Rebelové v síti
Velký počet kritických blogů začíná ohrožovat autoritativní státy jako je Čína, Írán nebo Egypt, protože jejich autoři jsou těžko zjistitelní a tudíž méně postižitelní. Blogy, které lze nesmírně rychle rozmnožovat a posílat na tisícovky či dokonce miliony adres, zveřejňují události, které měly být navždy utajeny. Podle německého zpravodajského týdeníku Der Spiegel, tak vzniká nový druh odporu proti nedemokratickým režimům.
Důležité je, že tyto kritiky velice často fungují bezprostředně po událostech, které popisují, jako například nedávno při ramadánu v Kahiře, kde rozvášněné stovky mužů se vrhaly na ženy a bylo jim jdno, jak jsou staré či mladé, jestli jsou zahalené nebo odhalené a strhávaly z nich oděv. Policie nečinně přihlížela. V oficiálních médiích se o tom vůbec nepsalo, na internetu byly dokumenty i komentáře. Je-li někdo kvůli svobodnému vyjadřování na svém blogu pronásledován, ostatní blogeři se ho okamžitě zastanou a oganizují kampaně na jeho podporu.
Právě teď je možné se třeba podepsat na protestní listinu proti věznění dvaadvacetiletého Egypťana Abd al-Karim Nabil Suleimana na adrese www.freekareem.org, který nejprve musel opustit univerzitu a nyní sedí ve vězení v Alexandrii kvůli údajným antiislámským vyjádřením. Do vězení se dostal proto, že na svém blogu zveřejňoval osobní politické názory a zprávy o nábožnských sporech.
Podle holandského internerového odborníka Geerta Lovinka Suleiman nečiní nic výjimečného, ale doplatil na nedemokratické poměry ve své vlasti, a proto byl odsouzen za vlastizradu, stejně jako 3 000 dalších. Počet blogerů v Egyptě se odhaduje asi na 70 000. Podle rozsudku poškozoval svou kritikou Egypt v zahraničí. Hlavní důvod k odsouzení podle tohoto experta ale spočíval v tom, že Suleiman transpotoval zakázané názory a zakázané vědomosti nevědomým, a tím jim dodával odvahu a činil z internetu medium rebelů.
Blog nabývá v podobných zemích čím dál tím víc na významu, každých pět měsíců se jejich počet zdvojnásobuje. 41 procent všech blogů je v japonštině, 28 procent v angličtině a 14 procent v čínštině.
Podobně fungují blogeři i v Íránu, kde se na jejich stránkách můžeme dočíst třeba o tom, že íránská společnost je nemocná, protože se v tam dá snáze koupit droga než žvýkačka, nebo se tam diskutuje o tom, jestli je islám slučitelný s demokracií. Z podobných myšlenek mají autoritativní státy strach, a proto se v souvislosti s internetem hovoří o kulturní revoluci. Například v Číně podle Der Spiegelu již existuje 111 milionů pravidelných návštěvníků internetu a čtyři miliony blogerů. Zatím je to na 1,3 miliardy občanů málo, ale jejich počet rychle narůstá.
V Číně, která je velmi prudérní, se na internetu - samozřejmě pod pseudonymy - diskutuje o sexu, o pokleslé úrovni televizní zábavy i o politice. Profesionální čínský autor blogu třiačtyřicetiletý Li Jian z přístavního města Dalian hovoří o tom, že internt je největším dárkem západní civilní společnosti Východu, který činí z poddaných individua a posléze i občany. Jeho stránky mají motto: Ochraňuj práva občanů. Kromě jiného informuje o takových událostech jako je střílení do lidí a z masakru pak zveřejňuje na internetu i autentické snímky, které sám pořídil na místě činu.
Logická otázka zní, proč internetové stránky takovéhoto blogera nejsou v Číně blokovány, jako je to třeba se stránkami BBC. Li se domnívá, že v současné Číně existují ve vedení již lidé, kteří se chtějí o skutečné situaci ve své zemi také informovat a zatím jinou možnost nemají. Na druhé straně si je vědom toho, že policie může každou chvíli na jeho dveře zaklepat, ale s tímto rizikem je smířen.
Ještě hůře jsou na tom blogeři třeba v Barmě, kteří informují o drogových mafiánech a jejich napojení na vládu. Amnat Jongyotying, barmský bloger, jehož kolegy mafie už postřílela, se chová velice obezřetně: neopouští svou kancelář bez neprůstřelné vesty. Vedle počítače má stále odjištěnou a nabitou pistoli. Říká: "U nás funguje smrt jako ultimativní forma cenzury."
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .