31. května  2007  rubrika: Názory a argumenty

Vražda ve hře tajných služeb

Andrej Lugovoj - Foto:  ČTK/AP

Andrej LugovojFoto:  ČTK/AP

Britské špionážní filmy s agentem Jejího Veličenstva Jamesem Bondem v hlavní roli jsou zábavné už tím, jak se vzdalují od reality: neohrožený hrdina vychází ze všech nebezpečných střetnutí bez jediného šrámu a pomačkané košile a bravurně zvládá nadlidské výkony své profese.

 

Vražda ve hře tajných služeb

Vložit na svůj web

Velkým pomocníkem mu v tom jsou technické vynálezy, které má neustále po ruce: plnicí pero v sobě skrývá dělovou střelu, hodinky naviják s kotvou anebo magnetem, který mu umožní dálkově ovládat automobil. Technické vynálezy odpovídají době vzniku filmu a za půl století, co se "bondovky" natáčejí, se hodně změnily. 

Vražda bývalého ruského agenta v Londýně by do scénáře k filmu dobře zapadla, zvláště za použití izotopu radioaktivní látky. Tady ale bohužel přirovnání končí a to, co se nyní odehrává ve vztazích mezi Británií a Ruskem, už není nevinná zábava na filmovém plátně, ale neúprosně krutá realita: bývalý ruský agent, který uprchl ze své vlasti v okamžiku, kdy měl zřejmě důvod se obávat o svůj život a životy svých blízkých, svému osudu nakonec neunikl ani v exilu. Stal se ale mezitím britským občanem jako úspěšný žadatel o azyl a je proto teď na britské vládě, aby se jeho případem zabývala. 

Minulý týden požádala Británie formálně Moskvu o vydání Andreje Lugovoje, jehož britská prokuratura viní z vraždy Alexandra Litviněnka. Státní prokurátor o pár dní předtím prohlásil, že má dostatek důkazů k vznesení obžaloby. Vzhledem k tomu, že jde o vraždku britského občana na britské půdě nemůže vláda v Londýně ani jednat jinak. Moskva naopak už předem ohlásila, že Lugovoje nevydá a tak mohlo být všem zúčasněným jasné, že se případ dostane do slepé uličky. Diplomacie má ale svá pravidla, podobně jako tajné služby. 

Polínko do ohně přiložil ve středu Washington, když podpořil britskou žádost jako oprávněnou - a na tahu se opět ocitla Moskva. Tím dobře promyšleným, i když asi očekávaným protiútokem (v nynější mediální, právní a diplomatické bitvě, v níž začíná jít o ztrátu tváře) se stalo vystoupení samotného podezřelého z vraždy - dnes údajně byznismena, dříve též agenta ruské tajné služby Andreje Lugovoje - na velké tiskové konferenci, kterou vysílala v přímém přenosu ruská státní televize spolu se všemi světovými v Moskvě akreditovanými zpravodajskými stanicemi. 

Co nám podezřelý muž oznámil? Senzační zprávu: za vraždou Alexandra Litviněnka stojí britská tajná služba MI6. "Otrávení Litviněnka se nemohlo uskutečnit bez řízení speciálních služeb Velké Británie," prohlásil Lugovoj sebevědomě a na otázku novinářů, zda existuje pro jeho tvrzení nějaký důkaz, odpověděl, že ano, ovšem že bez dalšího vysvětlování. 

A nabídl světu hned tři další možné Litviněnkovy vrahy: byla jím podle něj buď sama britská tajná služba MI6 - anebo ruská mafie, kterou prý Litviněnko poškodil - anebo známý velkopodnikatel a kritik Putinova režimu Boris Berezovský, který podobně jako Litviněnko našel v Británii azyl. 

Poslední verze stojí za pozornost, neboť jí prý v Rusku hodně lidí věří. Je známo, že Litviněnko a Berezovský byli přátelé a že k jejich útěku z vlasti došlo v okamžiku, kdy Litviněnko Berezovskému prozradil, že se na něj chystá atentát. Nepřekvapí proto, že takovou konspiraci Litviněnkovi jeho někdejší spolupracovníci nemohou odpustit. 

Lugovoj ale navíc tvrdil, že i Litviněnko a Berezovský byli agenty MI6 a že i jeho - tedy Lugovoje - chtěla britská tajná služba naverbovat, aby ji prý podával informace na ruského prezidenta Vladimira Putina a členy jeho rodiny. A tady možná trochu přestřelil, neboť to je tvrzení, které si Britové mohou snadno prověřit - v Londýně ví dobře, kdo jejich agentem je a není. 

A tak mohl vzápětí Berezovský vydat prohlášení, v němž jeho výroky popřel a ještě dodat, že ze "všech slov a vystupování Lugovoje je zřejmé, že jedná podle instrukcí Kremlu." 

Obvinění, která dnes Lugovoj vznesl proti britské zpravodajské službě, ostatně také nemůže zůstat bez následků. Jak víme, zpravodajské služby každé země slouží vládě, alespoň v demokratických zemích to tak musí být. Jinými slovy jakoby obvinil z vraždy vládu v Londýně. A to může prozatím chladné oficiální vztahy mezi oběma zeměmi zmrazit úplně a nadlouho. 

Rusko se tak pravděpodonbě ocitne na mezinárodní scéně v ještě větší izolaci než dosud. Prezident Vladimí Putin možná zachrání svou tvář před zraky lidí doma, ale nikoli na Západě. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .  

Autor:  Jan Bednář

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas