Rozpačitý boj policie s extrémisty

Prvomájovou tradicí se totiž už staly střety mezi anarchisty a neonacisty. Nebýt aktivity policie nezůstalo by většinou pouze u slovního napadání, ale došlo by i k tvrdým střetům. V konfrontaci počínání policistů v Brně i v Praze je složité jednoznačně určit, kde se zachovali správně a kde naopak propadli. Obecně platí, že každého kdo nějakým způsobem porušuje zákon, by měl stihnout trest. A pokud se tak děje před zraky policie, měla by tomu být okamžitě učiněna přítrž. Bez závažných důvodů se však policie nemůže do nejrůznějších akcí nijak vměšovat. Rovněž příslušný obecní či městský úřad nemůže dopředu zakázat nějakou demonstraci, pokud je naplněn zákon. Mimochodem akce v Brně byla prý ohlášena jako prvomájová demonstrace. V normálně fungující demokratické společnosti musí být zaručena svoboda slova i shromažďování. Ta bývá omezena nejrůznějšími právními normami, mimo jiné kvůli tomu, aby bylo zabráněno propagaci hnutí směřujících k potlačení lidských práv a svobod občanů.

Z tohoto úhlu pohledu se laikovi jeví jako správnější postup ten, který zvolili městští úředníci a policisté v Brně. Pražští policisté se mohou hájit tím, že je potřeba zvolit správnou taktiku, aby případný zásah nenadělal více škody než užitku. Za příklad mohou dávat pozdvižení, které vyvolala policejní akce proti účastníkům CzechTeku v létě roku 2005. Tehdy technaře rozehnali ještě dřív, než se stihli sjet na vyhrazené louce. Zasahovali proti nim těžkooděnci a vodní děla. Přitom, kdyby pouze účastníky usměrnili a zajistili, aby nepronikli na jiné než pronajaté pozemky, těžko by někdo soudný počínání policie kritizoval. Je tudíž možné, že uskutečněný prvomájový pochod neonacistů Prahou byl menším zlem, než razantní zásah proti nim.

K tomu je však třeba dodat, že pak musí policisté celou akci důkladně dokumentovat a v případě porušení zákona podniknout proti jednotlivcům příslušné trestně právní kroky. Je samozřejmě sporné, zda takto policie vždy postupuje. Zdá se, že spíše ne. Alespoň na základě konfrontace počtu osob stíhaných za propagaci nejrůznějších závadných ideologií a počtu nejrůznějších akcí, kde může docházet k hanobení rasy a k projevům směřujícím k potlačování lidských práv a svobod občanů.

V této souvislosti může prvomájové dění oživit tradiční polemiku o tom, jak naložit s komunistickými demonstracemi, na kterých někdy dochází k šíření názorů neslučitelných s platnými zákony. Například v podobě výzev k třídnímu boji a ke zpochybňování základních principů demokratické společnosti. V této souvislosti je patrné, že se policie příliš nenamáhá tím, aby monitorovala, zda na takovýchto akcích nedochází rovněž k porušování zákona.

Zkrátka i letošní první máj názorně ilustroval, že policie více než sedmnáct let po pádu komunistického režimu stále úplně neví, jak se chovat při problémových akcích typu nejrůznějších extrémistických demonstrací. Tedy, jak postupovat, aby nedocházelo k porušování zákona a aby policejní zásah byl adekvátní a rovněž v mezích zákona. Podle všeho nestačí nejrůznější školení a příručky, ale pravidelné sbírání zkušeností v terénu. Zároveň by policejní vedení mělo držet určitou linii a nemělo by podléhat nejrůznějším politickým tlakům. Pod jejich vlivem totiž může docházet k nejrůznějším přehmatům, které zbytečně snižují prestiž policie a komplikují cestu k jejímu profesionálnímu chování a tím i větší autoritě v očích veřejnosti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .