2. srpna  2004  rubrika: Názory a argumenty

60. výročí povstání ve Varšavě

hrob neznámého vojína - Foto: Pavel Novák

hrob neznámého vojínaFoto: Pavel Novák

Povstání zahájila Zemská armáda, která byla v kontaktu s londýnskou polskou vládou, na povel svého velitele Tadeusze Bóra- Komorovského 1. srpna 1944 v 17 hodin odpoledne. Varšavští řidiči si včera toto výročí připomněli nejprve několik minut troubení na klaksony svých automobilů a poté také minutou ticha za padlé. Nebylo jich málo.

Během povstání a následných nacistických represí zahynulo 16 000 bojovníků Zemské armády, 180 000 civilistů, 25 000 lidí utrpělo zranění, 50 000 lidí bylo nuceno odejít do koncentračních táborů a dalších 150 000 na nucené práce v Německu. Protože Hitler rozhodl Varšavu systematicky srovnat se zemí, muselo z města prchnout i zbylé civilní obyvatelstvo. 

Ozbrojená akce měla původně trvat pouze 3 dny. Počítalo se totiž s tím, že Rudá armáda, jejíž tanky už stály za Vislou, městu pomohou. Nestalo se tak. Stalin ofenzívu sovětských vojsk zastavil. Proč? Povstalci chtěli město nejprve obsadit sami a jednat se Stalinem o budoucnosti Polska. To však odporovalo jeho ambicím vytvoření tzv. "lidové vlády" v Lublinu, kde dominovali komunisté. Spojenci ještě několik tisíc povstalců zachránili tím, že je prohlásili za válčící stranu a Němci je byli přinuceni brát jako válečné zajatce. V opačném případě by je zřejmě SS postříleli. Na pacifikaci varšavského povstání vytvořil Himmler speciální jednotky SS, vytvořené kriminálníky a do bojů také zapojil Ruskou osvobozeneckou lidovou armádu, vedenou Mieczyslavem Kamiňskim, značně krutější odnož "Vlasovců," která se dopouštěla nejodpornějších zločinů. 

2. října nakonec podepsal v hlavním velitelství SS gen. Ericha von dem Bacha Zalewskiego velitel Zemské armády Tadeusz Bór-Komorowski kapitulaci. Město bylo srovnáno se zemí. 

Tři dny trvajících vzpomínkových akcí se kromě bývalých bojovníků, představitelů Polska a dalších zemí zúčastnil i německý kancléř Gerhard Schroeder. Ten u Hrobu neznámého vojína prohlásil:"Stydíme se za zločiny napáchané fašisty. Varšavští povstalci svým utrpením učinili těžký krok na cestě ke svobodě. Víme dobře, kdo začal válku a o nějakém masivním odškodňování pro německé vyhnance z jiných zemí by nemělo být řeči." Tím chtěl uklidnit tu část polské veřejnosti, kterou zneklidňují požadavky radikálního křídla Svazu vyhnanců. Německý kancléř odsoudil některé snahy Svazu vyhnanců a také jejich pokus oslavit 60 výročí varšavského povstání v Berlíně před několika týdny, který v Polsku vyvolal vlnu nevole. 

Polský prezident Alexander Kwašniewski označil povstání za vzpouru proti stále se znatelněji rýsujícímu novému rozdělení Evropy a za boj za svobodné Polsko. V podobném duchu mluvil i ruský prezident Vladimír Putin, který povstání označil za součást společného boje Poláků a Rusů za svobodu. Stalinovy tanky, jejichž posádky nečinně přihlížely skomírajícímu odporu a pozdější systematické likvidaci města ruský prezident nepřipomněl, stejně jako to, že spojenecké letouny se zásobami zbraní nemohly dodávat povstalcům dostatek zbraní. Až do konce září totiž nesměly přistávat na Stalinových letištích. 

Po válce byl v lidovém Polsku význam povstání bagatelizován jako součást nekomunistického odboje a někteří účastníci bojů si dokonce odseděli mnoho let ve vězení, pokud nebyli přímo zavlečeni do táborů sovětské NKVD. Gerhard Schroeder byl druhým německým kancléřem, který kdy uctil bojující Varšavu. Poprvé to byl v roce 1970 Willy Brandt, který však pokládal kytici u pomníku povstalců z varšavského ghetta, tedy uctil památku hrdinů povstání, které proběhlo o rok dříve. Na skutečnost, že na Západě dodnes obě bojová vystoupení řada lidí zaměňuje, upozorňovaly nejen komentáře dnešních vydání britských a amerických deníků, ale i polský premiér Marek Belka, který poněkud smutně, ale po pravdě konstatoval, že po válce se historie povstání záměrně zamlčovala a někteří dokonce tvrdili, že šlo o neuvážený ozbrojený čin jehož následkem byla likvidace Varšavy. Hvězdou oslav se pak stal historik 

Norman Davies, který tu podepisoval svou knihu, nazvanou Povstání 44, která včera v Polsku u příležitosti povstání vyšla a několika tisícům šťastlivcům ji dokonce na místě podepsal. Mnoho varšavských knihkupectví mělo včera kvůli prodeji knížky navzdory faktu, že byla neděle, otevřeno. 

Ať už byl výsledek povstání jakýkoli, dovolte mi na závěr použít slova papeže Jana Pawla II:" I když povstání utrpělo vojenskou porážku, zůstanou činy bojovníků vysoko zapsány v paměti polského národa." 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas