16. října  2012 v 17:00  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Írán úpí pod novými sankcemi

Íránský bankovní systém od okolního světa stále více izolují mezinárodní sankce. - Foto: Břetislav Tureček

Íránský bankovní systém od okolního světa stále více izolují mezinárodní sankce.Foto: Břetislav Tureček

Nelidské a nelegální, tak dnes označil nové sankce uvalené na Írán mluvčí tamního ministerstva zahraničí. Teherán prý ale ani kvůli těmto sankcím neustoupí od své cesty za zvládnutím jaderné technologie a ekonomické potíže překoná.

Vlastně je to z velké části pravda. Sankce Evropské unie, na kterých se zástupci členských zemí v pondělí shodli, skutečně značně ovlivňují životní úroveň milionů Íránců. A je také pravda, že zatím se Írán neodchýlil od vytyčených cílů, i když nemáme přesnou představu, o co přesně usiluje. 

Na Írán postupně uvalovala Rada bezpečnosti OSN, Spojené státy i Evropská unie řadu sankcí. Ty měly za cíl přimět íránské vedení, aby zastavilo obohacování uranu a podřídilo své aktivity na tomto poli mezinárodní kontrole. 

Naposledy to bylo před necelými třemi měsíci přerušení odběru íránské ropy ze strany evropských zemí. Odhaduje se, že spolu o ostatními omezeními, jako bylo ztížení mezinárodního platebního styku, přišel Írán o 25 až 40 procent příjmů z exportu. Pro ekonomiku, která je značně závislá nejen na vývozu fosilních paliv, ale i exportu dosti základního zboží, včetně potravin, to byl opravdu bolestivý zásah. 

A v pondělí na svém zasedání v Lucemburku ministři zahraničí Evropské unie přidali ještě jednu vrstvu opatření. Tentokrát se týká zastavení importu íránského plynu, ale také dodávek některých surovin, které Írán může využít pro svůj jaderný program, jako jsou technické kovy nebo grafit. Sankce zasáhly také řadu dalších osob a institucí a dále Íránu ztížily mezinárodní platební styk a přerušily jeho přístup ke krátkodobým úvěrům od evropských bank, garancím a pojištěním, což jsou finanční nástroje, které íránští obchodníci potřebují pro svou běžnou činnost. Dlouhodobé úvěry u evropských bank si íránské subjekty nemohly pořizovat už dříve. Tak jako nemohou Íránci už delší dobu používat dolar pro mezinárodní obchod, nyní přestanou používat i euro. 

Evropské sankce, podobně jako americké, mají různé výjimky, které se týkají dovozu takzvaného humanitárního zboží, jako jsou lékařské přístroje nebo potraviny. Írán se do značné míry spoléhá na to, že má možnost některé tyto sankce obcházet, ať už pomocí spolupráce se zeměmi, které sankce neuvalily a třeba je i neschvalují, jako je Čína a další asijské státy. A nebo pomocí různých skrytých cest, například přes prostředníky v zemích Perského zálivu, přes které provádí dlouhodobě platby i íránští obchodníci. Právě tito obchodníci, takzvaný „bazaar“, dříve důležitá opora režimu, začínají být nespokojení, a to nejen kvůli zhoršeným možnostem obchodovat se zahraničím, ale i kvůli neustále se měnícímu kurzu rijálu. Někteří odborníci proto upozorňují, že právě z řad obchodníků by mohla vzejít příští vzpoura – tou poslední byla Zelená revoluce z roku 2009, která neuspěla, ale režimem značně otřásla. 

Obyčejní lidé se zatím nebouří, ale jejich život je čím dál těžší, protože velmi drahé jsou dnes i obyčejné potraviny. Otázkou je, jak právě oni vnímají současnou situaci – jestli jako důsledek zahraničních úkladů, jak věc představuje stát, a nebo jako následek příliš konfrontační zahraniční politiky státu. Časopis Der Spiegel citoval íránského důchodce Kamála, který žertoval, že si kvůli drahotě nakonec bude mazat na chleba jadernou energii. Íránská politická elita proto mobilizuje veřejnost k odporu proti úkladům nepřátel islámské revoluce a vyzývá lidi, aby si pořizovali méně zboží z dovozu. 

Dopad sankcí však režim skutečně zaměstnává. Těsně před tím, než evropští ministři zahraničí v pondělí ohlásili poslední sadu opatření proti íránskému hospodářství, výše postavení představitelé íránských úřadů začali hovořit o tom, že by Teherán mohl pozastavit obohacování uranu a obnovit rozhovory, pokud by dostal záruky, že dostane palivo do svého výzkumného reaktoru. Také ministr zahraničí Alí Akbar Sálehí minulý týden Der Spiegelu řekl, že pokud západní státy uznají „právo Íránu na obohacování uranu“, jež mu prý upírají, pak by prý Teherán byl ochoten dobrovolně omezit rozsah svého programu obohacování. 

Nezdá se však, že by na to evropské státy slyšely. Jak uvedl již o víkendu německý ministr zahraničí Guido Westerwelle, v Íránu v minulých měsících k žádnému vývoji v otázkách vyjednávání nedošlo. Právě proto je třeba sankce zesílit. A jak dodal slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák, evropská ruka je prý stále napřažená k jednání, ale pouze jednání serióznímu. Evropa prý už nechce s Íránem hrát jeho hru o čas. Západní státy chtějí, aby Írán zastavil obohacování uranu na 20 procent, uzavřel podzemní zařízení nedaleko Kómu, a odeslal již vyrobený obohacený uran ke skladování do zahraničí, kde by byl pod mezinárodní kontrolou. Je nepravděpodobné, že by Teherán na takové podmínky dobrovolně přistoupil, když do celého procesu investoval tolik politického kapitálu, o penězích nemluvě. Záležet bude na tom, zda ho sankce donutí změnit jednání, nebo ne. 

Írán nyní podle odhadů produkuje asi 15 kilogramů obohaceného uranu měsíčně, což znamená, že během první poloviny příštího roku by měl dost materiálu na jednu jadernou nálož. To samo o sobě neznamená, že by mohl bezprostředně poté sestrojit jadernou bombu. Nyní tedy Teherán běží závod se Západem o to, kdo déle vydrží – jestli odhodlání Západu udržovat sankce, a nebo trpělivost íránských obyvatel s režimem, který klade jaderné ambice nad ostatní. Jde tedy o to, zda Íránci budou, tak jako onen Kamál, ochotni mazat si na chleba jadernou energii. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas