Balkán musí být pro Evropskou unii prioritou

11. červenec 2008

Rozhodnutí Evropské unie poskytnout Kosovu půlmiliardovou pomoc není samo o sobě vůbec překvapivé. Pokud se na věc podíváme z čistě praktického hlediska, všestrannou podporu oblast nepochybně potřebuje. Kosovo je jedním z nejzaostalejších evropských regionů. Na bruselské dárcovské konferenci chtějí jeho představitelé získat pomoc v celkové hodnotě jedné a půl miliardy eur. Peníze chtějí využít na investice do infrastruktury, energetiky a na politiku zaměstnanosti.

Vzhledem ke značným finančním potřebám Kosova nejde o nijak závratnou částku. Srbsko spolu s Ruskem však blokuje přijetí nového státu do mezinárodních institucí a ten tak nemůže využívat všech existujících možností dárcovské a jiné pomoci. Kosovo už podalo žádost o vstup do Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, ale osud přihlášky je zatím nejasný. Za této situace je jasné, že hlavním zdrojem peněz pro Kosovo bude Evropská unie. Ta přitom nemá jinou možnost, než otevřít své fondy a finance poskytnout.

Důvody jsou dva. Vedle Spojených států stála u zrodu Kosova jako samostatného státu většina unijních velmocí. Po krizi na konci devadesátých let vsadilo mezinárodní společenství na kartu kosovské samostatnosti. I když byla provincie několik let pod mezinárodní správou a právně zůstávala součástí Srbska, fakticky bylo zřejmé, že vše směřuje k nezávislosti. Její jednostranné vyhlášení bylo ovšem z mezinárodně právního hlediska velice problematické, neboť k němu došlo proti vůli Srbska. Kromě několika výjimek jako jsou Španělé, Rumuni nebo Slováci, si ale většina Unie oddychla a s novou realitou se velmi rychle a ochotně smířila. Věří, že se tak zamezilo nejhoršímu, tedy novému povstání albánského obyvatelstva v provincii.

Ať už si o postupu mezinárodního společenství a únorové deklaraci o nezávislosti myslíme cokoliv, s novou realitou je nyní nutné žít. Konec konců, mnoho jiných reálných řešení na stole skutečně nebylo. Pro Evropskou unii z toho plyne jediné: novému státu významně pomohla na svět, takže ho při prvních krůčcích musí držet za ruku. Přitom je třeba mít na paměti, že cílem musí být stabilizace nejen Kosova, nýbrž celého Balkánu. V opačném případě brzy můžeme nadít další válečné krize na poloostrově, která by měla katastrofální následky i pro Unii. Ta nesmí spustit ze zřetele osud srbské minority v Kosovu, protože právě jejím příslušníkům nyní nejaktuálněji hrozí násilí ze strany většinového etnika. Situace zatím směřuje k vyhnání Srbů z Kosova a tedy k dalším etnickým čistkám na území Evropy. Kromě toho je v zájmu Unie pomoci při budování institucí nezávislého Kosova. Jeho etablování může být jednou z možností, jak se vyhnout snahám o sjednocení s Albánií. Ač se tvrdí opak, hnutí kosovských Albánců mělo vždy za cíl sjednocení s mateřskou zemí.

Perspektiva Velké Albánie by ovšem mohla vyvolat výbuch v Makedonii, kde jsou sice menšinoví Albánci součástí vládní koalice, v praxi ale žije slovanské a albánské etnikum v zemi ve vzájemné izolaci. Z jistého pohledu pochopitelné volání po sjednocení albánského národa je tak potenciálně větším problémem, než současné spory o Kosovo.

Další destabilizaci Balkánu se Unie může pokusit zabránit jedině tím, co až dosud fungovalo ve střední a východní Evropě, tedy politikou rozšiřování. Západní Balkán, jak se v unijním žargonu oblast nazývá, musí dostat jasnou evropskou perspektivu. Evropská unie to deklarativně činí i dnes, ve skutečnosti ale ve starých členských státech převládá dobře známá únava z rozšíření. Po vstupu Chorvatska tak přibírání nových zemí není vůbec jisté a budoucnost Lisabonské smlouvy s tím přitom nijak nesouvisí. Naopak - je to jen záminka pro ty, kteří by rozšiřovací proces nejraději odpískali.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: oho
Spustit audio