Papež Benedikt XVI. prý ve Vatikánu vymítal ďábla

www.lastampa.it

Kontroverzní římský exorcista opět zaskočil Vatikán bizarním líčením vymítání, jehož se měl nevědomky dopustit sám papež Benedikt XVI. Reportér BBC píše o své čerstvé zkušenosti z Damašku, kde musel unikat před všudypřítomnou syrskou tajnou službou. Maďarská extrémní pravice velmi zdatně využívá výhody internetu. To jsou témata, na která se podíváme podrobněji.

Papež Benedikt XVI. prý ve Vatikánu vymítal ďábla 

Nejvyšší představitel katolické církve nevědomky provedl přímo ve Vatikánu vymítání ďábla ze dvou posedlých mužů, píše italský deník La Stampa. V nové knize to aspoň tvrdí slavný katolický exorcista, Otec Gabriele Amorth, který působí v římské diecézi. V květnu 2009 prý exorcista se svými dvěma asistentkami přivedli dva posedlé Italy na Svatopetrské náměstí v Římě, kde probíhala pravidelná týdenní audience papeže Benedikta XVI. Pouhá přítomnost Svatého otce pak oba muže vyléčila a zbavila svázanosti satanskou silou, píše Amorth v knize nazvané Poslední exorcista – Můj boj se satanem. K události prý došlo ve chvíli, kdy pontifik projížděl okolo svým bílým džípem – papamobilem. Ženy protlačily posedlé na místo, kam obvykle sedají tělesně postižení. 

„Když se k nim papež přiblížil, oba muži, Marco a Giovanni, se začali chovat podivně – začali se třást a drkotat zuby,“ píše v knize exorcista. Jedna z asistentek řekla Giovannimu, aby se ovládal, on však zcela změněným hlasem odpověděl: ,Já nejsem Giovanni‘. Jakmile Benedikt XVI. přišel blíž, oba muži se vrhli na zem a tloukli před ním hlavami do země. Členové švýcarské gardy jen přihlíželi a nic nedělali. Giovanni a Marco začali kvílet, válet se po zemi a výt. „Třásli se, slintali a postupně se dostávali do tranzu. Papež je sledoval zpovzdálí. Pak klidně zvedl ruku a požehnal všem čtyřem – posedlým i asistentkám. Na oba muže to zapůsobilo jako zásah bleskem, jako rána, které vrhla jejich těla tři metry zpátky. Přestali výt a už jen štkali.“ Otec Amorth, který podle vlastních slov vymítal ďábla v několika tisících případech, v knize píše, že pomoci posedlým pouhou přítomností papeže je zcela jedinečná. „Ale je to pochopitelné. Papežova slova a skutky musejí dohánět satana k zuřivosti,“ uvedl kněz. 

Papež Benedikt XVI.Foto:  ČTK

Kontroverzní událost nicméně podle italského listu dementoval vatikánský mluvčí Federico Lombardi. Benedikt XVI. si podle něj nebyl vědom, že by měl před sebou posedlé muže, a v žádném případě nehodlal provádět exorcismus. List připomíná, že Otec Amorth svými výroky v minulosti už nejednou rozhořčil vatikánské představitele. Kurii rozhněval již svou první knihou vzpomínek v roce 2010 – mimo jiné v ní napsal, že ví o existenci satanských sekt ve Vatikánu, kde členství dosahuje až ke kolegiu kardinálů. Loni v listopadu zase prohlásil, že jóga pochází od ďábla, a ty, kdo ji praktikují, postupně přiměje, aby vyznávali hinduismus a falešnou nauku o reinkarnaci. Vymítač vedl také ostrou kampaň proti knihám o čarodějnickém učni Harry Potterovi, neboť prý vede děti k víře v kouzla a magii. „Ďábel využije sebemenší zájem člověka o magii ve svůj prospěch,“ tvrdí kněz. Otec Amorth nicméně netrpí nedostatkem sebevědomí, dodává italský list. Podtitul jeho nové knihy zní: „Ďábla se nebojím, to on se bojí mě“. 

Jak uniknout ze spárů syrské tajné policie 

Sýrie je policejní stát, a odpůrci režimu prezidenta Asada i zahraniční novináři musí být vždy o krok napřed před tajnou službou, píše na svém webu stanice BBC. Reportér BBC Tim Whewell přináší syrové dojmy z čerstvého pobytu v Damašku. „Nejdříve jsem začal mít v hotelu problém s květinami ve váze. Vypadaly tak nevinně a tak ideálně umístěny k tomu, aby zachytily i tlumenou konverzaci,“ píše reportér. Proto se rozhodl ignorovat posměch kolegů a přezíravost číšníků a každé ráno během snídaně odklidil všechny předměty ze stolu. Teprve pak se pustil do misky cereálií. 

„Říkejte si tomu klidně paranoia, ale v Asadově Sýrii dnešních dnů je podobná opatrnost více než odůvodněná. Je docela možné, že v květináčích žádné štěnice nebyly, ale ti zahraniční novináři, kteří mají to štěstí a dostanou vstupní vízum, si mohou být odposlechem stoprocentně jisti. Opoziční lídři si nikdy nesmlouvají schůzky po telefonu, a místo toho používají Skype či jiné internetové způsoby komunikace, které není tak snadné sledovat. Příliš mnoho přátel a spolubojovníků padlo do zajetí, bylo mučeno a někdy i bez soudu popraveno. 

Členové syrské opoziceFoto:  ČTK/AP

Zahraniční dopisovatelé dnes hrají se syrskými agenty hru na kočku a na myš. Přirozeně jsou tou myší, která má navíc za úkol ochránit své zdroje a zamést stopy. Boj za demokracii v Sýrii lze totiž snadno zaplatit vlastní hlavou. „Cestou na demonstrace se hlasitě bavíme o nákupech, a doopravdy pak chodíme do obchodů s šátky a kabelkami – jenomže právě tam se skrývá spojka, která bez očního či slovního kontaktu odvádí žurnalisty na setkání s opozicí. Po nesnesitelně dlouhém čekání pak přijíždí před obchod auto, žena nasedá a novináři beze slova za ní. Mlčky jedou asi 20 minut, až se vymotají z rušného centra Damašku, v němž to vůbec nevypadá na občanskou válku, a nakonec dorazí ke kavárně na klidnějším předměstí. I tam je čekání téměř nesnesitelné. Nakonec dostanou číslo na Skype, zavolají na něj a přijde si pro ně muž se zakrytou tváří. Vede skupinu novinářů temným bludištěm bazaru neznámo kam. Nakonec skupinka vyjde na místo, kde končí město, a tam u velkého ohně postává asi stohlavý dav demonstrantů. Jsou slyšet výkřiky, že prezident bude viset. Ve stínu v pozadí se s kalašnikovy v ruce skrývají zběhové ze syrské armády, kteří se přidali na stranu povstání. 

„Jak si mám přebrat tuhle mnohahodinovou cestu z hotelové lobby přes módní obchod až do tepajícího srdce svobodné Sýrie?“ ptá se novinář. „Koneckonců jsme se na té zdlouhavé a supertajné pouti příliš nevzdálili od prezidentského paláce. Že by revoluce postoupila tak daleko? Anebo má Asadův režim pořád ještě tolik sil, že se rebelové musejí schovávat jako pronásledovaná zvěř? I z této osvobozené zóny jsme totiž za půl hodiny prchali, když přišel poplašný vzkaz, že se blíží vládní vojáci… A tak jsem odjel ze Sýrie, aniž bych nalezl odpověď na klíčovou otázku: jak dlouho se tamní režim ještě udrží? Jediné, co vím s jistotou, jsou dvě věci: syrská diktatura je velmi dobře zorganizovaná a opozice je neuvěřitelně odvážná, když se dokázala této mašinerii postavit,“ uzavírá čerstvé dojmy ze Sýrie novinář BBC. 

Asma Asadová se poprvé od začátku revoluce zastala manžela 

Manželka syrského prezidenta Bašára Asada se poprvé od zahájení syrských protestů veřejně zastala svého manžela. V e-mailu zaslaném britskému listu The Times napsala, že prezident stojí v čele celého státu a že není prezidentem žádné kliky. „První dáma za ním v této roli stojí,“ uvádí Asadová ve vzkazu, který je jejím vůbec prvním kontaktem se sdělovacími prostředky od loňského března, kdy nepokoje začaly. Dále se v textu uvádí, že první dáma se nepřestala věnovat charitě a projektům určeným na rozvoj venkova. „V těchto dnech se také pokouší podpořit politický dialog a překonat neshody. Naslouchá rodinám obětí násilností,“ tvrdí se v textu, který byl zaslán po pondělních bojích v Homsu, z něhož pochází rodina Asadové. 

Zraněný muž v syrském HomsuFoto:  ČTK/AP

Na rozdíl od manžela, který patří k syrským alávitům, její rodina je sunnitská. Asma Asadová se narodila jako Asma Achrásová v Londýně přes 36 lety. V Londýně vystudovala ekonomii a počítačové vědy a pracovala jako analytička pro Deutsche Bank a pro společnost JP Morgan. S Asadem má dvě děti. Poznali se v Londýně a vzali se krátce po Asadově jmenování do funkce prezidenta v roce 2000. Od zahájení protestů se vytratila z veřejného života a poprvé se objevila i s dětmi na lednové manifestaci uspořádané Asadovými stoupenci. 

Maďarští extrémisté skvěle využívají možnosti internetu 

Ačkoli maďarská extrémně pravicová strana Jobbik je zcela ignorována médii, podle německého magazínu Spiegel je překvapivě dobře zorganizována a skvěle využívá vymožeností internetu. Týdeník také upozorňuje, že z nedávného průzkumu vyplynulo, že její stoupenci a voliči nejsou „lůzři“, neboli lidé na okraji, jak si dosud myslela většina expertů na pravicový extremismus. 

„Šéf pravičáků Gábor Vona v projevu v budapešťském komplexu Sportmax 21. ledna prohlásil, že s liberální demokracií je ve světě konec. Třiatřicetiletý politik, původním jménem Gábor Zázrivecz, vybídl své stoupence k nekompromisnímu postoji vůči politickému systému v zemi, a slíbil jim „boj, boj a ještě větší boj“. „Nejsme komunisté, fašisté, ani národní socialisté – ale je velmi důležité, aby každý dobře chápal, že nejsme ani demokraté,“ nechal se slyšet Vona. Jeho projev byl odměněn bouřlivým aplausem. Bylo to poprvé, kdy šéf Jobbiku, který dostal v dubnu 2010 ve volbách 17 procent hlasů, otevřeně odmítl demokracii. Přesto to maďarská média nijak nezaujalo. Zástupce šéfa strany Elöd Novák si nepřipouští, že by to byl záměr, spíše prý jde o důsledek špatné práce médií. „Jsme druhá nejsilnější strana v zemi, ale v televizi o nás neuslyšíte,“ řekl bez známky stížnosti. Jeho strana například nedávno podpořila vystoupení Maďarska z Evropské unie, ale i to se obešlo bez komentářů v tisku. Podle Spiegelu je však zjevné, že obraz otloukánka a ignorované strany Jobbiku vyhovuje. Tradiční sdělovací prostředky totiž vůbec nepotřebuje. 

Strana je mimořádně schopně organizována – její předáci například organizují takzvaná „rezidenční fóra“ ve velkých městech i malých vesnicích a mají tím mimořádný kontakt s voličskou základnou. Hlavním kanálem pro ideologii extremistů je nicméně zhruba stovka webových stránek a také Facebook či maďarský komunitní síť iWiW. Na serveru Jobbiku Barikad.hu mohla být díky tomuto vybavení živě odvysílána celá řeč Gábora Vony, a také další extrémistické akce jsou šířeny prostřednictvím nejmodernějších mediálních kanálů. „Internet je pro nás velmi důležitý,“ řekl Spiegelu Márton Gyöngyösi, poslanec za Jobbik. Experti si tohoto trendu všimli již dříve. 

Šéf extrémně pravicové strany Jobbik Gábor VonaFoto:  www.jobbik.hu, CC BY-SA 3.0

„Prakticky celá kampaň Jobbiku v roce 2010 proběhla na internetu,“ říká Áron Buzogány, maďarsko-německý politolog, zabývající se východní Evropou. Ve srovnání s jinými stranami je on-line prezentace Jobbiku zdaleka nejlepší. Lidé připojení na síť se navíc mohou podílet na programu, takže jsou do kampaně aktivně vtahováni. Podle expertů je Jobbik vůbec první maďarskou stranou, která dokázala využít internet ke svému maximálnímu prospěchu. Na webu vznikla zájmová aliance nejrůznějších skupin, které si vytvořily virtuální svět a v něm šíří své poselství. 

Internetový pravicový extremismus v Maďarsku se zformoval v roce 2006 v době silných protivládních protestů. Lidé tehdy vtrhli do vládní televize MTV a narušili televizní vysílání. Bylo třeba hledat nové formy předávání zpráv. Rozbuškou nepokojů se stalo tajné zasedání socialistické vlády, na němž premiér Ferenc Gyurcsány přiznal, že vláda lhala ráno, odpoledne i večer a „podělala“ všechno, co se dalo. Projev za zavřenými dveřmi byl tajně zaznamenán a začal se šířit po webu. Několik měsíců před násilnými demonstracemi se záznam v plném znění objevil na serveru kuruc.info, který jinak sdružuje antisemity, protiromské fanatiky i homofobní extremisty. Server kuruc.info je registrovaný ve Spojených státech. Šíří systematické útoky na Židy, a policie se jej už léta marně snaží zavřít. Jedním z pravidelných přispěvatelů je prý místopředseda strany Elöd Novák, i když ten to pochopitelně popírá. „Kdybych se přiznal, hned by mě zavřeli. Mohu tedy pouze prohlásit, že mám výborné vztahy s redaktory serveru,“ uvedl. Pak se však osmělil a řekl Spiegelu, že extrémistické redakci někdy telefonuje přímo z parlamentního zasedání. 

Kuruc.info funguje také jako rozcestník k jiným stránkám, včetně nacionalistického rozhlasu szentkoronaradio.com. Nacionalisté spolu také čile obchodují a mají vlastní cestovní kanceláře, právníky i finanční poradce. Všechny tyto kontakty probíhají online. Existují i webové stránky pro hledání spřátelených lidí „nacionalisticko-křesťanské orientace“, a také formuláře pro placení takzvané „nacionalistické daně“. Podle mediálních analytiků je internetový svět maďarských nacionalistů do sebe uzavřeným mikrokosmem, který svým uživatelům zprostředkovává velmi silnou identitu a celistvý světonázor i životní styl. Jobbik má zde ohromný informační kapitál, a navíc může své poselství šířit zcela zdarma. „S pomocí tradičních médií by se strana tak daleko nedostala,“ říká politolog József Jeskó. 

Hodnota serveru je pro Jobbik o to cennější, že jeho uživateli ani zdaleka nejsou jen nízkopříjmové vrstvy a lidé na okraji společnosti. Politologové v roce 2010 chybně usoudili, že stranu podporuje výhradně společenská „spodina“. Z nových studií však vyplývá, že typický volič Jobbiku je muž mladší třiceti pěti let, jen zřídkakdy nezaměstnaný, minimálně se středoškolským, ale i vyšším vzděláním. Minulý týden britský politologický ústav Demos ve spolupráci s maďarskými kolegy zveřejnil průzkum 2200 facebookových profilů stoupenců Jobbiku. Ti mají podle šetření „velmi malou důvěru v instituce a tíhnou k násilnému řešení problémů, pokud se to má dít v zájmu ušlechtilých cílů.“ „Průměrný volič Jobbiku je velmi mladý, velmi maďarský a velmi rozhněvaný,“ uvedl další maďarský politologický server index.hu. 

Áron Buzogány je přesvědčen, že popularita Jobbiku je tragickým důsledkem selhání politické evoluce v zemi. „Maďarsko bylo až příliš dlouho ostře rozděleno mezi pravici a levici, které šířily vzájemnou nenávist. Tento stav nakonec přerostl ve velký sociální problém, protože ve stínu tohoto napětí vyrostla celá jedna generace mladých lidí, a ta nyní našla útočiště v mikrokosmu pravicového radikalismu. Z toho nevzejde nic dobrého,“ řekl Spiegelu závěrem politolog. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.