Obrana lékárníků
Sociální demokraté si v těchto dnech rádi vyprávějí zbrusu nový vtip: po osmi letech naší vlády se zlepšila životní úroveň dělníku, naopak stávkují milionáři. Vtipem reagují na čtvrteční demonstraci lékárníků před ministerstvem zdravotnictví i na očekávanou pondělní stávku. Možná necítí skutečné uspokojení, jen zakrývají nervozitu před tím, kam až mohou předvolební protesty lékařů zajít.
Je možné, že rétorika označující všechny lékárníky za milionáře, zabere na závistivou část české populace. Nutno však pro pořádek dodat, že je to rétorika nepřesná, až lživá.
Většina lékárníků jsou živnostníci a zpravidla jsou milionáři jen v tom smyslu, jako je milionář každý majitel běžného bytu. Existují majitelé lékáren, kteří musí vyjít s měsíčním příjmem 30 tisíc korun. Za to poskytují odborné služby často i v zapadlých vesnicích. Jak už to u živnostníků bývá, jejich práce je prospěšná veřejnosti a vychází z aktuálních potřeb komunity, kde žijí.
Samozřejmě jsou i bohatí lékárníci, nejčastěji však jde o zahraniční majitelé lékárenských řetězců. I když se u nás utratí za léky přes padesát miliard, je dobré vědět, že většinu obratu mají nemocniční lékárny.
Řekněme si to v číslech. V Česku je dva a půl tisíce lékáren. Z toho nejméně dvě stě z nich je v nemocnicích. Přes pět set lékáren je vážně zadlužených u svých dodavatelů a mají splátkový kalendář. Stovky dalších jen obtížně vyjdou, což se týká dokonce i lékáren v poliklinikách.
Čtyři pětiny příjmů lékáren jsou z marží stanovených vyhláškou ministerstva financí. Od ledna byla marže snížena z dvaadvaceti na devatenáct procent. Lékárny tak přijdou o sedminu svých příjmů a systém údajně ušetří půl miliardy. Jednotné snížení marží ohrozí především malé lékárny, přežijí však řetězce i lékárny v nemocnicích. Dostupnost péče se zhorší, jak ukázal středočeský hejtman Petr Bendl na příkladu lékárny v Křivoklátě. Hrozí jí likvidace, a proto budou muset místní občané jezdit pro léky 15 kilometrů do Rakovníka. Tak tedy vypadají milionáři, které chce sociální demokracie přitlačit ke zdi. Připouští, že některé nepřežijí, z hlediska systému je to však prý jedno. ČSSD a její ministr zdravotnictví David Rath jednají z pozice síly. Proto ani neodpovídají na argumenty lékárníku, i když jsou velmi silné.
Lékárníci připouštějí, že v systému je možné ušetřit. Největší úspory je však možné najít u skutečných milionářů, tedy velkých lékáren, které by na velkých objemech stejně vydělaly. K tomu by stačilo zavést degresivní marži, která by byla vyšší u laciných léků a nízká u těch drahých.
Marže by se navíc daly úplně zrušit v nemocničních lékárnách, které z nich beztak jen financují provoz nemocnice a fakticky léky neprodávají. Jak upozorňují lékárníci, bylo by to jako v Rathem tolikrát citovaném Rakousku a ušetřila by se tím nejméně miliarda.
Ministr je pochopitelně těžký protivník a na návrh ihned reagoval. Po předchozím plošném snížení marží by mohl nastoupit druhý krok s degresivním poklesem. Tím ovšem malým lékárnám nepomůže, protože ty už o své peníze přišly.
Zdravotnictví je složitá věc a možná je třeba tvrdě snižovat výdaje, i když je před volbami. Hlavní problém při sporu s lékárnami je jinde. Sociální demokraté jako obvykle útočí proti živnostníkům. Peníze, které bude muset lékárníci dát nejspíš ze svých platů, se ihned přesunou do platů zaměstnanců v nemocnicích, především lékařů.
Je to u ČSSD skutečně dlouhodobým zvykem. Průběžně živnostníkům zvyšuje sociální i zdravotní pojistné, rozšiřuje byrokracii a také do volebního programu si napsala, že jsou nutné registrační pokladny. Živnostníků proto v posledních třech letech ubývá, ročně o sto tisíc.
Tohle jsou ve skutečnosti milionáři, které chce současná vláda přitlačit ke zdi. Možná s nimi někdo soucit necítí. Ovšem zásah proti živnostníkům obvykle uškodí celé společnosti. Právě příběh lékárníků to ukazuje nejlépe. Po pádu menších lékáren budou mít nepochybně problémy staří lidé na vesnici, kteří budou muset cestovat do vzdálenějších obchodů. Nepochybně se zvednou i ceny za léky. Vláda totiž vedle vyšších marží lékárnám snižuje úhrady pojišťoven za léky. Věrohodné odhady ukazují, že se doplatky za léky na recept zvýší ze současných čtyř miliard o nejméně o další miliardu. Poznají to především ti, kteří léky nejvíc potřebují - tedy dlouhodobě nemocní a opět staří lidé. Pozoruhodný je fakt, že vinu za doplatky budou pacienti přičítat opět milionářům, kteří proti nerozumným úpravám jediní nahlas protestují. Závist a výsměch lékárníkům tedy není na místě. V této chvíli potřebují podporu veřejnosti. Pokud jí dostanou, veřejnosti se to vrátí.
