Dva na jednoho
Hlavní zápletkou letošního politického podzimu ve Spojených státech nebude ani tak odpověď na otázku, kdo se nakonec stane oficiálním kandidátem demokratů nebo republikánů pro prezidentské volby, které se uskuteční v příštím roce, jako spíše rozluštění hádanky, zda do hry nevstoupí někdo třetí.
Tím třetím by mohl nakrásně být starosta New Yorku a jeden z nejbohatších lidí v zemi Michael Bloomberg. V poslední době má za sebou šňůru překvapivých návštěv a vystoupení na různých místech Spojených států a bystrým pozorovatelům neušlo, že Bloomberg objíždí především státy, v nichž se prezidentské primárky obvykle konají dříve než jinde. Pozornost museli zbystřit také kandidáti, kteří již oznámili své odhodlání zúčastnit se prezidentského klání.
A mají proč být ve střehu: vpád do soutěže takové významné postavy s neomezenými finančními možnostmi a nevyhraněnou stranickou přináležitostí, jakou je newyorkský starosta, může pořádně zamíchat kartami a zhatit všechny předvolební plány i těch nejnadějnějších kandidátů. Do prvních primárek zbývá jen něco málo přes půl roku a voliči viditelně ztrácí nadšení pro ty z uchazečů, kteří se ještě nedávno zdáli být zaručenými finalisty nadcházejícího klání. Všechny osvědčené hvězdy amerického politického nebe, ať už jsou to Clintonová s Obamou nebo McCain s Richardsonem, v posledních týdnech pomalu, ale jistě v očích voličů ztrácí svůj hvězdný lesk.
Doteď se mělo za to, že po dvou funkčních obdobích prezidenta Bushe Američané mají republikánských návodů až po krk a že pro demokraty bude prezidentský úřad snadnou kořistí. Demokratická strana před půl rokem ovládla Kongres Spojených států a uplynulo dost času, aby si občané mohli všimnout, že jediné, čím se za tu dobu vyznamenali, byly pokusy zablokovat financování iránského a afgánského tažení. Navíc pokusy marné, vyznívající do ztracena. Političtí stratégové ostřílení v prezidentských kampaních nyní svorně předpovídají, že vbrzku může dojít k tektonickým posuvům v tradičním rozložení politických sil a monopol dvou hlavních stran na prezidentský úřad může být vážně ohrožen. Skupina takových expertů-veteránů vytvořila nedávno organizační platformu s názvem "Jednota 2008" se záměrem vygenerovat a podpořit třetího kandidáta ztělesňujícího středovou alternativu. Takový kandidát podle všeobecného názoru by neměl být příliš úzce spojen s jednou ze dvou dominantních politických stran a není na závadu, když v minulosti členství v obou stranách vystřídal. Podle všeobecného názoru přirozeným kandidátem schopným zbourat stávající status quo je právě Michael Bloomberg.
Z politické historie Spojených států víme, že se pokusy vybudovat vpředvečer voleb jakousi třetí sílu v minulosti konaly, leč bez valného úspěchu. Nejlepší šanci měly osobnosti, které byly po Americe dobře známy a mohly svolat pod své prapory dostatek stoupenců. To dokázal začátkem minulého století Theodor Roosevelt, když se ve volbách roku 1912 za Pokrokovou stranu postavil republikánovi Taftovi a demokratovi Wilsonovi. Woodrow Wilson tehdy vyhrál i přes Rooseveltův celoamerický věhlas. Nedostatek povědomí o kandidátovi může vyvážit jen neomezený volební fond, jak to ukázal Ross Perot, když se v roce 1992 pokusil zlomit monopol dvou velkých stran na prezidentský úřad.
Americký venkov nemá příliš velké povědomí o osobě Michaela Bloomberga, i když je starostou největšího města a finančně-mediálním magnátem. To ho však nemůže odradit, neboť na svou volební kampaň může snadno vynaložit miliardu dolarů z vlastní kapsy. Tato vymoženost je v amerických poměrech dvojsečnou zbraní: Američané se staví k multimiliardářům s podezřením, neboť si myslí, že takový zazobanec nebude schopen vnímat problémy chudších a středních vrstev. Na druhé straně, superboháč vždy může tvrdit, že ve volbách nikdy nebyl odkázán na cizí peníze a tedy nikomu nic nedluží. Nezávislý kandidát, i když neuspěje, může zásadním způsobem ovlivnit průběh voleb a poznamenat volební programy hlavních politických rivalů. Ross Perot svého času připravil o hlasy George Bushe seniora a nechtěně pomohl Billu Clintonovi dosáhnout na prezidentství. Nezávislý kandidát umožňuje voličům lépe pochopit, koho si přejí vidět v Bílém domě. Existence třetího vzadu také nutí obě dvě rivalizující strany mnohem dříve dospět k rozhodnutí o svém kandidátovi vzhledem k větší komplikovanosti vícevariantního souboje. Půjde-li Michael Bloomberg skutečně do toho, jako pozorovatelé se máme na co těšit.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
