Konec snu o socialismu - transformace izraelských kibuců

Staly se záhy součástí ideologie sionismu, tedy hnutí za ustavení židovské domoviny na území Palestiny, jehož zásady formuloval v roce 1896 Theodor Herzl. A jelikož byl mezi evropskými Židy tehdy v módě socialismus a ideologie Karla Marxe a Bedřicha Engelse, uchytila se i myšlenka zrušení soukromého vlastnictví.

Kibucy byly první celožidovské komunity, které v Palestině vznikaly ještě za Osmanské říše. Když do země začali na počátku 20. století přicházet první sionističtí průkopníci, kteří vykupovali půdu od arabských majitelů, museli svým osadám dát pevnou strukturu, aby v tvrdých podmínkách obstáli. První kibuc, Degania, byl založen na břehu Galilejského jezera už v roce 1909, tedy skoro 40 let před vyhlášením Státu Izrael. Degania existuje a vzkvétá dodnes, stejně jako zhruba 270 dalších izraelských kibuců, ve kterých žije asi 130.000 obyvatel.

První zemědělské kibucy byly podle zásad socialismu založeny na sdílení společného vlastnictví, rovnoprávnosti a sociální spravedlnosti a na principu zvaném "od každého podle jeho schopností každému podle jeho potřeb". Klasický kibuc funguje jako přímá demokracie - všichni o všem rozhodují společně pomocí volené rady, nikdo nemá vlastní majetek, ba ani dům. Všichni dostávají stejný plat za jakoukoli práci a musí dělat vše, co je třeba dělat, a to bez ohledu na to, zda jde o muže či o ženu. A tak každý na principu rotace jistou dobu třeba dojí krávy, kydá hnůj, oře, sází zeleninu a pracuje tu v kuchyni, tu v kanceláři. Všichni se stravují ve společné jídelně a společně vychovávají děti. Ty původně trávily veškerý čas ve společném zařízení, aby rodiče měli čas na práci pro společné blaho všech. Pokud někdo pracuje mimo kibuc, odevzdává celý svůj plat do společné kasy. Za to se kibuc o své členy stará až do smrti a poskytuje sociální a zdravotní péči těm, kteří už nemohou pracovat.

Nadšení prvních kibucniků vedlo k působivým výsledkům. Židovští přistěhovalci vysoušeli bažiny, zavlažovali pouště a zúrodňovali půdu s takovým úspěchem, že se z kibuců staly prosperující komunity a pilíře sionismu, které sehrály klíčovou roli při ustavení židovského státu. Nemalým dílem k tomu přispěla i obrovská finanční podpora Židů z celého světa. Dnes kibucy, ve kterých žije dvě a půl procenta obyvatel Izraele, vyrábí až 50% jeho zemědělských produktů. Už dávno se však nezabývají pouze zemědělstvím, ale i řadou průmyslových oborů.

Vedle kibuců ale vznikaly také další komunity, které nebyly založeny na principu kolektivního vlastnictví. Mošavy jsou spíše vesnicemi, kde každý hospodaří na svém a vydělává pro sebe, a pouze odvádí jistou část výdělku do společné pokladny. Dnes je v Izraeli skoro 450 mošavů s asi 180.000 obyvateli, kteří tvoří přes tři procenta populace.

Kibucy byly vzhledem ke svým úspěchům a jejich medializaci po řadu desetiletí předmětem obdivu ostatních Izraelců i Židů v diaspoře. Doby se však změnily, prvních pár generací zapálených idealistů odešlo a budovatelský zápal a nadšení pohasly. Zejména v posledních letech prudce poklesl počet kibucniků a nespokojenost narostla do té míry, že vláda nakonec povolila změnu podstaty těchto zařízení.

Celých šedesát procent kibuců toužících po nejrůznějších kapitalistických reformách už vyjádřilo přání provést privatizaci domů, které se tak stanou soukromým majetkem svých obyvatel. Kibucnici budou dostávat vlastní a diferencované platy a budou si je také smět až na jisté povinně odváděné dávky ponechat. Celkový majetek sice zůstane společným vlastnictvím kibucu, ale členové si budou moci zakoupit jeho akcie.

Izraelská média nazvala rozhodnutí kabinetu o transformaci kibuců "historickým dnem" a místopředseda vlády Ehud Olmert je označil za "nejvýznamnější sociální revoluci posledních desetiletí". Kibucy budou v Izraeli existovat dál, ale v převážné většině případů už ne jako socialistické enklávy uprostřed kapitalistického státu. Ty, které zůstanou v původní podobě, budou už pouhou exotickou turistickou atrakcí. Po třech až čtyřech generacích usilujících o naplnění vize Marxe a Engelse se jejich sen definitivně rozplynul a ztroskotal poslední pokus o založení fungující socialistické společnosti.