1. února  2013 v 14:33  rubrika: Názory a argumenty

Zdeněk Velíšek: Vítězství nad džihádisty v Mali

Vojenský převrat v hlavním městě Mali Bamaku - Foto:  ČTK/AP

Vojenský převrat v hlavním městě Mali BamakuFoto:  ČTK/AP

Francii se v Mali skutečně daří plnit jeden za druhým všechny cíle vojenské intervence. A to přesto, že ty cíle musela vláda za chodu podstatně rozšířit. První stovky vojáků poslala do Mali na výzvu malijského prezidenta Traoré, aby jeho vládě pomohli zastavit postup islamistů na Bamako. Připomeňme, že to bylo před pouhými třemi týdny.

Odvrátit pád Bamaka byl v té chvíli první a poslední cíl rychlého francouzského zásahu, jak v projevu psaném zřejmě také ve spěchu, ujišťoval Francois Hollande. Konečný rozsah francouzské operace v Mali vypadal jinak. Popsal ho včera, 30. ledna, francouzský ministr obrany Jean-Luis Le Drian těmito slovy: Francouzský vojenský zásah byl úspěšný. Ofenzívu rebelů směřující k Bamaku jsme zastavili hned v prvních dnech. 

Dalším úkolem bylo provázet malijské a -jakmile se zformují - také africké síly během operace, která znovu nastolí územní celistvost malijského státu. Ta operace ještě probíhá..“ Ministrova vojenská stručnost ponechala stranou fakt, že před Francouzi, před jejich africkými posilami a možná i před mezinárodním společenstvím se už velmi zřetelně rýsuje další cíl, další úkoly. Malijská mise nemůže skončit, ale také nemůže zůstat jen francouzskou misí. Francouzi dobyli města, zbavili je nadvlády teroristů, ale teď také zahájili návrat pod kontrolu Malijců. 

Tenhle poslední cíl, předání správy osvobozených měst malijským vojákům, se ale jeví jako problematický. Dochází ke krvavým represáliím. A ne vůči teroristům, ti byli rozprášeni, ale vůči těm, kteří se jejich hrůzovládě podrobili.  

Vyřizování účtů má často i podobu etnické čistky. Takže nejen z mezinárodních nevládních organizací, jejichž pomoc začíná do Mali proudit, ale už i z vládních konferencí se ozývá naléhavé volání po mezinárodních pozorovatelích i po jednotkách OSN. Francouzi trochu předvídali, co se asi stane. Už sama jejich vojenská operace byla organizována tak, aby západoafrické jednotky a dvoutisícová vojenská pomoc z Čadu přicházeli do některých osvobozovaných lokalit dřív než malijští vojáci. Francouzi, podle zpráv z dnešního poledne, také hned neobsadili poslední osvobozené severomalijské město Kidal. 

Zůstali soustředěni na letišti. Samo město nechali zatím na starosti Tuaregům. Přesněji řečeno jejich neislamistické organizaci MNLA, která loni na jaře vyhlásila na severu Mali, tedy ve vlasti Tuaregů, nezávislý stát, AZAWAD. Ten zpočátku bránila proti islamistům, přicházejícím většinou zvenčí, z Libye, ale podlehla jim. Pro malijskou vládu zůstává sice MNLA vzbouřeneckou organizací, ale Francouzi se zřejmě i tak brání představě, že by obnovení územní celistvosti Mali mělo spočívat v pouhém předání moci na severu Mali malijské armádě. 

Zítra je v Bamaku očekáván Francois Hollande. Zřejmě tam další francouzské plány zveřejní. Už teď je ale možné říci, že závěrečná etapa francouzské intervence v Mali může být ta nejtěžší. Zřejmě budou spolu s mnoha zainteresovanými státy uvažovat o vytvoření mírových jednotek, ať už jen afrických či mezinárodních, pod vlajkou OSN. Nechat sever země na pospas malijské armádě a odejít by znamenalo ignorovat nebezpečí krutých represálií i vojenských střetů malijských jednotek s Tuaregy. Ty nikdo neodzbrojil a možná to nikdo nebude mít v úmyslu. Vrátí se tedy Mali do statu quo antes? Do stavu, který tu vládl před tím, než do této pouštní krajiny přišli těžce ozbrojení islamisté z Libye? 

Francouzské letectvo se je slaží zneškodňovat kdesi v horách na sever od Kidalu, ale je pravděpodobné, že je nevykoření a že s džihádem bude třeba na severu Afriky počítat i nadále. Džihádisté jsou na pouštní guerillu zvyklí a z Libye perfektně připravení i vyzbrojení. Tento fakt je mimochodem třeba zahrnout do bilance mezinárodní letecké intervence v Libyi. Do bilance malijské operace je v této chvíli možné naopak vepsat to, že Mali se pro džihádisty nestane stejnou základnou, jakou měli v Afghánistánu. 

Uzavírá se jedna z kapaitol nekonečných bojů s radikálním islamistem a jeho ozbrojenou formou, džihádismem. Zůstává ale otázka, zda příště bude opět zapotřebí cizí intervence, nebo zda vlády arabských zemí pochopí to, co poučena historií i vývojem ve svém sousedství, pochopila a v praxi předvedla jedna z nich, alžírská vláda. Islamismus je třeba striktně oddělovat od islámu a proti islamistickému teroru, který náboženskými dogmaty zakrývá obyčejnou usurpátorskou touhu po moci, je nezbytné nekompromisně zakročit silou. TO je stručně řečeno ten alžírský recept. 

Otázka je zda v zemích jako Tunisko, Egypt, a v řadě dalších, kde se vlády ujímají nábožensky orientované formace, je ještě proveditelná ta jeho preventivní část, tedy striktní oddělování islámu od militantního islamismu, ať už se mu říká salafismus, či jakkoli jinak. Po svržení despotů je v arabských zemích vývoj spíš opačný: I když náboženský fundamentalismus tu praktikují jen nepatrné menšiny, daří se jim šířit šaríu do celé společnosti a dělat z ní právní normu. Rozprášení džihádistů v Mali vzbuzuje sice naději, ale zdaleka není rozhodujícím vítězstvím nad islamistickým terorismem. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Zdeněk Velíšek

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas