3. ledna  2013  rubrika: Svět viděný internetem

O vývoji v Azavádu a totalitním Egyptě

www.english.aljazeera.net - Foto:  Al Jazeera

www.english.aljazeera.netFoto:  Al Jazeera

Dnešní pořad se zaměří na dvě země – především na Mali, jehož část se před necelým rokem vzbouřila a odtrhla, a na Egypt, kde přetrvává napjatá situace i po schválení nové ústavy. V závěru vám přiblížíme stále nebezpečnější povolání novinářů.


Soupeřící vzbouřenci v Mali se sjednotili proti Al Kajdě

Stále velmi málo je toho známo o situaci na severu Mali, který v dubnu obsadili povstalci a vyhlásili tam stát Azavád. Zabírá dvě třetiny malijského území a je skoro devětkrát větší než Česká republika. Psát se však o něm začalo až v okamžiku, kdy část jeho nových vládců – islamistů – začala ničit vzácné hrobky súfijských světců zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Strůjci povstání, kočovní Tuaregové, začali proti islamistům bojovat a žádat mezinárodní společenství o pomoc, ale marně. Teprve nedávno schválila OSN na žádost Africké unie vyslání vojáků, kteří vládě Mali pomohou dobýt zpět ztracené území. Mise však nebude připravena dřív než v září 2013. 

Tuaregové začali se svými původními spojenci, islamistickou skupinou Ansar Dine, v polovině roku bojovat kvůli její snaze zavést v Azavádu islámské právo šaría. I jádro Ansar Dine tvoří Tuaregové, ale fundamentalističtěji založení než tuarežské Hnutí za osvobození Azavádu. Do řad Ansar Dine pronikli ozbrojenci severoafrické odnože Al Kajdy a Hnutí za jednotu a džihád v západní Africe. Společně pak přemohli Hnutí za nezávislost Azavádu a ovládli všechna tři jeho největší města Timbuktu, Kidal a Gao. Tuaregové se ale nevzdali a bojovali s islamisty dál. 

Násilí v Mali - členové islamistické skupiny Ansar Dine - Foto:  ČTK/AP

Násilí v Mali - členové islamistické skupiny Ansar DineFoto:  ČTK/AP

Začátkem prosince spolu obě skupiny začaly jednat za prostřednictví Burkiny Faso a Alžírska, aby zabránily africké intervenci, vysvětluje vojenský server Strategy Page. Tuaregové varují, že jestli k intervenci dojde, bude z Mali další Irák. Obě skupiny zároveň nabídly malijské vládě, že jí výměnou za autonomii pro Azavád pomohou vyhnat Al Kajdu ze země. 

Za skoro nulového zájmu médií podepsali těsně před koncem roku Tuaregové a Ansar Dine v Alžíru smlouvu o neútočení, informuje severozápadoafrický server Magrebíja. Zřekli se terorismu a slíbili vzájemné propuštění zajatců a rukojmí i otevření cest pro humanitární pomoc. Konflikt vyhnal z domovů půl milionů lidí, kteří přebývají v uprchlických táborech. Al Kajda islámského Maghrebu a Hnutí za jednotu a džihád v západní Africe zadržují od září 2010 tři Alžířany a deset Evropanů, včetně sedmi Francouzů. Tuaregové a Ansar Dine také svorně odsoudili rozhodnutí OSN vyslat do Mali 3.300 afrických vojáků, kteří mají pomoci malijské vládě obnovit kontrolu nad celou zemí za použití „všech prostředků“. 

Rezoluce OSN však zdůrazňuje, že před nasazením vojáků musí vláda v Bamaku vyčerpat všechny politické prostředky, uspořádat do dubna 2013 volby a zahájit seriózní jednání s novými vládci Azavádu. Prozatímní malijský prezident Traoré s tím souhlasil. Ústupek udělali i Tuaregové. Zavázali se k „řešení konfliktu v souladu s principy islámu“, ale jen když budou „respektovány hodnoty lidu Azavádu, základní lidské svobody a univerzální hodnoty v oblasti lidských práv“.   


Islamisté v Azavádu zavedli právo šaría 

Povstalci si zahraniční intervenci nepřejí, ale obyvatelé Timbuktu mají jiný názor, píše katarská televize al-Džazíra. Město ovládají ozbrojenci Al Kajdy ve jménu Ansar Dine a zavedli striktní právo šaría. Podle citovaných obyvatel jsou v Timbuktu zavřené školy a není práce ani peníze. Starosta města, které se díky svým jedinečným památkám ještě vloni těšilo nepolevujícímu přílivu turistů, označil současnou situaci za „živoucí peklo“. Islamisté podle něj ukamenovali dvojici, kterou obvinili z cizoložství, usekávají ruce zlodějům a do svých řad verbují dvanáctileté děti. Muži a ženy se nesmějí bavit na veřejnosti, hudba je zakázaná a restaurace, které prodávaly alkohol, jsou rozbité. 

Násilí v Mali - členové islamistické skupiny Ansar Dine v Timbuktu - Foto:  ČTK/AP

Násilí v Mali - členové islamistické skupiny Ansar Dine v TimbuktuFoto:  ČTK/AP

V den, kdy Tuaregové a Ansar Dine podepsali dohodu, rozbili ozbrojenci Al Kajdy v Timbuktu všechny zbývající chráněné posvátné hrobky z 15. století, které považují za projev modlářství. Podle historiků zničili významnou součást dějin islámu v Africe. Dva dny před rozbitím hrobek v Timbuktu amputovali islamisté ruce dvěma lidem v městě Gao. 


Vláda v Mali mlčí k nabídce povstalecké spolupráce 

Prozatímní prezident Mali Dioncounda Traoré připustil, že v Ansar Dine nebojují jen zahraniční džihádisté, jak se tvrdí, ale především občané Mali, píše agentura AP. Není jich víc než tisíc, ale ovládli všechna tři největší města Azavádu, protože mají zbraně a peníze od Al Kajdy. Vůdcem Ansar Dine je Tuareg jménem Iyad Ag Ghali. Pozorovatelé jsou k podepsané dohodě s Hnutím za osvobození Azavádu skeptičtí a pochybují, že Ansar Dine myslí své závazky vážně. 

Jasné nejsou ani úmysly Mali. Země nemá stálou vládu od březnového vojenského puče, kterého Tuaregové využili k vyhlášení Azavádu. Prozatímní prezident sice souhlasil s rezolucí OSN, která Mali vyzývá k respektování práv Tuaregů, ale k autonomii, kterou požadují výměnou za spolupráci při vytlačení Al Kajdy, se nikdy výslovně nevyjádřil. Tuaregové jsou berberští nomádi, jejichž původním náboženstvím byl animismus, je jich asi jeden a čtvrt milionu a svůj stát nikdy neměli. Pronásledovali je, vraždili a vyháněli všichni vládci Afriky, počínaje Francouzi, kteří jejich tradiční území zabrali začátkem 20. století. 

Členové islamistické skupiny Ansar Dine poté, co veřejně amputovali ruku muži, který v Timbuktu ukradl rýži - Foto:  ČTK/AP

Členové islamistické skupiny Ansar Dine poté, co veřejně amputovali ruku muži, který v Timbuktu ukradl rýžiFoto:  ČTK/AP

Když africké země získaly v 60. letech nezávislost, bylo tuarežské území rozděleno mezi nové státy a Tuaregové dnes žijí roztroušeni v saharské části Nigeru, Mali, Alžírska, Nigérie, Libye a Burkiny Faso. Tuaregové v Mali a Nigeru se několikrát vzbouřili a bojovali za vlastní stát, ale vždycky bez úspěchu a s těžkými ztrátami – naposledy v šedesátých a devadesátých letech. Současné povstání začalo v roce 2007. Je paradoxní, že bylo poprvé úspěšné, ale o vytoužený stát připravili Tuaregy islamisté. 


V Egyptě neprobíhá žádný demokratický proces 

Islamisté upevňují svou moc i v Egyptě. Jejich prezident Muhammad Mursí tam prosadil referendum o narychlo přijaté ústavě, která vyvolala mohutné protesty světských Egypťanů jako příliš islamistická. Přesto podle oficiálních výsledků referendem prošla, i když je pravděpodobné, že pomocí podvodů. Podle opozice jich hlasování provázelo velké množství a zúčastnila se ho sotva třetina voličů, ale volební komise všechny stížnosti zamítla. Muslimské bratrstvo, z něhož vzešel i Mursí, se teď může chlubit vítězstvím v údajně „demokratických volbách“, což je poslední dobytá meta v kampani s cílem uchvátit veškerou moc v Egyptě, píše izraelský server Jerusalem Post

Problém je v tom, že na celém procesu nebylo nic demokratického. Návrh ústavy vznikl během několika dní nařízením Mursího po šestiměsíčním handrkování v ústavodárném shromáždění, které se skládalo většinou jen z členů Muslimského bratrstva a salafistů. Světští a křesťanští delegáti na protest odstoupili. Navíc se proti textu ústavy nelze odvolat, jak stanoví podivuhodné nařízení vydané už před referendem. Když uvážíme, že se ho zúčastnilo jen 32% voličů a ústavu jich schválilo 64%, znamená to, že pro ni hlasovalo jen 20% oprávněných voličů – v absolutních číslech něco přes 10 milionů z 51 milionů obyvatel Egypta. 

To má však hodně daleko k širokému konsensu, který měl provázet porevoluční vývoj. Je to menšinová ústava pro menšinu islamistických extremistů. Drtivá většina voličů zůstala doma nebo hlasovala proti. Hlavní opoziční koalice, Národní fronta spásy, se odmítá s výsledky smířit a pod vedením svých vůdců Muhammada Baradeje, Amra Músy a Hamdína Sabahího je odhodlána proti ústavě bojovat dál. Podle nich byly podvody provázející hlasování rozsáhlé. Na mnoha místech na ně nedohlíželi soudci, protože referendum bojkotovali. Mnoho hlasovacích lístků s nápisem „ne“ se našlo v odpadcích na veřejných záchodcích nebo pohozených na ulici, zatímco další měly „ano“ už předem zaškrtnuté. 

Vůdci egyptské opozice Muhammad Baradej a Amr Músa - Foto:  ČTK/AP, Mostafa El Shemy

Vůdci egyptské opozice Muhammad Baradej a Amr MúsaFoto:  ČTK/AP, Mostafa El Shemy

Množství volebních místností se otevřelo pozdě a úředníci pracovali pomalu, aby odradili fronty voličů. U vesnic, kde žijí koptští křesťané, od nichž se očekávalo „ne“, postavila armáda vojenské zátarasy, aby se lidé nemohli dostat k volebním urnám. Doma zůstal i sám Baradej, který byl varován, že jeho volební místnost obklíčili mladí výtržníci z Muslimského bratrstva. Islamisté navíc vedli nezákonnou předvolební kampaň – náboženští vůdci vydali fatwu proti všem, kdo ústavu v referendu odmítnou: „ne“ podle nich znamená vážný hřích a urážku islámu. Imámové v mešitách varovali věřící, že Alláh potrestá každého, kdo ústavu nepodpoří. A všem tvrdili, že za odporem proti ústavě stojí Izrael, který Egypťany uplácí, aby hlasovali proti. Muslimské bratrstvo mělo také v každé hlasovací místnosti své lidi, kteří na voliče vyvíjeli nátlak. Opozice podala stovky stížností, ale marně. 

Ústava byla tedy přijata, ale není to vítězství ani pro demokracii, ani pro Egypt. Země je hluboce rozdělena a opozice vyzvala odpůrce islamistů k pokračujícímu boji. Mursí se pustil do hazardní hry a prohrál. Byl přesvědčen, že když bude ústava schválena, získá zpět legitimitu, kterou ztratil kvůli mohutnému odporu, masovým protestům a rostoucímu počtu rezignací v řadách ministrů i poradců. Někdy proti němu demonstrovalo tolik lidí, že to v ulicích vypadalo jako při protestech proti jeho předchůdci Husnímu Mubarakovi. Demonstranti požadovali jeho demisi a ukončení vlivu Muslimského bratrstva. 

Ještě před zveřejněním výsledků referenda rezignoval viceprezident a vážený soudce Mahmúd Mekkí, který oznámil, že „politika se neslučuje s hodnotami, které hájil v soudnictví“. Mluvilo se i o demisi guvernéra centrální banky a nového generálního prokurátora jmenovaného Mursím, který však byl nakonec údajně „přemluven“, aby ve funkci setrval. Režim si zkrátka vysloužil dlouhou řadu příštích demonstrací a konfrontací.   

Muslimské bratrstvo se ale jen tak nevzdá – jeho cílem je zavést právo šaría nejprve v Egyptě, pak v islámských zemích a nakonec v celém světě. Proti němu stojí významné množství Egypťanů a skoro celá vzdělaná elita. Dokáže opozice zůstat jednotná? Dokáže koordinovat boj proti bratrstvu? Bitva ještě zdaleka neskončila. Teď se musí do dvou měsíců konat volby do dolní komory parlamentu. Může je opozice vyhrát a ukázat bratrstvu, že ztratilo celonárodní podporu? Anebo islamisté opět zmobilizují všechny síly a zfalšují i výsledky parlamentních voleb? 

To ale v současné situaci nebude tak jednoduché. Hospodářská krize v Egyptě se prohlubuje a zhoršuje se i bezpečnost. Chudoba a hlad můžou do ulic vyhnat miliony lidí. Také Západ snad konečně začíná chápat, že na politice Mursího není nic „pragmatického“, jak si doposud namlouval. První, kdo o tom promluvil otevřeně, byl německý ministr zahraničí, který vyjádřil pochybnosti o průběhu referenda. A Mezinárodní měnový fond pozastavil jednání o dlouho očekávané finanční půjčce, kterou Egypt tak zoufale potřebuje, shrnuje situaci Jerusalem Post


Z Egypta se stává totalitní stát 

Egyptský prezident Muhammad Mursí v parlamentu - Foto:  ČTK/AP

Egyptský prezident Muhammad Mursí v parlamentuFoto:  ČTK/AP

Podoba dalšího vývoje v Egyptě se už rýsuje – režim se začíná chovat jako nenapadnutelný totalitní vládce. Někteří egyptští diplomaté a zaměstnanci médií si stěžují, že jejich nadřízení na ně vyvíjejí nežádoucí tlak a požadují po nich, aby přestali kritizovat prezidenta Mursího, píše egyptský deník al-Ahrám. Jeden nejmenovaný diplomat mu dosvědčil, že byl varován, že by mu jeho kritika prezidenta mohla zabránit v získání dobrého místa, a jinému zase bylo řečeno, že se ministr zahraničních věcí velmi „zlobí“, že vláda na jeho resort pohlíží jako na nedostatečně loajální režimu. Jiným jejich nadřízení domlouvali, že prezident potřebuje pomoc, aby mohl naplnit ideály revoluce. Řada diplomatů se otevřeně postavila proti jmenování politických „poradců“ vybraných prezidentem, a někteří si dokonce písemně stěžovali ministrovi zahraničí. 

Ministr informací zase pokáral novináře veřejnoprávního rozhlasu a televize za to, že se zúčastnili opozičních shromáždění. Jednomu jeho lidé dokonce řekli, že mají jeho fotografie z protestů proti politickému vedení země u prezidentského paláce. Jiní zase čelí potížím, když udělají rozhovor s některým představitelem opozice. Ministr informací Saláh Abdal Mahsúd nedávno prohlásil, že kdyby měl dost lidí, jmenoval by do čela každé rozhlasové a televizní stanice člena Muslimského bratrstva. 

Brzy po vyhlášení výsledků referenda o ústavě nařídil nejvyšší egyptský státní zástupce vyšetřování představitelů opozice kvůli podezření, že podněcovali své stoupence ke svržení prezidenta, píše server stanice Rádia Svobodná Evropa – Rádia Svoboda. Podle jeho zdrojů jsou vyšetřováni všichni tři nejvýznamnější vůdci Fronty národní spásy – Muhammad Baradej, Amr Músá i Hamdín Sabahí. Generální tajemník strany Imád abú Ghází konstatoval, že vyšetřování „je důkazem tendence režimu k policejnímu státu a snahy eliminovat politické odpůrce“. Připomněl také, že Mubarakův režim zacházel s opozicí úplně stejně. Vyšetřován je i populární televizní moderátor Basím Júsef kvůli údajné urážce prezidenta, který si z Mursího tropil nevinnou legraci ve své talk show. 


Vloni zahynulo nejvíc novinářů v historii 

Počet zabitých novinářů v loňském roce stoupl o celých 42% a nejvíc jich zahynulo v Sýrii, píše agentura DPA, která cituje Komisi na ochranu novinářů. Z celkového množství 67 novinářských obětí ve světě jich bylo v Sýrii zabito 28. Buď přišli o život v bojích, nebo se stali přímým terčem útoku vládních jednotek nebo rebelů. Mezi mrtvými je i 13 syrských novinářů, kteří byli zabiti při výkonu povolání. Celkový počet obětí navíc není konečný, protože komise stále vyšetřuje smrt dalších 30 žurnalistů. 

Syrské město Homs v oblacích kouře - Foto:  ČTK/AP

Syrské město Homs v oblacích kouřeFoto:  ČTK/AP

Ředitel Komise na ochranu novinářů Joel Simon upozorňuje, že i když technologie změnila snad každý aspekt žurnalistiky, základní funkce, kterou novináři plní, zůstala stejná – novinář přináší svědectví. Když jsou novináři zabíjeni, klesá šance pochopit nejvýznamnější světové události. „V žádné zemi na světě to neplatí tolik jako v Sýrii, kde bylo zabito takové množství novinářů jen proto, že chtěli světu říct pravdu,“ zdůraznil Simon. 

Výroční zpráva komise uvádí, že druhou nejnebezpečnější zemí světa je pro novináře Somálsko, kde jich vloni zahynulo dvanáct. Somálsko navíc v posledních deseti letech ani jedinou vraždu novináře nevyšetřilo a ani se o těchto případech nesnažilo zjistit podrobnější informace. Sedm novinářů zahynulo v Pákistánu, z toho čtyři v Balúčistánu. Ke čtyřem cíleným útokům na novináře vyšetřujícím případy korupce došlo také v Brazílii, přestože se země zavázala, že bude dodržovat mezinárodní zákony a lidská práva. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace