4. října  2012  rubrika: Svět viděný internetem

Pravda o konci Muammara Kaddáfího

www.telegraph.co.uk - Foto:  The Telegraph

www.telegraph.co.ukFoto:  The Telegraph

Hlavním tématem dnešního pořadu budou nové informace o pozadí pádu a smrti libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Přineseme také zamyšlení nad tím, kde končí svoboda slova a začínají urážky, nebo zprávu o dopadu mezinárodních sankcí na Írán.


Syrský prezident Bašar Asad prodal Kaddáfího 

Syrský prezident Bašar Asad zradil libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, aby zachránil vlastní režim. Píše to britský deník Telegraph, který cituje zpravodajské zdroje. Jeho agenti vypátrali Kaddáfího v Sirte, posledním útočišti plukovníka, který se tehdy už skrýval. Získali od syrské vlády číslo jeho satelitního telefonu a nastražili na něj past. Bašar Asad prodal svého kolegu, aby si zachránil vlastní krk, řekl Telegraphu bývalý libyjský zpravodajský důstojník Ramí Ubajdí. 

Asad se ke zradě rozhodl v době, kdy se mezinárodní pozornost začala obracet od Libye k Sýrii. Aby dosáhl zmírnění francouzského tlaku na svou vládu, nabídl Francouzům Kaddáfího telefonní číslo, řekl Ubajdí, který byl vloni náčelníkem zahraniční rozvědky hnutí, které Kaddáfího svrhlo. Asad podle něj získal na oplátku z Paříže slib, že politický tlak na jeho režim na nějakou dobu poleví, což se také stalo. Telegraph upozorňuje, že tyto informace nelze ověřit z nezávislých zdrojů, ale připomíná, že tehdejší francouzský prezident Nicholas Sarkozy hrál vedoucí úlohu v misi NATO v Libyi i při nátlaku na syrský režim, o jehož svržení usiloval. 

Tvrzení Ubajdího nepřímo potvrdil premiér přechodné libyjské vlády Mahmúd Džibríl, který je dnes předsedou jedné z největších politických stran – podle něj se povstalecké operace, při které byl Kaddáfí zabit, účastnil „zahraniční agent“. Jeho národnost neupřesnil, ale italský deník Corriere della Sera cituje západní diplomaty v Tripolisu, podle kterých byl tento agent „téměř určitě Francouz“. Zpráva o syrské dohodě mohla způsobit nepříjemnosti Severoatlantické alianci, která tvrdila, že „na jednotlivce neútočí“. 

Konec libyjského diktátora Muammara Kaddáfího - Foto:  ČTK/AP

Konec libyjského diktátora Muammara KaddáfíhoFoto:  ČTK/AP

Podle oficiální verze NATO zaregistrovalo průzkumné britské letadlo vloni 20. října větší konvoj vozidel, který odjížděl ze Sirte. Dva měsíce předtím Kaddáfí uprchl z Tripolisu. Alianční letouny konvoj bombardovaly, aniž tušily, kdo by v něm mohl cestovat. O něco později objevili povstalečtí bojovníci Kaddáfího, jak se ukrývá v odvodňovací rouře. Podle Ubajdího však celou operaci v podstatě řídili Francouzi, kteří navedli povstalce až k místu, kde Kaddáfího konvoj přepadli. Ubajdí rovněž naznačil, že Francii bylo jedno, jak se se zajatým Kaddáfím bude zacházet. „Francouzská tajná služba hrála přímou roli i v zabití Kaddáfího,“ řekl Ubajdí. 

Když Francouzi získali od Asada Kaddáfího telefonní číslo, začali jeho telefon monitorovat. K průlomu došlo, když plukovník zavolal do svého věrného spojence Júsufa Šakíra a pak velitele palestinských ozbrojenců Ahmada Džibríla v Sýrii. Díky těmto telefonátům se podařilo Kaddáfího lokalizovat a sledovat jeho pohyb. Francouzi sice o plánu na dopadení Kaddáfího informovali své turecké a britské zpravodajské kolegy, kteří působili v Sirte, ale ti se této „exkluzivně francouzské akce“ neúčastnili, řekl Ubajdí. 

V době okolo Kaddáfího smrti upadl Ubajdí v nemilost u nejmocnější složky přechodné libyjské vlády kvůli svým kontaktům s generálem Fatahem Júnisem, velitelem povstalců, který byl loni v červenci zabit svými vlastními lidmi. Ubajdí pak ale u zahraniční rozvědky působil dál jako níže postavený důstojník. Zdroje Corriere della Serra se shodují, že Sarkozy si přál Kaddáfího smrt. Důvodem byly plukovníkovy výhrůžky, že zveřejní podrobnosti o velké finanční částce, kterou Sarkozymu věnoval v roce 2007 na jeho předvolební kampaň. Podle západních diplomatů citovaných italským listem se chtěl Sarkozy Kaddáfího zbavit co nejrychleji. 


Kaddáfího zabil francouzský agent 

Další podrobnosti o francouzsko-syrské dohodě přináší britský deník Daily Mail. Podle jeho zdroje, kterým je už dříve zmíněný Mahmúd Džibríl, dokonce francouzský tajný agent Kaddáfího na přímý rozkaz Nicholase Sarkozyho zabil. Vmísil se do rozvášněného davu, který Kaddáfího obklopil po jeho dopadení, a zastřelil ho ranou do hlavy. I Džibríl tvrdí, že Sarkozy chtěl libyjského diktátora umlčet, aby nemohl vyprávět o svých podezřelých kontaktech s francouzským prezidentem. Sarkozy dokonce Kaddáfího při jeho státní návštěvě v Paříži nazval „bratrem“, neodpustil si Daily Mail. Ke Kaddáfímu však měli blízko i další bývalí vrcholní západní politikové, včetně někdejšího britského premiéra Tonyho Blaira, který ho pravidelně navštěvoval a pomáhal mu s obchodními transakcemi v hodnotě mnoha milionů dolarů. 

Zdroje Corriere della Serra uvádějí, že Kaddáfí už od začátku operace NATO na podporu povstalců v Libyi otevřeně vyhrožoval, že zveřejní podrobnosti o svém vztahu se Sarkozym i finanční částce věnované na jeho prezidentskou kampaň. Podle jednoho z citovaných diplomatů „měl Sarkozy všechny důvody Kaddáfího co nejrychleji umlčet“, a tak dal francouzským agentům rozkaz plukovníka zabít. 

Muammar Kaddáfí na setkání Rady Evropy v roce 2004 - Foto: European Commission Audiovisual service

Muammar Kaddáfí na setkání Rady Evropy v roce 2004Foto: European Commission Audiovisual service

Původní verze o Kaddáfího smrti, která vychází z poněkud chaotické videonahrávky jeho dopadení a lynče, zněla, že ho zastřelil libyjský mladík v davu povstalců. I on sám tvrdil, že to udělal. Daily Mail k tomu zlověstně dodává, že 22letý Ben Umran Šaban minulé pondělí zemřel v Paříži. Byl tam převezen na léčení poté, co ho v Libyi zbili, postřelili a těžce zranili Kaddáfího stoupenci. Sarkozy dodnes popírá, že by od Kaddáfího nějaké peníze dostal, připomíná Daily Mail


Nová odhalení o vraždách syrského režimu 

I když o zkaženosti syrského prezidenta Bašara Asada asi málokdo pochybuje, arabská televizní stanice al-Arabíja přináší v těchto dnech nové důkazy o jeho metodách. Začala vysílat dokumentární film, který vychází z tajných vládních zpráv, jež získala syrská opozice. Al-Arabíja zdůrazňuje, že je ověřila a jsou autentické. První díl odhalil, že syrský režim zavraždil dva turecké piloty, jejichž letouny Sýrie v červnu sestřelila v mezinárodním vzdušném prostoru nad Středozemním mořem. Původně se soudilo, že piloti nepřežili, a Turecko nakonec oznámilo, že jejich těla byla nalezena v moři. Syrské vládní zprávy však ukazují, že piloti byli zajati.

Z tajné zprávy rovněž vyplývá, že na sestřelení se podíleli i Rusové ze syrské námořní základny v Tartúsu. Zajatí piloti prošli výslechem, který se především snažil zjistit co nejvíc podrobností o stycích Turecka s opoziční Svobodnou syrskou armádou. Další tajný dokument se pak zmiňuje o „nutnosti oba turecké piloty zlikvidovat přirozeným způsobem a vrátit jejich těla na místo havárie v mezinárodních vodách.“ 

Bašár Asad - Foto:  ČTK/AP,  HOPD

Bašár AsadFoto:  ČTK/AP, HOPD

Další zpráva dokazuje, že syrský režim nařídil a provedl květnový pumový útok v Damašku, při kterém zahynulo 55 lidí, aby předvedl světu, že Sýrie je obětí „mezinárodního spiknutí teroristů“, a ospravedlnil tak své bezuzdné vraždění. Liga arabských států byla tehdy přesvědčena, že útok měl podkopat její pozorovatelskou misi v Sýrii. O nutnosti přesvědčit svět, že v zemi řádí teroristé, hovoří dva dny před útokem rozkaz velitele Speciální bezpečnosti syrského prezidenta, generálmajora Dhu Hímy Šališe, náčelníkovi letecké rozvědky Sakru Manonovi. Oba si pak vyměnili i konkrétní detaily a generálmajor uvedl, že jedná na přímý rozkaz prezidenta. Jedna ze zpráv dokonce hovoří o nutnosti „obětovat při operaci stovky civilistů a nižších důstojníků“. 


Kde končí svoboda slova? 

Muslimští vůdci ve svých projevech na posledním výročním zasedání Valného shromáždění OSN jednohlasně odsuzovali americký protiislámský film a tvrdili, že se Západ schovává za obranu svobody slova a ignoruje kulturní necitlivost, píše agentura Reuters. Nepodařený videofilm, který líčí proroka Mohameda jako šaška, vyvolal útoky na americká a další západní velvyslanectví v mnoha islámských zemích, a dokonce i sebevražedný atentát v Afghánistánu. Krize se ještě prohloubila, když francouzský časopis zveřejnil další karikatury Mohameda. 

Turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu prohlásil, že na čase učinit přítrž obhajování islamofobie, která se schovává za svobodu vyjadřování. V projevu před Valným shromážděním uvedl, že islamofobie se stala novou formou rasismu jako antisemitismus, a déle ji už nelze tolerovat. „Svoboda neznamená anarchii,“ řekl Davutoglu. Podobné pocity vyjádřil i nový islamistický egyptský prezident Egypta Muhammad Mursí, podle kterého Egypt respektuje jen takovou svobodu projevu, která se nevyužívá k podněcování nenávisti vůči jiné skupině obyvatel. „Očekáváme od druhých, že nám nebudou vnucovat koncepce kultur, které jsou pro nás nepřijatelné,“ řekl v OSN Mursí. 

Většina západních řečníků hájila svobodu slova, ale distancovala se od výzev muslimských politiků k mezinárodnímu zákazu rouhání. Svobodu vyjadřování bránil i americký prezident Barack Obama. Podle něj však nejsilnější zbraní před projevy nenávisti nejsou represe, ale hlasy tolerance, které protestují proti zaslepenosti a rouhání. Prohlášení urážky náboženství za trestný čin požadoval například pákistánský prezident Asíf Alí Zardárí, v jehož zemi přišlo při protiamerických protestech o život už přes 50 lidí. Jeho slova před budovou OSN podpořilo i 150 demonstrantů, kteří vykřikovali, že „není jiný bůh než Alláh“. 

Turecký pilot - Foto:  ČTK/AP

Turecký pilotFoto:  ČTK/AP

Rada OSN pro lidská práva, ve které převládají rozvojové země, vydala v uplynulém desetiletí několik nezávazných rezolucí proti urážce náboženství a podobné rezoluce schválilo v minulosti i Valné shromáždění. Spojené státy a evropské a některé latinskoamerické země však byly proti a tvrdily, že stávající legislativa OSN postačuje k tomu, aby nenávist a násilí omezovaly, jen se musí důsledně uplatňovat. Téma střetu civilizací se pokusil ve svém projevu utlumit německý ministr zahraničí Guido Westerwelle. Podle něj k žádnému střetu nedochází a nepředstavuje jej ani vypálení několika budov zastupitelských úřadů. Jde o střet v rámci stávající civilizace a boj o duši hnutí za změnu v arabském světě, cituje Reuters Westerwelleho. 


Dopad sankcí na Írán je dramatický 

Mezinárodní sankce proti Íránu za jeho neochotu zastavit jaderný program mají dramatický dopad. Konstatuje to interní zpráva ministerstva zahraničí Izraele, kterou cituje tamější deník Ha-arec. Podle zprávy působí nové sankce íránské ekonomice větší škody, než se původně věřilo, a vyvolávají domácí kritiku režimu. Citovaný nejmenovaný představitel ministerstva připustil, že Izrael stupňuje tlak na Evropskou unii, aby přijala nové sankce. Ministr zahraničí Avigdor Liberman řekl izraelskému rozhlasu, že odpor Íránců vůči režimu sílí před nadcházejícími prezidentskými volbami a íránské vedení si to uvědomuje, a proto zostřuje rétoriku. 

Hodnocení dopadu sankcí vychází z informací a dojmů diplomatů, jejichž země mají v Teheránu velvyslanectví. Vyplývá z nich, že Íránci vyčítají zhoršující se hospodářskou situaci režimu, a nikoli Západu. Sankce způsobily padesátiprocentní propad vývozu ropy kvůli embargu evropských zemí, Spojených států, Kanady, Austrálie, Japonska a Jižní Koreje. Ještě před rokem Írán vyvážel skoro dva a půl milionu barelů denně a dnes je jich sotva milion. Režim tak od začátku roku přišel o 40 milionů dolarů. Kvůli sankcím uvaleným na íránskou centrální banku také nemá snadný přístup k rezervám v zahraniční měně, což vyústilo v rozdíl mezi oficiálním směnným kurzem íránského rijálu a kurzem na černém trhu ve výši jednoho sta procent. Ve středu kvůli propadu rijálu demonstrovaly v Teheránu tisíce lidí. 

Sankce především pociťují obyčejní Íránci. Cena základních životních potřeb, jako kuřat, chleba, masa nebo elektřiny, prudce vzrostly a další škodu napáchalo přerušení obchodních styků a transakcí s Íránem ze strany mezinárodních firem a finančních institucí. Domácí kritika režimu se tento měsíc projevila i stížnostmi na příliš velký doprovod prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda na jeho cestě na výroční zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Íránská oficiální agentura IRNA citovala místopředsedu parlamentní Národní bezpečnostní komise Mansúra Hagigatpúra, který prohlásil, že „140 členů delegace si jede do New Yorku na piknik“. 

Íránský ajatolláh Alí Chamenejí - Foto:  ČTK/AP

Íránský ajatolláh Alí ChamenejíFoto:  ČTK/AP

Izraelská zpráva však zároveň přiznává, že navzdory obrovským hospodářským škodám nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí svůj postoj k jadernému programu nezměnil. Ministerstvo zahraničí je přesto přesvědčeno, že je vhodné pobízet mezinárodní společenství k dalším sankcím, které by mohly Írán přimět ke zmírnění postoje a kompromisu v otázce obohacování uranu. 

Izraelští velvyslanci v členských zemích Evropské unie a dalších západních státech minulý týden přesvědčovali místní vlády o nutnosti uvalení nových sankcí. Všichni při tom zdůrazňovali, že Izrael dává přednost diplomatickému řešení, ale čas se krátí. S izraelským názorem na nové sankce souhlasí Německo, Británie a Francie, které je v Unii prosazují. Cílem je uvalit sankce na veškerý obchod s Íránem a všechny jeho banky. Americká vláda už sankce posílila – prohlásila íránskou státní ropnou společnost za součást Revolučních gard, což jí ve světě ztíží možnost získávat náhradní díly. 


Dárkový balíček pro Ahmadínežáda 

Svérázné přivítání nachystal íránskému prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi při jeho příjezdu na zasedání Valného shromáždění místní deník New York Post. Připravil prezidentovi, známému svou nenávistí k Židům a Izraeli, dárkový balíček plný židovských specialit. Byly v něm konzervy s bořščem a gefilte fiš, tradičním mletým rybím masem, čerstvé židovské pečivo bejgly nebo židovský sýr. Součástí balíčku byla i vstupenka na divadelní představení na Broadwayi s názvem „Staří Židé vyprávějí anekdoty“ s nadějí, že tam Ahmadínežáda „třeba přejde chuť vyvíjet jadernou zbraň a vymazat Izrael z mapy světa“. 

Věčně neupravený a neoholený diktátor ve stále stejném obleku také dostal tričko s nápisem „Miluji New York“, nové spodky a deodorant, který odpuzuje mouchy. Pro klidné chvíle mimo dosah vířících odstředivek na obohacování uranu měl v balíčku i pěknou knihu s názvem „Zpráva o jedenáctém září“, kde jsou pouze obrázky, protože Ahmadínežád by pravdu o teroristických útocích muslimů asi nedokázal číst. V košíku byla také „Soška svobody“ s pohyblivou hlavičkou na noční stolek, plyšový medvídek pro chladné perské noci a ledničkový magnet s datem 11. září a americkou vlajkou. 

Mahmúd Ahmadínežád - Foto: Daniella Zalcman,  CC BY 2.0

Mahmúd AhmadínežádFoto: Daniella Zalcman, CC BY 2.0

A protože by se Ahmadínežád jistě rád něco dozvěděl o holokaustu, který popírá, přibalil New York Post i průvodce Muzeem židovského dědictví. Dárci k balíčku samozřejmě přiložili i darovací kartičku. Stálo na ní: Šťastný a veselý židovský Nový rok 5773. New York Post balíček donesl do hotelu Warwick, kde početná íránská delegace bydlela, ale prezidentova ochranka dárek neocenila a skupinu amerických novinářů s košem vyhnala, dokonce za asistence amerického bezpečnostního agenta, stěžuje si americký deník.

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas