12. ledna  2007  rubrika: Názory a argumenty

Vrtěti policií

policie - Foto: Jan Rosenauer

policieFoto: Jan Rosenauer

Ve čtvrtek odpoledne obdržela policie anonymní dopis, který vyhrožoval výbuchem v některé z několika desítek pražských církevních škol.

 

Vrtěti policií

Vložit na svůj web

Ve čtvrtek odpoledne vyhodnotili experti hrozbu jako velice vážnou (v pátek to bylo již nebezpečí střední) a varovali ředitele škol. Ředitelé škol varování, aby neposílali děti na páteční vyučování, předali rodičům. V pátek ráno se příslušní policisté vydali bombu hledat, tisíce dětí zůstaly doma, žádná výbušnina nebyla nalezena a policie bude ještě několik dní mít pohotovost. 

Až potud se zde jedná o popis poměrně závažné policejní akce, která si zaslouží všechen tichý vděk všech zúčastněných lidí, počínaje příslušníky bezpečnostních složek, přes provozovatele a správce škol až po děti a jejich rodiče, a také tichý, leč věčný vděk celé veřejnosti. 

Co je zarážející, je vstřícná ochota některých aktérů této bezpečnostní akce, zopakovat poměrně nedávnou podivnost, při níž šlo o tzv. "hrozbu teroristického útoku na některé židovské objekty v Praze" a jít do mediální prezentace skvělosti současného státního vedení znovu. 

Kdyby nezbýval týden do okamžiku, kdy má nová Topolánkova vláda předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru, dala by se mediální vystoupení ministra vnitra Ivana Langera, policejního prezidenta Vladislava Husáka a premiéra Mirka Topolánka brát skoro vážně. 

Páteční tisková konference, na níž zmiňovaní představitelé rázně, věcně, státnicky, tak nějak chlapsky a tak nějak vojácky předvedli národu, že děti ochránit dovedou a ať se novináři postarají o uklidnění veřejnosti, však nesla téměř všechny znaky laciného populismu. 

S ohledem na již zmiňovanou televizně-novinovou estrádu s policejními manévry proti terorismu, která bezprostředně předcházela minulému (podzimnímu a marnému) pokusu získat pro Topolánkovu vládu důvěru sněmovny, se dá i nyní úspěšně pochybovat, zda toto gesto skutečně vzbudí dojem, že zatímco v předchozích letech se policie a tajné služby o nic nestaraly, v současnosti jsou všichni tak bystří a výkonní, že s výsledky jejich práce musí kdosi z vedení státu neustále běhat na veřejnost. 

Znovu opakuji, že policisté i zpravodajci jistě dělají všechno, jak mají. Diskutabilní je jen a jen snaha politických představitelů (omlouvám se za banální novinářský prefabrikát, ale když oni dělají banality, tak já také) "přihřát si svou polívčičku" na něčem, co je samozřejmé a co by bez nich šlo ale úplně stejně, jen by se zbytečně neděsila veřejnost. 

Navíc, spustí-li vysocí státní činitelé pokaždé, když se nějakému pubescentovi nebude chtít jít psát pololetní písemku, takovou bandurskou, dá se to považovat spíše než za službu při ochraně veřejnosti za návod pro každého psycho- či sociopata, jak se alespoň na pár hodin dostat díky falešné hrozbě do novinových titulků... 

Existuje samozřejmě i možnost, že to státní i policejní představitelé myslí - řekněme - dobře, a že se medializací jedné hrozby pumovým útokem snažili dát najevo všem příštím potenciálním škůdcům, že hrozby terorismem budou v České republice přísně vyšetřovány a tvrdě trestány. 

Na druhou stranu, ve světle všech možných mediálních kauz posledních týdnů a měsíců, se teatrální výstupy politiků spojené s činností bezpečnostních orgánů a hlavně policie, jeví jako středně zoufalé pokusy strhnout přízeň národa na svou stranu. 

Právě ve chvílích, kdy jsem tu chtěl napsat, že by mě zajímalo, kam až všechny tyto manévry s policejními akcemi asi dojdou, přinesl internetový server novinky.cz informaci o tom, že jakýsi anonym vyhrožoval výbuchem bomby v bytě expremiéra a šéfa ČSSD Jiřího Paroubka. Tuto informaci potvrdil i ředitel Ochranné služby ústavních činitelů Lubomír Kvíčala. 

Takže máme na vybranou: Buď se naši nejvyšší státní činitelé rozhodli rozvrtět policii před další fází boje o vládu na nejvyšší otáčky, nebo nám tu nastupuje nová a sebevědomá generace už zmiňovaných psycho- či sociopatů, aby relativně snadno získali pozornost sdělovacích prostředků i za tu cenu, že mohou být přísně potrestáni. Obojí je - špatně... 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .  

Autor:  Martin Schulz

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas