10. října  2008  rubrika: Názory a argumenty

Sbližování rakouské krajní pravice

Rakouská vlajka - Foto:  CIA

Rakouská vlajkaFoto:  CIA

Výsledek předčasných rakouských voleb překvapil, přestože se dal do značné míry předpovědět. Potvrdilo se sice, že strany velké vládní koalice se dočkaly zaslouženého trestu za svou rozvaděnost, ale málokdo očekával, že se krajní pravice ve svém celkovém součtu stane druhou největší silou v zemi.

 

Sbližování rakouské krajní pravice

Vložit na svůj web

Ještě větší překvapení přišlo, když tuto středu před novináře předstoupil předseda Svobodných Hans-Christian Strache a předseda Svazu pro budoucnost Rakouska Jörg Haider, aby dali najevo, že jejich někdejší roztržka je ta tam. A ta roztržka nebyla jen tak nějaká. Korutanský hejtman Haider nejenže vytáhl kdysi Svobodné na pozici třetí nejsilnější strany v Rakousku, ale počátkem roku 2000 dokonce dosáhl, že Svobodní ostrakizovaní pro svůj extremismus a populismus se stali součástí vládní koalice. 

Paradoxně právě tady je třeba hledat příčiny pozdějšího sporu uvnitř Svobodných. V dalších volbách přišel výprask a "mladým vlkům" na krajní pravici se zdálo, že se bez Haidera obejdou. Ten se stáhl do Korutan a vypadalo to, že už se do celostátní politiky nevrátí. Na Haiderův návrat to podle průzkumů veřejného mínění nevypadalo ani letos v září před předčasnými parlamentními volbami, protože z dotázaných Rakušanů se pouze necelých pět procent přiznávalo, že dají hlas haiderovcům, kteří ustavili Svaz pro budoucnost Rakouska. To by na vstup do parlamentu nestačilo. 

Když se však hlasy sečetly, ukázalo se, že korutanský hejtman je oblíben nejen ve své provincii. Získaných více než deset procent bylo vzhledem k předchozím odhadům jasným úspěchem. Spolu s více než osmnácti procenty pro Svobodné tu byl na světě jasný důkaz, že někdejší letitá dominance socialistů a lidovců na rakouské politické scéně je ta tam. Nic na to nemění okolnost, že mnozí z voličů se rozhodovali až na poslední chvíli a že leckdy svými hlasy nechtěli tolik podpořit krajní pravici, ale hlavně potrestat strany rozhádané velké koalice. 

Krajní pravice se tváří jako správný hostinský, neptá se odkud přišel host, který chce v jeho lokále utratit své peníze. Tváří v tvář nečekaným ziskům museli její vůdci hledat novou strategii. V opozici, se kterou před volbami museli Strache i Haider počítat, by to bylo - a možná, že nakonec ještě bude - snadné. Když však dvě formace krajní pravice dohromady dostaly více než lidovci a dýchly zblízka na záda i socialistům, museli jejich předáci předvést, že mají smysl pro odpovědnost i pro teatrální kousky. To první ještě nikdy nepředvedli a pro to druhé přišla chvíle právě tuto středu. 

Před novináře se zčistajasna vyhoupli dva kdysi rozvadění kohouti Hans-Christian Strache a Jörg Haider, aby veřejnosti sdělili, že v nově zvoleném rakouském parlamentu počítají se vzájemnou spoluprací. Nebyli by to předáci krajní pravice, aby si nedopřáli porci populismu. Nijak jinak nelze chápat jejich výzvu k ustavení platformy "SOS Demokracie", v níž by měli přijmout svůj podíl i další parlamentní strany. Strany, které svou popularitu budovaly na nafukování obav z přistěhovalců, vyzývají ostatní, aby "dali svůj rozum dohromady", aby posilovali přímou demokracii a posílili práva menšin. Už jen narážka na humanitárně zaměřená hnutí se značkou SOS, jakou je třeba ve Francii "SOS Rasismus", dává tušit, že rakouská krajní pravice dokáže dát najevo jedním vrzem smysl pro sebeironii i pro provokaci. 

Novináře samozřejmě zajímalo, jak je možné, že se Strache a Haider, kteří si jeden na druhého tři roky nedokázali najít čas, najednou našli společnou notu. Korutanský hejtman musel vyslechnout i psychoanalytický dotaz, zda mezi ním a předsedou Svobodných není vztah politického otce a syna. S odpovědí byl Haider rychle hotov: "Ne, protože to bych musel někdy platit alimenty." 

Z hlediska politických kalkulací je pravděpodobnější, že Rakousko neuvidí druhý vstup krajní pravice do vlády a že ho čeká staronové vydání velké koalice. Právě s touto variantou nejspíše Strache a Haider ve skrytu počítají. Vědí, že v opozici se jim bude lépe čekat na další, ještě větší volební zisky. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Autor:  Adam Černý

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas