Summit EU jednal o energetice

14. březen 2008

Na energetické frontě není ani na chvilku klid. Před pouhými šesti, sedmi týdny jsem u tohoto mikrofonu hovořil o soupeření mezi Ruskem, přesněji Gazpromem, a Evropskou unií o to, čí plynovod - zda evropský, nazvaný Nabucco, či ruský Jižní proud, South Stream -bude v příštích letech přivádět zemní plyn do Evropy. Rusové jsou v připravě stavby South streamu dál, Evropská unie má jen projekt.

A ten jí nedávno nabouralo rozhodnutí dvou členských zemí - Bulharska a Maďarska - vsadit spíš na zásobování plynem ze South streamu, tedy od Gazpromu, než prostřednictvím Nabucca ze středoasijských zemí, kde chce Unie plyn kupovat. Vládám těch dvou členských států Evropské unie jako by byly lhostejné snahy Bruselu o snížení závislosti všech členských zemí Unie na ruském plynu a ropě. Naopak, nemají problém s dalším vědomým zvýšením závislosti ekonomik svých zemí na ruském plynu nebo - do budoucna - na plynu dodávaném ruským plynovodem South stream, až bude zprovozněn.

Minulou středu, 12.března, se v evropských denících objevila nová zneklidňující zpráva: Gazprom předpověděl značné zvýšení cen zemního plynu pocházejícího právě ze středoasijských zemí. Tuto zprávu, či spíš varování, jak to nadepsal FinancialTimes, vydal Gazprom po návštěvě svého výkonného ředitele Alexeje Millera v Kazachstánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu. A dodal hned, že pro Ukrajinu bude realizace tohoto záměru znamenat už čtvrté významné zvýšení ceny plynu v posledních čtyřech letech. A že se to promítne také do cen plynu dodávaného Gazpromem státům Evropské unie. Plyn, který ruský gigant Gazprom dodává na Ukrajinu, a přes Ukrajinu zemím Evropské unie, sám částečně nakupuje právě ve středoasijských republikách. A jak prohlásil ředitel Gazpromu Miller, bude je tam nakupovat za evropské ceny. Tedy mnohonásobně dráž než dosud.

Ta zpráva vypadá na první pohled ryze ekonomicky, její charakter je jakoby obchodní, nic víc. Ale skutečný význam takové zprávy se neomezuje jen na to, že zemní plyn, životně důležitá energetická surovina, bude v evropských zemích zřejmě i nadále zdražovat. Za touto realitou je ještě jedna, politická a dokonce bezpečnostní. Pro Evropskou unii je plynulé zásobování jejích členských států zemním plynem strategickou záležitostí. Je hlavním obsahem toho, co Evropská unie pojmenovala svou energetickou bezpečností. A ta je čím dál důležitějším aspektem evropské obrany. Protože energetické suroviny jsou Achillovou patou Evropy. Dnes jsou členské země EU závislé různou měrou - některé téměř absolutně - na zemním plynu přiváděném zatím jedním plynovodem z Ruska přes Ukrajinu, v blízké budoucnosti možná ještě dalšími dvěma, jedním pod Baltem, druhým pod Černým mořem.

Evropská unie jako celek se logicky pokouší diverzifikovat jak své zdroje plynu tak jeho cesty k evropským spotřebitelům, tedy plynovody. Ta zpráva z Moskvy o chystaném zvýšení cen plynu ze středoasijských postsovětských zemí, kde právě Evropská unie hodlá hledat nové, neruské zdroje plynu, ta mě zní jako zpráva z jakéhosi hlavního stanu, kde stratégové vymýšlejí údery, protiúdery, obchvaty a obklíčení. Jeden z těch stratégů, ten zřejmě nejbrilantnější, Medveděv, se právě chystá zaujmout místo v čele Ruska. Moje představy o už probíhající válce stratégů o energetické suroviny potvrzuje třeba i to, jak o nejnovějším tahu Gazpromu píše International Herald Tribune: Když Gazprom vyslovil souhlas s tím, že bude platit tzv. evropské ceny za plyn ze zemi přední Asie, neutralizoval tím vlastně snahu Spojených států a západní Evropy brát zemní plyn odtamtud a k jeho dopravě do Evropy použít vlastní cestu, která by obcházela Rusko. Tak vyjádřil strategický význam nejnovější informace vydané Gazpromem International Herald Tribune.

Na druhé straně, na evropské straně, jako by chyběl hlavní stratég. Je tu jen sedmadvacet představitelů sedmadvaceti států; a mezi nimi ti, co ignorují zájem celku a podléhají ošidné moudrosti, že košile je bližší než kabát. Zajištění dodávek ruského zemního plynu prostřednictvím ochoty spolupracovat na vybudování jižní - či v případě Německa - severní větve plynovodu se státníkům zainteresovaných zemí zdá být větší zárukou energetické bezpečnosti než spolupracovat na zajištění alternativních, neruských zdrojů, přiváděných jiným než ruským energovodem, Neuvažují o tom, že za Medvěděva budou energetika a její export pod kontrolou ruské státní moci ještě víc než za Putina.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Zdeněk Velíšek
Spustit audio