Radikálové na pochodu

Vzhledem k tomu, že v minule nahlášeném termínu pochodu šlo o shodu dat se začátkem transportování židovských občanů z Plzně do koncentračních táborů v době druhé světové války, považovalo se zrušení akce za vítězství těch sil, které si nepřejí, aby lidé, salónně nazývaní pravicoví radikálové, v dobové zkratce pak neonacisté, demonstrovali cokoli...

To, že se uskuteční nový pochod, je vlastně také vítězstvím demokracie. Tento systém totiž zaručuje lidem svobodu nejen shromažďovací, ale též projevu. Krajský soud, který vyhověl žalobě podané za radikály svolavatelem pochodu Václavem Burešem, a označil minulý zákaz pochodu radikálů za nezákonný, tak dal přednost jednak liteře zákona, za další pak jakési všeobecné poučce, že lidé si mohou demonstrovat, co chtějí, dokud tím někomu konkrétně neublíží. Pravicoví radikálové, kteří by se možná spíše než za neonacisty mohli označit za české nacionalistické neo-fašisty, svůj pochod deklarují právě jako akci, která má upozornit na umenšující se lidské svobody (konkrétně ty projevu a shromažďování). To by také mělo zůstat hlavní úhlem pohledu na sobotní pochod radikálů Plzní. Jestli pravicoví radikálové vyjádří toliko úpěnlivou touhu po dodržování lidských práv a svobod, hlavně pak těch, co se týkají svobody projevu, není asi co namítat. Samozřejmě, že je nutné je bedlivě sledovat a v témže okamžiku, kdy se projeví jako propagátoři režimu, který omezuje (či omezoval) práva jiných, jim pochodování rázně zarazit.

Pravda, je se čeho obávat. Přirození nepřátele pravicových radikálů v politické přírodě, tedy radikálové levicoví (anarchisté), se rovněž chystají do Plzně, konkrétněji na prostranství před plzeňskou Velkou synagogu. Vzhledem k tomu, že mezi oběma tábory dochází tradičně k násilným střetům, bude asi hlavní náplní práce přítomných policejních složek, udržet tyto skupiny od sebe.

Policie, jak známo, má svůj vlastní mechanismus zasahování proti podobným akcím. S výjimkou mírumilovného tábora příznivců techna, proti kterým policie dokáže vyslat v podstatě všechny své ozbrojené složky, včetně vrtulníků, bývá její postup proti politickým radikálům jaksi ambivalentní. Často se stává, že zatímco k akci, jíž se (jak bylo dopředu ohlášeno) chystá účastnit několik stovek násilnických radikálů, vysílává celé dva příslušníky v letní uniformě, aby "rázně" zasáhli, proti shromáždění dvou desítek radikálních převážně křiklounů umí policie nasadit několik stovek těžkooděnců.

Zdá se rovněž, že maličko zaostává zpravodajská činnost uvnitř radikálních skupin. To by vysvětlovalo výše zmiňované nesrovnalosti při vysílání adekvátních počtů příslušně vybavených pořádkových sil proti tomu kterému shromáždění radikálů. Další aspekt pohledu na chystané sobotní shromáždění radikálů v Plzni může být ten politický.

Podívejme se na absurditu stávající situace, kdy se sice veřejnost může vztekat nad akcemi radikálů, a na druhé straně přitom povinně pěstuje komunisty v Parlamentu. Vždyť například projevy některých činovníků Komunistické strany Čech a Moravy neleží zase až tak daleko od výlevů libovolných radikálů. A přitom je, představitele KSČM, zbytek veřejnost jaksi "musí" brát vážně, neb jsou (díky nepatrné změně v názvu partaje) něčím jiným, než jejich za zločineckou prohlášená předchůdkyně. Jsou parlamentní stranou, mají svého (příslušnou estébáckou minulostí vybaveného) místopředsedu Poslanecké sněmovny, mohou libovolně rozvracet zbytek politického okolí a v podstatě v klidu vyčkávat, až se ostatní parlamentní strany - lidově řečeno - vyřídí mezi sebou, aby mohli opět převzít nezakrytě svůj (v mezičase, zaplať Pánbůh) ztracený nárok na nějaký exekutivní podíl na moci.

Osobně bych si přál, aby se v sobotu v Plzni nestalo vůbec nic. Aby tam nedošlo k žádným střetům, aby netekla krev, která tolik fascinuje nejen veřejnost, leč i média, čímž se radikálové snadno dostávají do titulků a mají pro sebe reklamu jaksi zadarmo. Dojde-li ale k situaci, kdy by například pravicoví radikálové vyjadřovali své uspokojení nad osudem našich zavražděných židovských spoluobčanů, půjdu se příště poprat osobně...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .