoutal od Chameneího a z jeho chráněnce se proměnil v obětního beránka, jemuž jsou připisovány všechny neduhy země. V Íránu sílí mocenský boj mezi dvěma politickými tábory, které si vyřizují účty už i veřejně. V kterém jiném totalitním režimu lze vidět prezidenta, který poslancům parlamentu, jenž ho nenávidí, předčítá přepisy kompromitujících nezákonných odposlechů vysoce postaveného představitele ministerstva spravedlnosti a zároveň bratra předsedy parlamentu, který má navíc blízko k Chamenímu? Arabští sousedé Íránu asi 2. února nestačili zírat. 

Současná politická situace však není Ahmadínežádovi nakloněna. Stojí proti němu Chameneí, mocné Íránské revoluční gardy i parlament. Za těchto okolností má prezident pramalou šanci udržet si moc tím, že by v nadcházejících červnových volbách do prezidentské funkce prosadil některého ze svých nejbližších spojenců. Rada strážců ústavy je pravděpodobně z prezidentského klání vyřadí, včetně Ahmadínežádova poradce a švagra Esfandiára Mašaího. 

Vnitropolitický boj má už teď ničivé následky. Ahmadínežádovi se svou neustálou kritikou soudnictví a obviňováním soudců z korupce podařilo přesvědčit „tichou většinu“, že revoluce je zvrácenost. Tichou většinu představují chudí venkovští voliči, kteří ho kdysi milovali a pomohli mu k moci. I Chameneímu, jemuž se nedaří zvládnout oba soupeřící tábory, však hrozí ztráta postavení nejvyššího vůdce a pád na úroveň vůdce některé z frakcí. 

I když se nám možná íránské veřejné praní špinavého prádla líbí, vyvolá oslabení režimu řetězovou reakci problémů. Především je zde riziko, že Íránci ztratí zájem o účast v prezidentských volbách. Chameneí se tak může ocitnout v situaci, kdy na jedné straně budou stát poslední zbývající reformisté, kteří se budou ptát sami sebe, jestli má smysl zúčastnit se voleb, a na druhé kumpáni Ahmedínežáda. Ajatolláh by pak také mohl třeba požádat parlament, aby prezidenta vybrali poslanci. 


Co vedlo papeže k rezignaci? 

Papež Benedikt XVI. - Foto: Alessandra Tarantino,  ČTK/AP

Papež Benedikt XVI.Foto: Alessandra Tarantino, ČTK/AP

Italská média se hemží spekulacemi o obsahu tajného třísetstránkového dokumentu nedávno předaného papeži Benediktovi XVI., který je možná důvodem jeho nečekaného oznámení rezignace, píše agentura AP. Teorie o obsahu materiálu se různí od vydírání homosexuálních kněží až po finanční nesrovnalosti ve Vatikánu. 

Italský deník Repubblica napsal, že složka popisuje rozkol ve Vatikánu, kde existuje „síť spojená sexuální orientací“. Podle listu, který tvrdí, že zprávu cituje, byli někteří vatikánští činitelé v minulosti „vystaveni vnějším vlivům“ laiků, s nimiž „měli styky světské povahy“. Různé skupiny ve Vatikánu měly soustavně porušovat šesté a sedmí přikázání, tedy „nesesmilníš“ a „nepokradeš“. Zjednodušeně řečeno, byli vydíráni kvůli své sexuální orientaci. 

Třísetstránková složka, kterou připravili tři kardinálové a papež ji dostal v prosinci, je výsledkem vyšetřování loňského skandálu, jemuž se začalo říkat Vatileaks. Papežův komorník byl tehdy obviněn z předání důvěrných dokumentů jistému novináři, který je publikoval v knize. Komorník byl v říjnu odsouzen, ale papež mu později udělil milost. Podle italského deníku se Benedikt k demisi rozhodl už 17. prosince pouhý den potom, co složku s výsledky vyšetřování dostal. Vatikánský mluvčí Federico Lombardi zprávu odmítl komentovat. 

Benedikt XVI., který je prvním papežem po 600 letech, jenž z vlastního rozhodnutí odstupuje, zdůvodnil své rozhodnutí tím, že už „nemá duševní ani tělesnou sílu“ vykonávat úřad. Odstoupí tento čtvrtek. Lombardi naznačil, že se ještě před odchodem setká s třemi kardinály, kteří zprávu vypracovali. 

Druhá teorie, která se šíří v kuloárech, se týká jmenování vysokého církevního činitele do čela vatikánského úřadu v Kolumbii. Ettore Balestrero byl v roce 2009 jmenování tajemníkem vatikánského ministerstva zahraničí a k jeho úkolům mimo jiné patřilo dostat Svatý stolec na seznam finančně transparentních zemí. Papež ho teď ale jmenoval nunciem v Kolumbii, což je podle italského tisku trest za Balestrerův údajný podíl na odtajnění papežových dokumentů, které předal tisku komorník. 

Balestrero stál v čele vatikánské delegace v komisi známé jako Moneyval, která v Radě Evropy prověřuje praní špinavých peněz a protiteroristická finanční opatření ve Vatikánu. Svatý stolec se k hodnocení vydal komisi sám, aby si vylepšil pověst ve finančním světě. V prověření obstál hned napoprvé loni v srpnu a Moneyval konstatoval, že Vatikán učinil velký pokrok. Špatného hodnocení se však dostalo jeho finančnímu kontrolnímu orgánu a bance, o které kolují nedobré zvěsti už delší dobu. 

Nyní se Vatikán snaží splnit doporučení komise, než přijde nové kolo hodnocení. Lombardi popřel, že by bylo jmenování Balestrera trest. Podle něj naopak znamená povýšení, protože nunciatura v Kolumbii je jednou z nejvýznamnějších v Latinské Americe a je sídlem biskupské konference i regionální organizace církevních řádů. Nunciem je zde většinou jmenován někdo, kdo má zkušenosti už z nejméně dvou předchozích diplomatických misí. Lombardi v rozhovoru pro AP zdůraznil, že proces vedoucí k Balestrerově jmenování začal už před delší dobou, tedy před papežovým rozhodnutím odstoupit, takže zmíněná teorie o jeho potrestání je nepodložená. 

Španělský kardinál Julian Herranz, který stál v čele papežské vyšetřovací komise, hovoří o její zprávě mlhavě. Přiznává, že takové hypotézy prezentované italským tiskem se skutečně vyskytly, ale podle něj je třeba respektovat, že papež má čisté svědomí. Připustil, že rozpory v církvi existují, ale existovaly v ní vždycky. Není to tedy nic nového, i když ty dnešní mají určitou závažnost, řekl Herranz. Dalšími dvěma členy komise byli slovenský kardinál Jozef Tomko a italský kardinál Salvatore De Giorgio, Komise měla rozsáhlé pravomoci, včetně práva vyslýchat vatikánské představitele i kardinály. 

Federico Lombardi o víkendu důrazně popřel všechny spekulace o důvodech papežovy rezignace a označil je za „klepy a pomluvy“. „Každý, pro něhož jsou hlavními věcmi v životě peníze, sex a moc, posuzuje svět těmito parametry, a to i když jde o církev,“ řekl Lombardi. „Takový přístup však nemůže dohlédnout tak vysoko ani proniknout tak hluboko, aby pochopil duchovní rozměr a motivaci bytí.“ 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace