3. června  2002  rubrika: Názory a argumenty

Volby 2002 - Česká pravice a Pravý blok

V pravé části nabídkového spektra se o naši pozornost ucházejí dvě straničky: Česká pravice (volební číslo 19) a Pravý blok (číslo 27). Vnímám je nikoli z pozice odborníka na domácí politickou květenu, ale jako zainteresovaný, leč řadový občan. To je vlastně nejnormálnější stanoviště.

Obě strany do médií příliš nepronikají, proto jsem použil i jejich webových stránek. Začnu tou první; má nižší číslo a je starší. Ustavila se v r. 1993. 

Česká pravice má program přehledně koncipovaný, což je pro čtenáře výhodné. Na první pohled však zaráží, že tato nepočetná strana má potřebu vyjádřit se k příliš mnoha oblastem života společnosti a snad ke všem ministerským resortům. Já vím, že to dělají skoro všechny. To ale předpokládá široké odborné a vůbec myšlenkové zázemí, jaké malé strany zpravidla postrádají. Proto působí formulace politických cílů často příliš všeobecně, dokonce banálně. Mám nepříjemný pocit, že už jsem to slyšel mockrát a odjinud. Některé teze si na okraji značím otazníkem. 

ČP chce např. přezkoumat nutnost existence ČNB. Víc se o tom nedovídám. Protože si nedovedu představit ekonomiku moderního státu bez emisní banky, zbývají mi rozpaky. Jinde ČP prohlašuje, že nenadřazuje národní princip občanskému, a přitom chce být stranou národní. Tady už je na štíru s formální logikou. Usiluje o návrat k porotním soudům, ke zvykovému právu, a o obnovu trestu smrti. Pokládám to za otevřená témata, ale při současném stavu právního vědomí pochybuji, zda by se tyto inovace osvědčily. ČP by dokonce ráda na čas zavedla zákon o protičeské činnosti. To už pokládám za lahůdku, kterou lze vychutnat, dáme-li své fantazii zelenou. Vzpomínám na rozbujelé udavačství protektorátních i 50. let. ČP se tu dostává do rozporu s atributem demokratičnosti, k níž se jinak vehementně hlásí. 

Uvažuji, co je na té straně pravicového. Jeden prvek je nesporný: omezení pečovatelské funkce státu. Zda je jím i zřejmá touha po posílení autority a represivní funkce státní moci? Tím se vyznačovala evropská pravice v 30. až 50. letech minulého století, ale nejen ona. Režimy jako řemen uměla i levice. Tuším v tom pocit ohrožení, který začíná pociťovat současná Evropa. Ale Č.pravici se do EU vůbec nechce. Její upřímnost je třeba ocenit. 

Z osobností, které ČP představuje veřejnosti, znám jedinou. Je jí PhDr. Jiří V. Kotas. Tento navrátilý exulant už zazářil v raných 90. letech. Média tehdy uváděla jeho příjmení jako "Včelař-Kotas". Popisovala jeho působení v exilu a potom doma ve sdružení malých neparlamentních straniček, které pak odvál čas. 

Dovedu si představit, že ČP se svou stávající nabídkou by se mohla uplatnit jako frakce uvnitř jiných stran. Např. té NS, možná i ODS. Že chce hrát sólový part, tomu lze rozumět, ale nad voličskou přízní tuším velký otazník. Jeden její postoj vnímám jako sympatický. Váhání nad přestěhováním RSE-RS z centra Prahy označila za projev zbabělosti. 

Na Pravý blok mi zbývá málo času. Snad to tolik nevadí, protože osobností, která tomuto uskupení dává předznamenání, je Petr Cibulka, nepoddajný disident, šéfredaktor Necenzurovaných novin a strůjce zveřejnění tzv. seznamů. - Zatímco ČP působí spíše měšťansky usedle, vyznačují se Cibulkovy akce romantickým patosem, od něhož nelze odmyslet nevyrovnanou povahu jeho nositele. Co je na PB pravicového, tím si nejsem jist. Je tam příliš mnoho anarchistického koření, jehož peprnost může dobře zapůsobit jako ferment, ale jeho stranotvornost je pochybná. Možná, že slovo pravý tu nechce znamenat pravicový, ale ryzí, jako třeba pravý perzián nebo pravý kaviár. 

PB si vepsal do štítu etiku a morálku. Jsou to hodnoty na výsost potřebné. Ale dosavadní zkušenost, kterou lze z moderních dějin vyčíst, nám říká, jejich prosazování se děje jinými způsoby, než jsou ty, které má k dispozici politická strana. 

Autor:  Petr Příhoda
Pořad: Události a názory  |  Stanice: ČRo 6 (archivováno)
Čas vysílání: pořad již nevysíláme  
 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas