Mezinárodní den žen je zpět
Trvalo to 15 let, než se 8. březen, Mezinárodní den žen, začal probírat ze zakletí, do něhož ho uvrhlo povinné slavení za komunistické totality, kdy ženy byly postaveny na roveň mužům partajním výnosem, ale ve skutečnosti si směly po celodenním zaměstnání odpracovávat doma ještě druhou směnu při úklidu, vaření a výchově dětí. Platily za to znevýhodněním při kariérních postupech, protože se automaticky předpokládalo, že svou práci nevykonávají se stejným nasazením jako muži.
Diskriminace na pracovním trhu přetrvává dodnes, ale 8. březen, den výročí stávky newyorských švadlen z roku 1909 za lepší pracovní podmínky, má šanci stát se teď i u nás oficiální příležitostí k tomu, aby se o tom všem alespoň otevřeně mluvilo. Je rozhodně o čem. Ačkoli mají ženy podle zákoníku práce zaručen stejný výdělek za stejnou práci, bývá na výplatních páskách mezi ženou a mužem při stejné kvalifikaci a pracovním nasazení pořád ještě značný rozdíl a tyto nůžky se rozvírají s vyšším vzděláním.
Jakkoliv se to podle zákoníku práce nesmí, jsou ženy ve skutečnosti znevýhodňovány už při přijímacích pohovorech. Také zdejší mateřská dovolená, která patří k nejdelším na světě, komplikuje mladým ženám vstup do zaměstnání a zaměstnaným matkám znemožňuje plynulou profesní dráhu. V Evropě jde přitom už dávno o to připravit ženám v pracovním procesu takové podmínky, aby mohly mít, pokud si to přejí, bez problémů obojí. Rodinu i kariéru.
Německá podnikatelka Eva Marie Rörová, mimochodem rodačka z Liberce, je například autorkou evropského predikátu "Total E-Quality", udělovaného podnikům a institucím, které vytvářejí prostředí příznivé vzestupu všech svých zaměstnanců, žen i mužů. Mezi západoevropskými podniky je o tento projekt zájem a má to logiku. Lidské zdroje jsou dnes nejcennější a kdo jich polovinu nechává ležet ladem, škodí konec konců sám sobě.
V České republice můžeme zatím bohužel sledovat vývoj spíše opačný. Jenomže dokud ženy nezískají politický vliv, těžko se na tom cokoli podstatného změní. Na začátku 90. let se sice objevila ve špičkové politice řada ženských tváří, už ve volbách v roce 1992 se ale mnohé z nich propadly na kandidátkách svých politických stran na nevolitelná místa. Ženy začaly mizet z politické scény. S nimi ovšem i témata, která se jich bytostně týkají. Řada evropských zemí tomu dnes čelí pomocí kvót, zajišťujících ženám určitý podíl na politické moci.
Při volbách do Evropského parlamentu by podle doporučení z Bruselu měla být tato kvóta alespoň 30procentní. Na začátku minulého století si ženy vybojovaly právo volit. Dnes se soustřeďují na to, aby jejich právo být voleny nezůstalo jenom na papíře. Jak se zdá, bez kvót to nepůjde ani u nás.
