15. února  2013 v 13:53  rubrika: Názory a argumenty

Josef Kašpar: Itálie je týden před parlamentními volbami

Řím - Foto: Jan Rosenauer

ŘímFoto: Jan Rosenauer

Italské parlamentní volby se blíží, budou se konat 24. a 25. února a postupem času se jejich výsledek zdá být stále více nejistý. Italský zákon zakazuje uveřejňovat během posledních dvou týdnů před hlasováním průzkumy veřejného mínění a tak se komentátoří a politologové jen mohou dohadovat, jak poslední události orientaci voličů ovlivní. Předvolební kampaň do jisté míry ovlivnila i překvapující a náhlá rezignace papeže Benedikta XVI. Neudělala především radost Berlusconimu.

Nikoliv proto, jak ironicky poznamenává místní tisk, že ho papež mohl v případě volební porážky uchlácholit jmenováním na kardinála, ale proto, že na několik dní Vatikán úplně zastínil volby. A to v okamžiku, kdy vrcholila magnátova mediální ofenzíva, při které sliboval nejen zrušení daně z nemovitostí, ale dokonce i navrácení daně zaplacené v roce 2012. Ta do státní pokladny přispěla rekordní částkou 23 miliard Eur, což značně přispělo ke stabilizaci italských financí. Magnát sice neřekl, kde na to vezme peníze, ale v krizové zemi, kde se každý den zavírají stovky obchodů a krachují početné malé podniky to mělo ohlas a zdálo se, že lákadlo opět, i přes špatné zkušenosti minulosti, začalo fungovat. A těch několik dní dalo jeho soupeřům – Demokratické straně i Montimu čas, aby mohli připravit protiofenzívu. 

Ale výsledek voleb by mohl být ovlivněn a celou řadou skandálů, které se během posledních dní dostaly na povrch. K bance Monte dei Paschi di Siena (Monte déji pásky dy sijéna) se připojily soudní trable dosavadního guvernéra Lombardie Formigoniho (formigónyho), tak jako skutečnost, že další představitelé Berlusconiho strany byli odsouzeni pro různé podvody. A do vězení šel za úplatky i generální ředitel firmy Finmeccanica (fynmekkányka), Orsi, kterého pro změnu před několika lety dosadila do vedení Liga Severu. V této firmě vyrábějící letadla a zbraně,má stát 30% podíl. 

Když se vezme v úvahu, že skandál banky v Sieně poškodil i Demokraty, nemůže překvapit, že se leadeři politických stran obávají, že by vlna skandálů mohla prospět jen populistům, kteří říkají, že všechny politické strany jsou vlastně stejné, protože zkorumpované. Jinymi slovy hnutí „5stelle“ (činkue stelle – tedy pět hvězd) bývalého komika Beppe Grilla. Hovoří se o tom, že by mohlo získat až 20% hlasů, které budou naprosto nepoužitelné pro utvoření vlády, protože Grillo říká „My se s nikým nespojíme, ale naši poslanci otevřou sněmovny jako krabičku od sardinek, aby všichni viděli co v ní je“. A útěku hlasů k němu se obávaji všichni, snad s výjimkou Maria Montiho. 

Současný premiér prohlašuje, že je ochoten se spojit s těmi, kteří jsou ochotni pokračovat v jeho reformách. Povolební koalice s Berlusconim nepřipadá v úvahu - nikoliv pro vzájemné útoky, kterých je stále více, to ostatně patří k předvolební kampani, ale protože Monti je příliš zkušený člověk, než aby magnátovým slibům uvěřil. Vzhledem k tomu, že pravděpodobným vítězem jsou stále Demokraté, všichni komentátoři i politologové jsou přesvědčeni, že jediná možná vládní koalice bude složena z Demokratů a Montiho. Mezi Montim a tajemníkem Demokratů Pierluigi Bersanim (Pijerluídži Bersánym) neexistují velké spory a nepřekonatelné názorové rozdíly. Problém je v tom, že Demokraté uzavřeli spojenectví s levicovým hnutím SEL, které chce radikálně přepracovat či zcela zrušit Montiho reformy důchodů a pracovního trhu. A s tím samozřejmě Monti nechce a nemůže souhlasit. 

Montimu pomohly během posledního týdne dvě zprávy z Bruselu. Při tvrdém boji o rozpočet Unie na příští léta se premiérovi podařilo dosáhnout snížení italského příspěvku do rozpočtu – což ostatně odpovídá současné mizerné situaci v zemi. A krátce poté i prohlášení evropského komisaře Olii Rehna, že země prožívající silnou hospodářskou stagnaci budou mít více času na to, aby vyrovnaly svůj deficit. A to se Itálii určitě také týká. 

Mohlo by se stát, že v novém parlamentu pouze se politické strany dohodnou na některých institucionálních reformách – především na změně volebního zákona a možná i snížení počtu poslanců a senátorů. A krátce poté by se mohlo jít znovu k urnám, tentokrát v naději, že se po volbách zrodí silná vláda. Že to za současné hospodářské krize není nic ideálního je pravda. Ale dokud se na italské politické scéně bude pohybovat Berlusconi, naděje na nějakou „Velkou koalici“ podle německého vzoru nepřicházejí v úvahu. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Josef Kašpar

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas