10. ledna  2013  rubrika: Svět viděný internetem

O syrském plánu přechodu moci a izraelské škole proroků

www.washingtonpost.com 

www.washingtonpost.com 

Dnešní pořad se zaměří na první plán syrské opozice týkající se předání moci v zemi, zamyslí se nad budoucností Sýrie a zhodnotí vývoj arabského jara. V druhé části přineseme informace o jedné podivuhodné nové škole a novinku z biblické archeologie v Izraeli.


První konkrétní plán přechodu moci v Sýrii 

Část syrské opozice vypracovala návrh prozatímního právního systému po svržení režimu Bašára Asada. Americký deník Washington Post jej hodnotí jako zatím nejlepší nápad syrských povstalců, který může potrestat brutalitu režimu a zároveň zabránit, aby v Sýrii po Asadově pádu nevypukl chaos, neprohloubila se sektářská nenávist a nepokračovaly násilnosti. 

Prozatímní justice má dávat tvrdé tresty nejzarytějším stoupencům Asadova režimu, ale udělit amnestii většině alawitů, kteří ho dnes podporují. Cílem je právní rámec, který alawity ujistí, že jim nehrozí odveta a že pro ně bude místo i v poválečné Sýrii. Plán zároveň podpoří vládu zákona v osvobozených oblastech, kde začíná docházet k zabíjení příznivců bývalého režimu. Návrh připravila takzvaná Syrská podpůrná skupina s pomocí mezinárodních právníků a předala ho vedení nedávno sjednocené Národní koalice syrských revolučních a opozičních sil. Skupina doufá, že její plán podpoří i mezinárodní společenství na příští schůzce Přátel Sýrie v Itálii. 

Povstalci proti režimu bašára Asada - Foto:  ČTK/AP, Mustafa Karali

Povstalci proti režimu bašára AsadaFoto:  ČTK/AP, Mustafa Karali

Podle plánu by měl přechod k novému režimu začít vytipováním stovky nejloajálnějších členů Asadova režimu, jejichž dezerce by uspíšila Asadův pád. Dostali by nabídku částečné amnestie, budou-li ochotni spolupracovat. Čím dříve zběhnou, tím větší vliv by mohli mít za příštího režimu. Rovněž by byl zřízen fond odškodnění pro oběti Asadova vraždění. Alawité, kteří nejsou členy nejužšího prezidentova kruhu, by získali záruku bezpečnosti. Autoři plánu jsou přesvědčeni, že mnozí alawité dnes stojí na Asadově straně jen ze strachu, že by je v nové Sýrii čekala smrt. Plán je založen na svobodné volbě – každý Asadův stoupenec může získat, když se od prezidenta odvrátí, ale hodně ztratí, když zůstane na jeho straně. 

Skupina zároveň navrhla jména prominentních syrských právních expertů, soudců, aktivistů a disidentů, kteří by vytvořili tým k realizaci plánu. Čím déle bude jeho uvedení v praxi trvat, tím je pravděpodobnější, že Sýrie zabředne do anarchie. V oblastech obsazených povstalci už teď berou jejich velitelé zákon do vlastních rukou. Podle jednoho citovaného svědka se někteří členové Svobodné syrské armády chovají spíše jako příslušníci vládních milicí šabíha, proti kterým bojovali. Právní experti zdůrazňují, že Sýrie naléhavě potřebuje novou vládu, která by vládla zákonným způsobem, a proto je třeba návrh opozice co nejrychleji podpořit, naléhá Washington Post


Boje v Sýrii neskončí ani s pádem Asada 

Analytik izraelského deníku Jediot Achronot předpovídá, že občanská válka v Sýrii bude pokračovat ještě dlouho po pádu Asadova režimu. Zkušenosti z jiných zemí, například z Afghánistánu, naznačují, že zesílí kmenové války a ozbrojené konflikty mezi etnickými skupinami. Amerika a Izrael jsou přesvědčeny, že Asad už v podstatě ztratil kontrolu nad zemí, ale ještě nějaký čas dokáže bojovat. Komunistický režim v Afghánistánu vydržel po odchodu Sovětů ještě tři roky. Ovládal jen malý počet měst, ale u moci se udržel i s mnohem slabší armádou, než jakou má než Bašár Asad. 

Otázkou je, jaká bude Sýrie po Asadově pádu – budou její části ovládat islamisté, jako Taliban ovládal Afghánistán? Nestane se z ní základna Al Kajdy a džihádistů k útokům na okolní země? Rovněž lze těžko říct, kdo získá Asadův arzenál konvenčních a chemických zbraní. 

Děti v Aleppu - Foto:  ČTK/AP, Andoni Lubaki

Děti v AleppuFoto:  ČTK/AP, Andoni Lubaki

Článek se vyjadřuje i k obavám z užití chemických zbraní. Syrští povstalci v posledních několika měsících několikrát tvrdili, že Asadův režim je už použil. Západ o tom pochyboval a domníval se, že opozice se jen snaží přimět mezinárodní společenství k vojenské intervenci, a proto šíří falešné informace. Před několika týdny však západní zpravodajské služby zjistily, že se mýlily a zprávy povstalců byly pravdivé. 

Detailní analýzy záběrů ze Sýrie a dalšího materiálu ukázaly, že armáda skutečně používá ochromující chemické látky proti povstalcům i civilistům. Nejde sice o sarin, yperit nebo plyn VX, ale látky jsou toxické a pro člověka škodlivé. Armáda nebo provládní milice šabíha už nejméně dvacetkrát rozstříkly plyn nebo jedovatou tekutinu v obytných čtvrtích. Rebelové na záběrech neukazují žádné zbytky bomb, takže toxické látky jsou zřejmě šířeny ručně. 

Tento plyn nemusí nutně zabíjet a není tak smrtící jako chemické zbraně. Rovněž se rychle vypařuje, a je proto obtížné jej určit. Může však způsobit udušení a popáleniny, poškodit dýchací cesty i zabít ne zcela zdravé jedince. Asadův režim tyto látky používá, aby mezi povstalce zasel strach, aniž při tom riskuje mezinárodní odsouzení. Nedávno k takovému případu došlo v Homsu, kde na následky jedu zemřelo šest lidí. Asad se bojí, že užití chemických zbraní vyvolá vojenskou intervenci Severoatlantické aliance a možná i Izraele, která by mohla jeho vládu ukončit. Experti proto soudí, že je nepoužije – nebo jen ze zoufalství na samém konci. Stále však existuje možnost, že tyto zbraně padnou do rukou povstalců, kteří patří k islamistickým teroristickým skupinám.
 

Jak pokračuje arabské jaro? 

Jak se vyvíjí takzvané arabské jaro? Naděje, které původně vzbudilo, v roce 2012 ještě více pohasly, píše izraelský deník Jerusalem Post. Celý region vzali útokem sunnitští islamisté, často za užití demokratických prostředků. Arabská povstání vypukla začátkem roku2010 a dosud svrhla nebo přinutila odstoupit vládce Tuniska, Egypta, Libye a Jemenu. Konflikt dál pokračuje v Bahrajnu a Sýrii. V roce 2012 žádný arabský vládce nepadl, ale v řadě zemí rostlo napětí. 

V červnu byl bývalý egyptský prezident Husní Mubarak odsouzen na doživotí a stejný trest dostal v nepřítomnosti i jeho tuniský protějšek Zín Abidín bin Alí za smrt 23 demonstrantů. Pravděpodobně si ho však neodpyká, protože včas uprchl do Saúdské Arábie. Syrský konflikt začal být v červenci označován za občanskou válku, když počet mrtvých dosáhl 17.000. Syrská observatoř lidských práv nedávno uvedla, že v roce 2012 zahynulo 85 % všech obětí, tedy skoro 40.000 lidí. V dalších arabských zemích se sice úroveň násilí nevyšplhala tak vysoko, ale leckde celý rok pokračovaly protesty a aktivita opozice. 

Arabské jaro v Bahrajnu ještě neskončilo - Foto:  ČTK/AP, Hasan Jamali

Arabské jaro v Bahrajnu ještě neskončiloFoto:  ČTK/AP, Hasan Jamali

Egypt názorně předvedl, jak důležité může být veřejné mínění. V minulém roce tam nepřetržitě pokračovaly demonstrace a arabské masy zjistily, že mají moc. Země v regionu mají potíže i s udržením území, která se na mnoha místech drolí. Například v Jemenu některé oblasti ovládá Al Kajda a mocné kmeny a vláda nad nimi v podstatě ztratila kontrolu. V mnoha částech regionu také zůstává nenaplněna definice státu podle Maxe Webera – tedy že stát je celek, jenž má monopol na legitimní užití násilí. Tento problém do jisté míry existuje i v Iráku. 

Odborníci se nejvíc obávají pádu Sýrie a varují, že jestli k němu dojde, protivládní povstání se patrně rozšíří i do Jordánska a států v Perském zálivu. I když zatím tamější monarchie nepokoje zvládají, i ony se bojí rostoucí moci lidu. Má z něj strach dokonce i vládnoucí Muslimské bratrstvo v Egyptě a neví, co se stane, jestli se mu nepodaří zlepšit hospodářskou situaci v zemi. 

Nejvážnějšími kandidáty na arabské jaro jsou teď Súdán a Jordánsko. Obě země sousedí se státy, kde povstání probíhají, a oběma procházejí islamistické opoziční síly aktivní v jiných zemích. Súdán slouží jako tranzitní země k pašování zbraní z Libye na Sinajský poloostrov a do pásma Gazy palestinskému teroristickému hnutí Hamas a k témuž účelu jej využívá také Írán. Jordánsko je zase základnou syrské opozice. 

Súdán stále bojuje s Jižním Súdánem a dochází k takovým incidentům, jako bylo prosincové sestřelení letounu OSN jihosúdánskými jednotkami, na jehož palubě zahynuli čtyři ruští mírotvorci. Jižní Súdán tvrdí, že Súdán dodává zbraně povstalcům na jeho území a maskuje svá letadla tak, aby vypadala jako letouny OSN. Napětí mezi oběma zeměmi je stále velké. V Súdánu se navíc zhoršuje společenská, hospodářská a politická situace po oddělení jižní části, s níž země ztratila velké zásoby ropy. V Súdánu vypukly nepokoje organizované studenty a sílí i aktivita opozice. 

K revoluci se schyluje i v Jordánsku. Vloni tam posílila opozice vedená Muslimským bratrstvem a dalšími islamisty a náboženské, ideologické, kmenové a hospodářské problémy přiživují protesty. Mnoho Arabů považuje jordánského krále za zrádce, protože udržuje dobré vztahy s Izraelem a Spojenými státy. Jordánsko se dlouho snažilo nepodporovat otevřeně syrské povstalce, ale to se koncem roku změnilo – teď jim pomáhá, a dokonce je cvičí. Do země však ze Sýrie pronikají i zbraně, jak ukázal zmařený pumový atentát v říjnu. Pravděpodobnost povstání zvyšuje chudoba, korupce, nezaměstnanost, inflace a nedostatečné reformy, ale i příliv uprchlíků ze Sýrie. 


Jak se stát prorokem  

V Tel Avivu byla otevřena Škola proroků Kaina a Ábela a může do ní chodit každý, kdo by se chtěl stát prorokem, píše agentura AP. Nenajdete v ní ale starce v dlouhých róbách s holí a úctyhodným plnovousem – žáci nosí trička a místo kamenných desek používají elektronické tablety, píše agentura, která celý projekt označuje za velmi nedůvěryhodný. Kurs stojí jen 200 šekelů, tedy asi tisíc korun, a sestává z pouhých 40 přednášek, po nichž absolvent získá vysvědčení vyškoleného proroka. 

Židovská tradice neměla o proroky nouzi a v biblických dobách jich působily desítky, od Abraháma přes Mojžíše či Eliáše až po méně známé jako Micheáš nebo Abakuk. Novou školu však odborníci označují za podvod. Podle tradice nesmí nikdo být prorokem od roku 70 občanského letopočtu, kdy Římané zbořili Druhý jeruzalémský chrám – prorocká doba se vrátí až s mesiášem a vybudováním Třetího chrámu. 

Ultraortodoxní židé v Jeruzalémě - Foto: Břetislav Tureček

Ultraortodoxní židé v JeruzaléměFoto: Břetislav Tureček

„Proroctví nelze vyučovat,“ říká rezolutně Rachel Eliorová, profesorka židovského myšlení na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, a dodává: „Jako byste chtěli otevřít školu pro Einsteiny a Mozarty.“ To však neodradilo zakladatele a jediného učitele školy Šmuela Chaparciho, který je stoupencem ultraortodoxního hnutí Chabad. 

Kdyby žáci hledali přednášky o tom, jak rozdělit Rudé moře nebo předpovídat budoucnost, budou zklamáni. Místo toho se učí, jak si vyložit sny, rozlišovat anděly nebo oddělit vnitřní pocity člověka od jeho vnějšího chování a vzhledu. Chaparci zdůrazňuje, že žákům nezaručuje přímé spojení s Bohem. Osnovy jen poskytují základní nástroje k tomu, aby v sobě každý objevil proroka sám. Studenti neskládají žádné přijímací ani závěrečné zkoušky, ale po absolvování kurzu dostanou diplom. První ročník má 12 žáků ve věku 18 až 50 let. I ve třídě platí ortodoxní zvyk, že muži se učí odděleně od žen. Chaparci přednáší a rozdává oxeroxované výňatky ze svatých knih. Domácí úkoly obnášejí konání dobrých skutků a modlitby. 

Ani 34letý Chaparci za sebou nemá prorockou minulost. Pochází z Ruska a vystudoval informační technologie. Jako každý ultraortodoxní žid nosí dlouhý vous a černý kaftan, ale přiznává, že byl původně ateista. Než se „dal na judaismus, zabýval se vědou, mysticismem, čínskou filozofií, astrologií, černou magií a křesťanskými kulty“, řekl AP. Učební materiál sestavil dle svého uvážení z knih ve vlastní knihovně, v čele s knihami proroků. 

Stejně jako někteří stoupenci hnutí Chabad věří i Chaparci, že mesiáš už přišel. Část Chabadu tvrdí, že mesiášem je jejich rebe Menachem Schneerson, což hnutí rozštěpilo a vyvolalo ostrou kritiku ostatních věřících židů. Mluvčí Chabadu Menachem Brod se od Chaparciho školy proroků distancoval a označil ji za „naprostou pitomost, šarlatánství a rouhačství“. Pochybnosti vyjádřili i někteří žáci. Jeden z nich, Roi Grinvald, přiznal, že ho zajímají duchovní otázky, ale prorokem být nechce. Proč? „Není to dobře placené povolání,“ cituje studenta AP.


Zbytky chrámu z doby krále Davida 

A na závěr jednu novinku z biblické archeologie. Izraelští vědci nedávno našli nedaleko Jeruzaléma zbytky židovského chrámu starého 2750 let, tedy z dob krále Davida, píše izraelský server Times of Israel. Na západě metropole v místě zvaném Tel Moca byly kousek od hlavní dálnice spojující Jeruzalém s Tel Avivem nalezeny i keramické figurky mužů a koní, které skýtají vzácný důkaz o rituálním kultu v oblasti Jeruzaléma v počátcích judské monarchie. Jejich přesný význam při náboženských obřadech však není znám. Vzácné jsou i pozůstatky rituální stavby, neboť z takzvané doby Prvního chrámu jsou podobné nálezy velmi výjimečné. Jeruzalém byl sídlem krále Davida, který panoval zhruba v letech 1002 až 970 před občanským letopočtem, a po něm i Šalomouna. 

Chrám měl mohutné zdi a široký vchod obrácený v souladu s blízkovýchodní tradicí k východu – paprsky vycházejícího slunce ozářily předměty v chrámu, což bylo symbolem Boží přítomnosti. Na nádvoří se našly zbytky čtverhranné stavby, která byla zřejmě oltář, a nedaleko něj řada posvátných nádob, včetně fragmentů kalichů, zdobených podstavců a keramických figurek. Podle archeologů jde o výjimečný doklad rituálních zvyklostí před náboženskými reformami. K těm došlo za vlády judského krále Chizkiáše a proroka Izajáše v 8. až 7. století před občanským letopočtem – zrušily všechny rituály mimo hlavní město a obřady se směly nadále vykonávat pouze v jeruzalémském Chrámu. 

Zeď nářků v Jerizalémě - Foto:  Golasso, Licence GNU

Zeď nářků v JerizaléměFoto:  Golasso, Licence GNU

Moca je významné archeologické naleziště. Archeologové zde odkryli mnoho staveb z různých období, jako veřejnou budovu či velké sklady, kam se zřejmě ukládaly zásoby obilí pro celý Jeruzalém. Jsou zde i nálezy z neolitického období nebo obří nádrž na vodu, kterou vybudovali křižáci. Podle vědců jde zřejmě o Mocu, kterou starozákonní Kniha Jozue označuje za město na území kmene Benjamin. Archeologický průzkum tam začal v devadesátých letech kvůli plánovanému rozšíření dálnice. Projekt nebude zrušen ani po nynějším nálezu chrámu – naleziště bude zapečetěno a dálnice povede nad ním tak, aby památky neohrozila. Rituální předměty budou předány muzeím. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace