Vysoké ceny zdrojů energie dělají britské vládě těžkou hlavu

Neměla by vláda tyto podniky potrestat jednorázovou daní z nadměrného výdělku, ze které by mohly nejchudší rodiny dostat podporu? Ano, občané i média se začali hlasitě ozývat. Ještě větší pobouření jen o 24 hodin později vyvolalo oznámení firmy Centrica, mateřského podniku British Gas, že za první polovinu roku vydělala téměř miliardu liber. Vláda dokonce naznačila, že v tomto případě uvažuje o jednorázovém uvalení daně z nadměrného výdělku. Podobně by tomu prý bylo i v případě petrolejářské společnosti Shell, která zas pobouřila motoristy ohlášením výdělku 4 miliard liber za pouhé tři měsíce, díky nadměrným cenám benzinu, za které ovšem může vláda, jejíž daně tvoří téměř tři čtvrtiny jeho ceny.

Reakce expertů jsou ovšem poněkud umírněnější. Poukazují na to, že energetické podniky jsou už tak vysoce zdaněny a platí vysoké poplatky za emise skleníkových plynů a za investice do přesunu do nízkoemisních, ale dražších obnovitelných způsobů výroby energie, například větrné. Přitom by před dalším tlakem vlády mohly odejít do jiných zemí, kde jsou daně nižší. Šéf podniku Centrica, Sam Laidlaw, hájil firmu podobným způsobem. Prohlásil, že při růstu světových cen plynu už i tak jsou výdělky Centricy o 40 procent nižší než loni a že firma i tak už platí daň ve výši 58 procent, nejvyšší mezi všemi předními podniky a přitom je nucena investovat do nových a čistých, leč nákladných zdrojů výroby elektřiny.

Kritikové vlády ovšem dodávají, že labouristé po celé desetiletí u moci přešlapovali na místě ohledně energetické strategie pro budoucnost. Nechtěli se z pofidérních ideologických důvodů smířit s tím, že nukleární energie, která se zavíráním starých bloků představuje dnes už jen 20 procent výroby elektřiny, je z čistých zdrojů energie nejlacinější a mezitím podporovali plynové a uhelné elektrárny. Nyní, když vidí raketový růst cen ropy a plynu, hrozící strategickou závislost na nedemokratických zemích a spokojené sousedy Francouze, kteří se 77ti procenty elektřiny vyrobené nukleárními elektrárnami se rozhodně nemusejí budoucnosti obávat, začínají propadat panice. Britská vláda nyní chce mít postaveny nové nukleární elektrárny mávnutám kouzelného proutku a ministr průmyslu John Hutton se dušuje, že nukleární energie bude největším pilířem britské energetiky od dob ropy a plynu v Severním moři. Než se začne v této oblasti skutečně něco dít a vyhlídky na lacinější energii budou konkretizovány, možnou cestou ven z momentálního pobouření veřejnosti nad nad zmíněným zvýšením ceny plynu by podle některých expertů bylo urychlení zavedení poplatků za emisní kredity, za které energetické firmy ještě nemusejí platit. Tak by se alespoň vlk nažral a koza zůstala celá. Britská vláda si ovšem ve zmíněných souvislostech zdaleka ještě nemůže oddechnout. Francouzská státem kontrolovaná energetická firma EDF, která měla za nějakých 12 miliard liber koupit podnik British Energy, nyní na poslední chvíli ucouvla. British Energy je operátorem osmi nukleárních elektráren a francouzská účast by mohla vládní rozhodnutí o obnově nukleární energetiky posílit. Už i proto, že vláda vlastní oněch 35 procent podniku určených pro EDF a zmíněná Centrica měla prý koupit dalších 25 procent British Energy, čímž by se akce s francouzskou expertízou mohla rozjet.

Zdá se tedy, že se toho nyní děje nějak příliš mnoho a vzhledem ke špatným zprávám má premier Brown asi plné ruce práce i na dovolené.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .