Jak Segolene Royalová chystá z porážky příští vítězství

Tak čím to ale je, že i když počet socialistických poslanců se nakonec příliš neliší od minulého volebního období, tak se do jejich nenadálého pocitu radostného překvapení mísí nejistota z budoucnosti? Protože i když socialisté nevcházejí do dalších opozičních let jako po výprasku, tak nemají nejmenší představu, ani kde hledat recept pro odvetu, ani kdo by je měl k té očekávané odvetě dovést.

Jedna netrpělivě zdvižená ruka se nedá přehlédnout. Segolene Royalová se netvářila jako poražená, ani když mluvila těsně po vyhlášení výsledku prezidentských voleb. Tím sebevědoměji vypadala, když si tuto neděli vyslechla, že její strana neutrpěla debakl v soutěži o poslanecké mandáty. Nepokrytě se přihlásila o vůdcovskou roli ve straně a své nové tažení spojila s pointou, která má dramaticky osobní rozměr. Oznámila, že - samozřejmě po vzájemné dohodě - nadále nebude sdílet společnou domácnost s jistým Francoisem Hollandem. To oznámení nebylo výhradně osobní. Jmenovaný krom toho, že je otcem jejích dětí, nikoli však manželem, stojí v posledních letech v čele Socialistické strany.

"Svobodný svazek", jak paní Royalová a pan Hollande své déle než pětadvacetileté soužití nazývali, nebyl a není jen jejich osobní věcí kvůli jejich dlouholetému veřejnému angažmá. Ve Francii, kde se soukromý život politiků výrazně respektuje, by se tato roztržka nemusela stát předmětem obecné debaty. Ale zvláště Segolene Royalová se už v roce 1993 starala, aby dobře vyšly její fotografie ve společenském týdeníku Paris-Match, pro který jako ministryně pózovala v mateřské roli.

Kdo ze svého soukromého života udělá z vlastního rozhodnutí součást své politické kariéry, musí počítat, že jeho soukromý život se bude do jeho politické kariéry počítat napořád. Na vlastní kůži toto pravidlo pocítil i Nicolas Sarkozy, který se pro zvýšení své popularity staral, aby se jeho usměvavé fotografie s manželkou Cecílií objevily svého času ve stejném týdeníku Paris-Match.

Když však paní Royalová v neděli večer oznamovala, kde asi našel Francois Hollande svá připravená zavazadla, neměla na mysli jen zaručeně senzační titulky ranních novin. První záměr by se dal přirovnat k preventivnímu opatření, protože na středu po volbách byl už ohlášen začátek prodeje knížky "Kulisy jedné porážky" obsahující mimo jiné svědectví z hloubi Socialistické strany o neshodách uvnitř slavného levicového páru. V podobných případech se vždy osvědčovalo, nakolik je rozhodující, kdo svou verzi událostí podá jako první.

Druhý záměr paní Royalové byl již ryze politický. Ohlášeným rozchodem, pravdaže přátelským a po vzájemné dohodě, se nejen vykryla proti ryze osobním poznámkám, ale hlavně si uvolnila prostor ve směru svého hlavního cíle, už dnes zahájeného boje o příští prezidentské volby. V zemi, kde je cyklistická Tou de France národním sportovním svátkem, se nedá tento manévr nazvat jinak než jako nástup k trháku, kterým chce jeden ze soutěžících získat náskok před konkurencí. I když se trhák nyní povede, čeká Segolene Royalovou ještě dlouhá cesta. Hodně lidí uznává její taktické schopnosti, ale pochybuje, zda krom vlastní ambice má vlastně nějaký jasně formulovaný program.

Jedna z pověstí, která koluje Paříží, vypráví, že prezidentská ambice dcery koloniálního důstojníka se zrodila, když dnes končící slavný pár prožíval svou první, tehdy neveřejnou roztržku vyvolanou podezřením z Hollandovy nevěry. Ale ti, kdo znají Segolene Royalovou důvěrně a dlouho, jsou přesvědčeni, že její sen o tom, jak vstoupí do Elysejského paláce s nájemní smlouvou vystavenou ve volbách, se zrodil už hodně dávno.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .