Omlouvám se
Omlouvám se, ale už dál skoro nemohu. Omlouvám se, ale tahle poznámka už nemůže jevit ani snahu po novinářské objektivitě a politické korektnosti či vyrovnanosti. Chovám se takhle vždy, když ze mě někdo dělá hlupáka. A přesně to se děje a trvá to už příliš dlouho.
Omlouvám se, ale musím říct, že premiér Stanislav Gross je pro mě definitivně odepsaná persóna, která nemá vůbec co pohledávat ve špičce politické reprezentace mé vlasti. Jeho místo je skutečně nanejvýš na lokomotivě, kde by za své křivácké chování dostal od kolegů po papuli, popřípadě by svou neschopností zavinil nějakou železniční nehodu, za níž by pak nesl patřičné následky.
Jenže - on je premiérem mé vlasti a v té pozici umenšuje a poškozuje její jméno nejen před vlastním lidem, ale také před světem. Původně, na počátku jeho "majetkové" aféry jsem si naivně myslel, že dělá hlupáka jen a jen ze sebe. Už ta počáteční míra neschopnosti nějak normálně a mužně reagovat na vznikající problém ho hravě diskvalifikovala nejen pro výkon špičkové vládní funkce, ale i jako normálně důvěryhodného člověka. Jenže, ono to celé pokračovalo, vyvinulo se to až do hrubé vládní krize, načež přišel prozatímní vrchol.
Jeho tzv. "veřejná omluva"... Bůh mi odpusť, ale musím zakřičet: "Proboha!" Tady už nejde o hloupé chování mladického nekňuby, tady jde o bezbřehý výsměch. Tady už dělá premiér hlupáka ze mně, a to nesnesu. Co, hlupáka? On ze mě dělá, s prominutím, vola. A na tuhle jeho úroveň se snížit nechci a nemohu.
Proč mám snášet, aby mi jeden z nejvyšších ústavních činitelů na obrazovce veřejnoprávní televize říkal, že se omlouvá za to, že se umí špatně vymlouvat? Co je to za nesmysl? Bude od této chvíle stačit každému provinilci, aby se omluvil za jakoukoli škodu či újmu, kterou svou neschopností zavinil a bude zase dobře?
Ještě jako děti, když jsme čutali do meruny a sousedovic Frantík se potřetí za sebou omluvil za to, že nestrefil ze dvou kroků prázdnou bránu, řka, že foukal vítr - dostal facku a už si s námi nezahrál... Proč mají ve špičkové politice a ve vedení státu platit jiná pravidla? Proč by měla vládní krize skončit tím, že ten, který jí zavinil, jí sám prohlásí za ukončenou?
Copak jsme všichni, nejen on, ztratili poslední špetku soudnosti? Podle mého je to naprosto opačně. Vládní krize těch rozměrů, do jakých jí pan Gross vyštajgroval, nemůže skončit nikdy. Už navždy bude zapsána do dějin této země, už navždy z ní budeme mít všichni před světem ostudu, už navždy se budu za toho pána stydět, protože jsem udělal málo pro to, aby se on a jemu podobní vůbec dostali do politiky a do vysokých, všem škodících funkcí.
Proč už patnáct let volíme do odpovědných funkcí, kromě nějakých těch výjimek - především na lokální úrovni - neodpovědné lidi? Proč jsme připustili, aby si zákonodárné orgány dělaly zákony výhodné pro špičkové zástupce lidu a nevýhodné pro lid? Tahle vládní krize - a prý pan Gross už nechce v práci slovo "krize" slyšet - musí skončit jedině tím, že on sám podá demisi, a nikoli, že se jen jakešovsky blábolivě jakoby omluví veřejnosti.
V čele vlády, která zachází každoročně se stovkami miliard, které patří nám všem a ne jen jejím členům, nesmí stát člověk, který neumí zvládnout domácí rodinný rozpočet. To je přeci jasné, jako střídání dne a noci. Nebo snad ne?
Omlouvám se, ale po jeho televizní omluvě jsem se ocitl v době před více než dvaceti lety. Tehdy jsem se, jako docela zlomený, ale ještě ne úplně mrtvý člověk, rozhodl z tehdejšího bolševicky normalizovaného Československa odejít. Ztratil jsem tím navždy velkou část světa, který mě obklopoval, včetně rodiny, přátel a všeho toho zázemí. Ale udržel jsem si podstatnou část vlastní integrity, o kterou se mně tehdejší totalitní režim snažil vší svou mocí připravit.
Podruhé už do emigrace nepůjdu. Ať odejde někam on a jemu podobní! Já tu zůstanu, ale nechci se umlátit smíchy k smrti žertem, který už zemí koluje nějakou dobu - v jasné narážce na neblahou naší minulost a přihlouplou dnešní skutečnost zní : "Ein Volk, ein Reich, ein Maschinenführer!"