Maratón

8. srpen 2008

Ten kdo se jen trochu zajímá o historii Řecka a olympijských her určitě slyšel o vojenském poslovi, který v roce 490 před Kristem vyběhl z vesnice Maratón oznámit do Atén slavné vítězství Řeků nad Peršany. Poté co se mu to skutečně povedlo, údajně po uběhnutí více než čtyřiceti kilometrů skonal únavou. Pokud je to pravda- historik Herodotos totiž ve svých spisech tuto událost nezmiňuje a v literatuře se objevuje až o 600 let později- zůstává skutečností, že je maratónský běh mužů dodnes považován za vrchol všech soutěží.

Starověké olympiády byli něco mezi lidovými slavnostmi a jakýmsi v uvozovkách odvody, kdy mladí muži měli dokazovat svou udatnost, odvahu a schopnost bojovat při vedení válek. Původně byly olympijské hry vlastně jen jednou soutěží, závodem v běhu, ke kterému se později přidávaly další disciplíny. Během starověku, alespoň podle dochovaných záznamů proběhly celkem 286 krát. Po prosazení křesťanství je nakonec římský císař Theodorius I. zakázal. Byly to podle něj přežitky z pohanských dob. Ještě tři události stojí za zmínku. Na sportoviště měly přísný zákaz vstupu ženy. Když se to matce jednoho ze sportovců v přestrojení podařilo, byla nejprve odsouzena k smrti a omilostněna až kvůli svému honosnému původu. Aby se to neopakovalo, museli sportovci nastupovat po určitou dobu ke klání nazí a diváci svlečeni do půl těla.

Kronikáři připomínají, že se olympijským vítězem závodu dvojspřeží stal císař Nero jen kvůli tomu, že ostatní soutěžící raději během závodu přitáhli opratě. Porazit císaře by totiž ve starověkých dobách znamenalo popravu. A na závěr další, možná nejdůležitější myšlenka. Během olympijských klání musel panovat všeobecný mír a pokud tuto podmínku některá ze zemí porušila, byli její sportovci na řadu let vyloučeni ze soutěží.

Proč jsem začal dnešní příspěvek o olympiádě maratónským během? Prvním vítězem novodobých Olympijských her se totiž stal znovu voják posel. V roce 1894 byl nejrychlejším armádní pošťák Spiridon Louis. Možná by se na něj zapomnělo, kdyby to nebyl právě on, kdo o 42 let později předával na slavnostním zahájení olympijských her v Berlíně olivovou ratolest Adolfu Hitlerovi.

Co se týče Berlína a jeho olympiády která sloužila jako propagace nacistů, kteří přivedli svět ke 2. světové válce byli kontroverzní už jejich příprava. O tom, že se budou konat v Berlíně bylo rozhodnuto už o rok dříve, než se k moci dostal Hitler. Ten olympijské myšlence příliš nepřál. V uvozovkách "příznivce"sportu z něj udělal až ministr propagandy Joseph Goebbels, který si uvědomil význam her pro propagaci nacistického režimu. Navzdory platnosti Norimberských rasových zákonů byl do čela přípravného výboru povolán, Theodor Lewald, který byl předtím z funkce odvolán pro svůj ne zcela árijský původ-měl židovskou babičku. Z německých měst byly odstraňovány tabule s nápisem očištěno od Židů a do sportovních klubů bylo znovu přijato 21 sportovců, kteří z nich byli jako neárijci krátce před tím vyloučeni. Na olympiádě ale nakonec Německo reprezentovali jen 2 židé. Olympiády byla úspěšná a "neárijec" Lewald poslán v 76 letech do důchodu.

Myšlenka, že by se během her neměly vést války se postupem času poněkud obrátila. Když se totiž války vedly, alespoň ty světové, nekonaly se olympiády. Bylo tomu v průběhu 1. světové války a i olympiáda v Berlíně v roce 1936 byla na 12 let tou poslední. Kontroverze pokračovaly dál. Kanadský Montreal organizoval Olympijské hry vlastně jen proto, že se v době studené války ucházely o pořádání v roce 1976 zároveň Spojené státy a Sovětský svaz. Když ten později pohrozil, že se napříště nebude na olympijských klání podílet, byla mu přidělena olympiáda v roce 1980 v Moskvě. Poznamenaná bojkotem, včetně Spojených států a dalších západních zemí. Pokud do Moskvy tamní sportovci odjeli, startovali v dresech s 5 olympijskými kruhy. V Moskvě také nesportovali reprezentanti muslimských zemí jako výraz solidarity se souvěrci v Afghánistánu, napadeného v roce 1979 Sovětským svazem V roce 1984 zase Moskva přinutila své podřízené země, včetně Československa, aby bojkotovaly olympiádu v Los Angeles. Sovětský svaz z nich tehdy neposlechlo jen Ceaušceskovo Rumunsko.

Myšlenka, že by se olympiád účastnili jen sportovci bez profesionální licence je už dávno mrtvá. Jde nyní především o velký obchod. Olympiády jsou považovány za jakýsi vrchol úsilí sportovců. Zatímco jméno vítězů mistrovství světa se často rychle zapomíná, úspěch na olympiádě málokdy. Z vítězů se alespoň v těch posledních dvaceti letech stávají v jejich zemích všeobecně uznávané celebrity. Pokud jim nejsou medaile později odebrány, třeba kvůli dopingu. A bude to platit i o nejúspěšnějších sportovcích olympiády v Pekingu, který navzdory všem výtkám rozhodně není Berlínem roku 1936.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Alexander Tolčinský
Spustit audio