PPF za čínskou zdí

22. duben 2004

Dosud nejsledovanější zahraniční cestou prezidenta Václava Klause je probíhající návštěva Číny. Média se nemýlí, návštěva je to vskutku významná. Kdyby se prezidentovi podařilo najít cestu pro český průmysl a obchod, napravil by fiasko, které Česká republika na silném východoasijském trhu v posledních letech utrpěla.

Na hodnocení je zatím brzo a cesta se jich jistě dočká v plné míře. Už předem je ale možné zaznamenat některé vedlejší okolnosti, které cestu provázejí. Při cestách do Číny už to tak bývá, že zdánlivě nedůležité detaily se mohou stát rozhodujícím výsledkem.

Od politiků, kteří jedou na návštěvu ke komunistům, se zpravidla čeká, že se zastanou lidských práv a budou protestovat proti diskriminaci náboženských společností i etnických skupin. Projdeme-li česká média, něco takového se od Klause nečeká. Objevil se ale jiný detail, možná stejně významný.

Novináři zaznamenali v doprovodu prezidenta Klause zástupce finanční skupiny PPF. Spolupořádali Klausův seminář v Pekingu, na oplátku jim prezident pomohl při jednání s vedoucími funkcionáři provincie Sečuan. Ti povolili PPF založit v provincii finanční firmu, která bude nabízet spotřebitelské úvěry. Média vesměs zprávu nekomentovala a tak pro čtenáře či diváka vypadá situace následovně. Nejdůležitějším podnikem, který měl zastoupení v Klausově doprovodu byla společnost PPF a prezident už pro ni našel cestu v složitém východoasijském labyrintu. PPF se tam udrží, protože jak noviny píší, je velmi úspěšná už v Rusku. Naprostá idyla.

Pro přesnost je ale třeba leccos dodat: PPF je firma, která vyrostla v divoké privatizaci. Byla založena jako privatizační fond, který ovládl jeden z jeho správců Petr Kellner. Není známo jakým způsobem. Zato se ví, jak PPF zaznamenala svůj největší úspěch. S pomocí někdejšího ministra financí privatizovala Českou pojišťovnu. Stát na tom zřejmě prodělal, naopak vydělal Kočárník, který dostal místo v managementu pojišťovny. PPF se pak ještě podařilo získat Novu, nejsilnější z českých médií - za podnik s několikamiliardovým ročním obratem zaplatila zlomek reálné ceny. Tak vznikla finanční skupina, kterou lze označit za nejsilnější v Česku - spravuje 150 miliard, naprostou většinu z toho má v České pojišťovně. Drží pozici i na mediálním trhu a tak nepřekvapuje, že o ní média informují velmi opatrně a nekladou nepříjemné otázky.

Našla by se jich celá řada, nejdůležitější z nich zní: Komu vlastně patří PPF? Jako jediný vlastník vystupuje již zmíněný Petr Kellner. Jenže není úplně jisté, jestli on je hlavním vlastníkem, protože podle informací časopisu Týden mu patří jen necelá polovina akcií.

Dalším dotazem je i to, proč PPF není registrována v Česku, ale v Holandsku. Možná jsou důvodem nižší daně, v každém případě se cizí společnost hůře kontroluje.

PPF také nikdy jasně nevysvětlila, proč se její šéf schází s předními politiky - ví se o ministrech Grossovi a Mlynářovi - a co s nimi vlastně vyjednává. Když má zájem na privatizaci Českého Telecomu, nelze vyloučit korupční motivy. Samotným přehledem nejasností se Klausova podpora českých finančníků dostává do jiného světla. Prezident lobbuje za holandskou firmu, navíc za podnik, který vyrostl v divoké privatizaci. Znamená to, že se už nemají kritizovat lidé, kteří přišli k penězům velmi neprůhledným způsobem, a že tedy patří do slušné společnosti? To je otázka pro Václava Klause a věřme, že mu ji někdo položí.

Zvláštní kapitolou pak je chování médií. Pozice zpravodajů, kteří doprovázejí prezidenta na čínské cestě, není záviděníhodná. Klást nepříjemné otázky vlastně nemohou, protože jsou odkázáni na servis prezidentova doprovodu. Tak jenom zaznamenávají, co jim kdo řekne - ať je to Klaus, nebo zástupci PPF. To jde lidsky pochopit, proč se ale stejně chovají i celé redakce? Tady jsou tři možná vysvětlení, a žádné z nich neslouží novinářům ke cti. Mohou být prostě líní a nechtějí si přidělávat práci. Vedení jejich redakcí možná také nechce rozzlobit Novu, s jejíž podporou se přece podniká o hodně lépe, než bez ní. A poslední důvod je obyčejný strach. Kritizovat někoho tak mocného, jako jsou finančníci z PPF, známí prezidenta i ministra vnitra, se přece nemusí vyplatit.

autor: Petr Holub
Spustit audio