Odposlechy aneb skoro vše už tu bylo

21. září 2006

Nic nového pod sluncem, chtělo by se říci a pravda to je i není. Rozhodně nejsme ani zdaleka poprvé svědky toho, že vysocí politici hovoří o zneužívání policie. Veřejnost ještě patrně má v paměti, jak s takovým obviněním přišel v polovině devadesátých let tehdejší místopředseda vlády a šéf ODA Jan Kalvoda.

Působilo to ovšem do značné míry jako vypouštění oblaku, který má aspoň na chvíli zakrýt kauzu s půjčkou pro Alianci od trestně stíhaného bankéře. Rozhodně si také pamatujeme, jak přinesl opoziční předák Miloš Zeman na Hrad kufřík s dokumenty, které také měly dokazovat černou policejní práci. Zeman přitom prezidentu Havlovi samozřejmě neřekl, že to je nezvratný důkaz o přechodu na policejní stát, jenž prý zavádí tehdejší ministr vnitra Ruml. Jen že prý dostal z neznámého zdroje nějaké dokumenty, které se mu zdají závažné. Byly to podvrhy, jak se ukázalo, ale pachuť po nich zůstala. Podle onoho dost hrozného rčení, že je každém šprochu něco pravdy. Které, pokud bychom je brali vážně, vždycky znamená, že i na sebevětší lži je něco pravdy. Což je princip, s nímž dlouhodobě pracují, ba na něm dokonce víceméně stojí bulvární média.

A v novodobé české politické historii bychom našli víc podobných příhod. Na té zatím poslední je hned celá řada nejasných prvků. Ministr vnitra Ivan Langer říká, že prý informaci o možném odposlechu asi dvaceti politiků a novinářů dostal prostřednictvím esemes, přičemž odesílatele tají. Může jím být onen redaktor z Českého rozhlasu, který na tiskové konferenci po středečním zasedání vlády položil ministrovi otázku zda je možné, že jemu odposlouchává telefon Inspekce ministerstva vnitra? Mohlo jít dokonce o smluvenou otázku, aby na ní mohl Langer sdělit veřejnosti, že v souvislosti s únikem zprávy plukovníka Kubiceho jsou takzvaně napíchnuté telefony dvou desítek osob, že jsou odposlouchávací zařízení možná instalována v poslanecké sněmovně, v Českém rozhlase nebo i na ministerstvu vnitra? Tak to samozřejmě na první pohled vypadá. Ale jisté to není. Tak jako nejspíš nebude jistého nic dalšího. I kdyby to vše byla pravda, nelze čekat nějaký hmatatelný důkaz.

Nějaký papír s příkazem a podpisem Langerova předchůdce Bublana. To současný ministr vnitra jistě ví. Také nevyřkl nic zcela jasně, je právník, dává si pozor. Říká, dostal jsme informaci. a mohou být odposlouchávány.nevvlučuji. a tak dále. Nikoho z těch, kteří by mohli být odposloucháváni nejmenuje. Prý by s tím také nešel na veřejnost, kdyby se jej na to redaktor Hrbáček nezeptal.

Je asi třeba připomenout, že jde o volné pokračování těsně předvolební kauzy, v níž šéf policejního protikorupčního oddělení plukovník Kubice kontaktoval členy sněmovního bezpečnostního výboru, shodou okolností zástupce ODS, že má pohromadě materiál o tom, jak organizovaný zločin prorůstá do státní správy a nejvyšších politických pater, konkrétně do kruhů sociální demokracie, a to až k samému předsedovi a tehdejšímu premiéru Paroubkovi. Výbor se urychleně sešel, Kubiceho vyslechl a v pauze neveřejného jednání nechali někteří jeho členové kopii plukovníkovy zprávy ležet na pracovním stole. Mluvilo se v té souvislosti právě o nynějším ministru vnitra Langerovi, že to mohl být on, kdo umožnil novinářům dostat se k tajnému spisu a šířit jej dál. Nejobsáhlejší části z něj se objevily na internetových stránkách Českého rozhlasu. A to během týdne, v jehož závěru šli lidé k volebním urnám.

ODS v nich těsně porazila sociální demokracii a její šéf Paroubek porážku sváděl na medializaci Kubiceho zprávy.

Nikdo se už nedozví, zda mohla volby skutečně ovlivnit, ale můžeme si myslet, že za pokus to stálo. Stejně jako stálo zase za pokus svalit na ní volební neúspěch ČSSD. A jsme pořád v začarovaném kruhu. Z Kubiceho zprávy vypadalo něco strašidelně, něco dost naivně a nedoloženě. Že jsou od té doby odposloucháváni někteří politici a redaktoři může být pravda, ale také nemusí. Dokázat jedno i druhé je zřejmě nemožné. Politici se teď budou hádat, navzájem obviňovat, svolávat mimořádné schůze, zřizovat vyšetřovací výbory. Pro někoho bude kauza důkazem, že sociální demokracie během osmi let vládnutí zavedla v resortu ministerstva vnitra podivné manýry. Někomu jinému se bude zase zdát, že je to jen další divadlo před místními a senátními volbami, další díl kampaně. Znovu to možná stojí za pokus. Co s tím má dělat veřejnost? Nic. Jen pokrčit rameny, mávnout rukou. Tohle už známe. Pokud by se to prokázalo, byla by to kauza jako hrom. Takovou jsme tu v tomto ranku ještě neměli. Tím je Langerovo podezření originální. Ale jinak už ničím. Pokud se samozřejmě neobjeví nezvratné důkazy. Na což nejspíš můžeme čekat třeba celá léta. Než se zapomene. A to také známe.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio