Kauza JUKOS

31. květen 2005

Přestože zlí jazykové v Moskvě i jinde chmurně špásovali, že pánové Chodorkovskij a Lebeděv byli odsouzeni k doživotnímu poslouchání verdiktu, jehož se v jejich případě tribunál v čele se soudkyní Kolesnikovovou dopracoval, dvanáctého dne byl rozsudek přece jen dočten. Oba obžalovaní nakonec dostali méně než deset let, požadovaných prokuraturou, ale po všech peripetiích je tento trest přece jen krutě vysoký.

Jediné úlevy se zřejmě bývalí manažeři ruské ropné společnosti JUKOS dočkali za privatizaci firmy Apatit z roku 1994; v tomto bodě obžaloby ještě před skončením soudního jednání vypršela promlčecí lhůta. Prakticky to ovšem znamená, že oba muži jsou pokládani za vinné ve všech sedmi bodech obžaloby. Do té kromě již zmíněného případu Apatit dále patřily údajné rozsáhlé daňové úniky v letech 2001-2003, vypočtené na úhrnných 28miliard amerických dolarů, rozsáhlé podvody a machinace a dokonce i zločinné spiknutí.

Zabývat se ale věcnou stránkou celého případu téměř nemá smysl. Jak liberální část ruské společnosti, tak zejména svět dobře vědí, že celý případ má zcela evidentní politické pozadí. Byť to prezident Putin vytrvale a rozhořčeně popírá, jde zejména u Michaila Chodorkovského o exemplární potrestání známého oligarchy za jeho politické angažmá. To vyvrcholilo otevřenou podporou pravicových stran před parlamentními volbami v roce 2003 a také oznámením Chodorkovského prezidentské kandidatury pro rok 2008, kdy se podle ruské ústavy Vladimir Putin o post hlavy státu už ucházet nemůže. O to byl zřejmě Chodorkovskij nebezpečnější, přestože by bylo bláhovostí už dnes tvrdit, že Putin se ruským prezidentem nestane potřetí. V Rusku je jak známo už do půlhodiny možné cokoli.

Z hlediska vnímání celého případu i jeho vyústění ma kauza JUKOS-Chodorkovskij dva aspekty - domácí a zahraniční. Vnitropoliticky Vladimir Putin určitě nijak významně netratí a u většiny občanů tvrdě potrestaný ještě nedávno nejbohatší muž Ruska lítost nevzbuzuje. Třičtvrtě století pěstované rovnostářství zkrátka nese své plody ještě dnes - třináct a půl roku po pádu Sovětského svazu. Bohatství je pro řadového Rusa nemrav - a tím to končí.

Diametrálně odlišné je hodnocení kauzy na mezinárodní scéně. Již dnes je jasné, že zahraniční investoři budou v úvahách o umisťování svých peněz do projektů v Rusku hodně opatrní. Případ JUKOS totiž ukázal, že před zvůlí kremelských úředníků si nemůže být jist nikdo.

Putinovo okolí si zřejmě nepříznivého mezinárodního ohlasu celého procesu bylo vědomo dávno předem. Právě proto bylo soudní řízení z původně plánovaného konce dubna přeneseno až na polovinu května, aby kritika světových politických špiček i sdělovacích prostředků přišla až po pompézních oslavách 60. výročí konce druhé světové války. Také dvanáctidenní čtení závěrečného ortelu nemá obdoby a zřejmě signalizuje, že především v otázce výšet trestu se licitovalo až do poslední chvíle.

Soudní jednání mělo všechny atributy sovětských politických procesů - ne snad stalinských, ale těch brežněvských rozhodně: počínaje selekcí novinářů, kteří byli do soudní síně vpuštěni, přes zastavění ulice před soudní budovou stavebními mechanismy, až po rušení mobilního signálu v okolí soudní budovy. Zdržovací taktika měla zájem o celý proces rozmělnit, popřípadě úplně odbourat. To se samozřejmě nepodařilo a i když Michail Chodorkovskij rozhodně není anděl, který svůj majetek nabyl výhradně lopotnou a poctivou prací, především nad způsobem, jakým s ním ruským (formálně nezávislý) soud nakládal, zůstává v civilizovaném světě rozum stát.

autor: ldo
Spustit audio