Politikové, počasí a klimatické změny

4. únor 2006

Všichni prožíváme v posledních letech stále silnější výkyvy počasí, silné neočekávané nápory prudkých dešťů a s tím spojených záplav, náhlé hurikány, tsunami, neočekávané útoky zimního počasí, množství sněhu, ledu a to i na místech, kde se v minulých desetiletích zdaleka tolik nevyskytovaly. Na druhou stranu přicházejí vlny veder a sucha, které si na některých kontinentech většinou vyžádají přibližně tolik obětí jako zemětřesení.

Lidé nejsou na takového útoky přírodních živlů připraveni, jsou ničena celá města a další lidská sídla, mnoho lidí umírá. Je asi na místě otázka, co se to v přírodě vlastně děje, proč se narušují tradiční přírodní cykly a nastupují takovéto extrémní poryvy počasí? Například v současné době sužují naši republiku a další evropské země silné mrazy, zatímco v Arktidě jsou nejvyšší teploty za dlouhou dobu. Na nejsevernějším lidském sídle na zemi, v Ny-Alesundu, bylo 16. ledna plus 6 stupňů. Sníh tam rychle taje a vytvářejí se dokonce díry rozbředlého sněhu, které sahají až k trvale zmrzlé zemi.

Vědeckých odpovědí na tyto a podobné jevy je ovšem celá řada a navíc se vědci ani neshodují v tom, jak je mají přesně interpretovat. Přesto si myslím, že je třeba k těmto událostem zaujmout určitý postoj a podle něj začít jednat.

Do nedávné doby se různými prognózami dalšího vývoje klimatu zabývaly nejvíce pojišťovací koncerny, jimž jde mnohdy o miliardové ztráty. Mnozí politikové spíše celou záležitost bagatelizovali nebo dokonce někteří mluvili v duchu komunistického hesla "poručíme větru dešti". Tato situace se rychle mění. V jedné věci již dnes totiž panuje shoda: stále větší výkyvy počasí a nenadálé extrémy budou v budoucnosti pokračovat, čili počasí nám bude stále připravovat velmi nebezpečné životní situace v mnoha ohledech.

Máme tedy již nyní hodně důvodů vážně se nad těmito událostmi zamýšlet a možná i mít obavy z budoucnosti naší civilizace. A navíc bychom to neměli nechat jenom politikům, nejde přece pouze o jednání vlád, například okolo Kjótského protokolu, ale jde už o záležitost v pravém slova smyslu občanskou. Není žádný důvod pro klidné odsunutí těchto problémů stranou s poznámkou, že příroda vždy nějak divočila a všechno se zase vrátí do starých kolejí. Nevrátí, protože žádné staré koleje už nejsou: vývoj přírodního prostředí a lidských společností se už vydal jinými cestami a jde nyní o to, uvažovat nad tím, jakými a jak na to reagovat.

Začnu malou poznámkou. Díky Bohu má naše planeta okolo sebe vrstvu atmosféry, která zabraňuje, aby teplo ze země a vzduchu unikalo do vesmíru, protože jinak bychom měli všude na zemi průměrnou celoroční teplotu asi minus 18 stupňů a nemohli bychom zde žít. Tento přirozený skleníkový efekt vytváří atmosféra, která je tvořena ze 61% vodními párami, z 21% kysličníkem uhličitým a dalšími plyny. Je ovšem také významně ovlivňována lidskými aktivitami, především způsoby a rozsahem našeho hospodaření.

Průmyslová civilizace, která je založena na stále více se po planetě rozšiřujícím průmyslu a stále větší spotřebě a tudíž spalování energetických surovin, je pak jednou z nejdůležitějších příčin jevu, kterému se říká globální oteplování. Obecně řečeno, země vyzařuje stále více tepla, které je zadržováno atmosférou a proto zvolna a pomalu globálně stoupá v zemském skleníku teplota. Ledovce začínají tát, stoupá hladina oceánů a moří a to ročně o několik centimetrů.

Teploty v létě jsou extrémně vysoké a množí se požáry lesů. Důsledky má a bude mít toto globální oteplování pro zemědělskou produkci, pěstování obilovin a chov zvířat. Což je zvlášť znepokojující pro Afriku, která bude patrně ještě více ohrožena hladomory. Velmi nebezpečné je vysychání spodních vod a proto se často upozorňuje na to, že v budoucnosti bude lidstvo bojovat o zdroje pitné vody víc, než třeba dnes bojuje o zdroje nafty nebo plynu. V této souvislosti bych chtěl varovat všechny české majitele studní: studna je vaše, ale voda pod zemí patří podle našich zákonů státu a stát může v krizové situaci sáhnout po těchto zdrojích i přes vaše studně. Podle odhadu Mezistátní komise pro změny klimatu budou v roce 2025 trpět asi 3 miliardy lidí nedostatkem pitné vody.

Takže z jedné strany je země bičována přívaly vody v různé podobě a z druhé strany bude mít stále větší žízeň. A to vše současně, na různých místech země, která ani od sebe nebudou příliš vzdálená. Náhlé změny klimatu existovaly sice i v minulosti, nyní se ale jejich četnost a různorodost stupňují. Existuje přitom jeden obecně uznávaný důležitý zdroj klimatických změn. Spalováním fosilních zdrojů energií, především ropy, uhlí a plynu, se vypouští do ovzduší stále více kysličníku uhličitého.

Velmi také stoupá množství druhého nejdůležitějšího skleníkového plynu metanu, ten je ale vypouštěn z jisté malé části i rostlinami. Tento a další plyny pak zůstávají v atmosféře až 200 let, dokud nejsou různými chemicko - biologickými procesy v přírodě odstraněny a ovlivňují změny klimatu a další procesy. Řekl jsem, že se politikové až donedávna těmto problémům vyhýbali. Neuměli si totiž různé extrémy počasí uvést na jednoho společného jmenovatele a pojmenovat si hlavní příčiny. Před několika týdny se ovšem vyděsil britský premiér Tony Blair, který si přečetl jeden sborník studií renomovaných britských vědců. Rizika, plynoucí ze změny klimatu mohou být vyšší než jsme si představovali, napsal. Blairova reakce je sympatická, ale na druhou stranu je typická pro dnešní politiky: dlouho jsou hluší k varováním a pak se náhle probudí.

Podobné to bylo s celou Evropskou unií. Ta si nedávno stanovila cíl nenechat globální teploty stopnout více než o dva stupně. Avšak právě tyto dva stupně mohou mít podle britských vědců katastrofální důsledky. Mezi nimi jsou na předním místě nedostatek vody a to jak pro pěstování plodin či zvířectva, tak vody pitné pro lidi. Sucho a nedostatek vody jdou vždy ruku v ruce s nemocemi, které se rovněž mohou více šířit. Závěr sborníku: ve srovnání s předindustriální dobou jsou konstatovány řady kritických teplot v obou směrech a rychlé změny klimatu.

Oteplování zhruba o dva stupně celsia, o němž si myslela Evropská unie, že je přijatelné, je naopak alarmující. A nás se to týká také přímo: v jedné nedávné studii se uvádí, že severní rameno Golfského proudu přestane v souvislosti se stoupající teplotou plnit svou zmírňující klimatickou roli pro střední Evropu a my budeme vystaveni mnohem větším drsným výkyvům počasí než kdykoli předtím.

A tak se oteplování zemské atmosféry stane zvolna, ale jistě prvořadým politickým tématem pro stále větší počet vlád. Každá zodpovědná vláda bude muset totiž začít přemýšlet o tom, jaké trendy v rozvoji průmyslu a spotřebě surovin, z nichž se vyrábí energie, bude podporovat a jaké ne.

Měla by přitom sledovat dva cíle: jeden je zabezpečení slušného života svým občanům, aby se na jedné straně rozvíjel domácí průmysl a zemědělství, ale také aby občané například měli teplo, elektřinu a dostatek vody a nežili jako v mnoha částech Ruské federace, kde se jim tyto životní potřeby periodicky odpírají. Druhý cíl by pak měl spočívat v uvědomění si, že jde o globální oteplování a o globální důsledky a že my v české kotlině nejsme před nimi chráněni.

Stejně jako jsme nebyli chráněni před poryvy dějin nejsme a nebudeme chráněni ani před poryvy přírody. Jde jen o to, postavit si správné priority.

autor: Rudolf Kučera
Spustit audio