2. prosince  2008  rubrika: Názory a argumenty

Nové řešení afghánské situace?

Afghanistan - Foto:  AFGHANISTAN ONLINE

AfghanistanFoto:  AFGHANISTAN ONLINE

Zatímco z Iráku přicházejí čím dál častěji dobré zprávy, v případě Afghánistánu je tomu naopak. A to přesto, že zde působí mezinárodní síly déle, už od roku 2001, kdy se jim podařilo svrhnout pětiletou nadvládu radikálního hnutí Taliban a jeho spojenců z AL Kajdy.

 

Nové řešení afghánské situace?

Vložit na svůj web

V letošním roce se počet útoků zvýšil podle odhadů západních jednotek asi o 40 procent, a tyto akce jsou také intenzivnější a opovážlivější. Letos v Afghánistánu zahynulo až pět a půl tisíce lidí, z čehož asi čtvrtina byli civilisté. 

Tálibán se v poslední době soustředí nejen na útoky na domácí i cizí vojáky, ale také na infrastrukturu, kterou zde západní organizace vybudovaly. Typickým příkladem je silnice do hlavního města, postavená už krátce po svržení Talibanu, která byly velkou chloubou mezinárodního společenství. Nyní je čím dál nepohodlnější a pomalejší po ní jezdit, a také nebezpečnější vzhledem k množícím se útokům na automobily. V povrchu silnice se objevují čím dál častější jámy po výbušninách, a v jejím okolí vraky ohořelých vozů. Aktivity Talibanu se tím vlastně velmi přiblížily hlavnímu městu Kábulu, což má nejen reálný, ale i symbolický význam. 

Značnou nervozitu projevuje i dosavadní spojenec západu, prezident Hamíd Karzaj. Ten se v poslední době pustil do ostré kritiky západu. Vadí mu, že Spojené státy nejsou schopny vymoci si na sousedním Pákistánu dostatečně tvrdé zásahy proti bojovníkům Talibanu v pohraničí. Taliban a Al Kajda tam mohou operovat na obou stranách hranice, afghánské i pákistánské, a to jim umožňuje unikat do svých úkrytů. Afghánský prezident má výhrady i k nedostatečně intenzivnímu boji proti Talibancům, které označuje za malou skupinku, kterou by Západ snadno zlikvidoval, kdyby chtěl, a domnívá se, že jeho lidu chybí světlo na konci tunelu. Nyní po vzoru Iráčanů také žádá jasné datum, do kdy hodlají západní síly setrvat v jeho zemi. Situace v Afghánistánu je však zcela nesrovnatelná a Karzajův požadavek je do značné míry nožem do zad těm, kdo ho udržují ve funkci a naživu. Prezident má však konkrétní cíl - získat pozornost a popularitu před volbami, které bude muset absolvovat příští rok. Svými výroky se snaží získat na svou stranu ty Afghánce, kteří se domnívají, že hlavním problémem Afghánistánu je přítomnost cizích jednotek, a nikoli pokus Talibanu opět se zmocnit nadvlády nad zemí. 

Minulé úterý Karzaj také delegaci Rady bezpečnosti OSN řekl, že pokud nebude určen konec bojů, bude afghánská vláda považovat za své právo najít cestu k míru a bezpečí vlastní cestou. Tím mínil dohodu s Tálibánem, což není řešení, které by si Washington přál. Už dříve Karzaj nabízel příměří Talibanu, podmínkou islamistů však bylo, aby nejdříve odešli zahraniční vojáci, což si afghánská vláda nemůže dovolit. Karzaj se tedy svými výroky pravděpodobně snaží otevřít si dveře k jednání s příliš silným soupeřem, a nebo přinutit Západ k větší intenzitě boje. 

To je i v plánu USA a dalších zemích. Už dříve Američané vyvodili závěr z úspěšného nárůstu jednotek v Iráku, kde je nyní mnohem větší klid, a naplánovali na příští roky postupný přesun části ušetřeného kontingentu do Afghánistánu. Budoucí americký prezident Barack Obama také minulý týden v telefonickém rozhovoru s Karzajem slíbil, že několik tisíc amerických vojáků dorazí do země už v lednu, tedy bezprostředně po Obamově nástupu do funkce. Už nyní je téměř polovina ze 70 tisíc zahraničních vojáků mezinárodní mise ISAF v Afghánistánu ze Spojených státu Také evropské země plánovaly zvýšení své vojenské přítomnosti, včetně České republiky, i když původní plány na vyslání více než sedmi set mužů byly nakonec po nátlaku opozice zredukovány. I tak se pravděpodobně zvýší počet Čechů v Afghánistánu ze čtyř set na pět set osmdesát.. Zajímavým rysem afghánského tažení mezinárodních jednotek je fakt, že ruská vláda v tichosti povolila německému a španělskému kontingentu přesun materiálu vlakem přes ruské území, což je zcela v rozporu s ruskou rétorikou vůči NATO, a naznačuje, že i Rusové berou osud afghánské mise vážně. 

Nicméně platí, že Západ i po zvýšení své vojenské přítomnosti bude čelit oddílům, které mohou používat nepoměrně problematičtější metody, jako je například používání dětí jako sebevražedných atentátníků. 

Jednou z cest, jak se se sílícím tlakem Talibanu vyrovnat, je nový taktický přístup, o kterém se nyní v NATO debatuje. Měl by být zaveden v nejbližší době v padesáti afghánských okresech, které jsou v současnosti nejvíce ohroženy novým nástupem Talibanu. Tato strategie, nazývaná "integrovaný přístup", by měla kombinovat několik různých postupů. Jde zejména o zesílený vojenský tlak spolu s hospodářskou pomocí a doslova nákupem místních předáků. Ti by za finanční podporu měli spolupracovat s vládou a jednotkami ISAF. 

Jde vlastně o rozšíření programu, který už běží ve Wardaku, provincii jižně od Kábulu, kde v poslední době vliv Talibanu značně narostl. Místní šéfové zde měsíčně dostávají dávku ve výši asi 200 dolarů. Za to mají například předávat informace o činnosti Talibanu na svém území a udržovat při životě šuru, neboli místní radu. Jde o to, aby se obnovilo spojení mezi místními komunitami, kmeny a vládou. Vláda za spolupráci slibuje nejen peníze, ale také větší zodpovědnost vůči místním lidem a odstraňování zkorumpovaných místních úředníků. Výsledkem by měla být vyšší důvěra Afghánců v dobrou budoucnost pod vedením současné vlády, a ubírání půdy pod nohama Talibanu, který z nespokojenosti politicky i vojensky těží. 

S rozšířením tohoto přístupu do dalších provincií už vyslovili souhlas Britové, kteří spravují provincii Helmand, - a Kanaďané operující v Kandaháru, o tom vážně uvažují. Je vlastně o verzi jakési soft power, která by neměla zatěžovat vztahy Afghunců k zahraničním jednotkám, které se podle některých názorů příliš spléhají na ozbrojenou sílu. Na druhou stranu někteří odborníci, včetně například manažera afghánských operací charitativní organizace Oxfam, smysl tohoto přístupu popírají, a tvrdí, že jen posílí korupci afghánské elity. Proti tomuto přístupu byli ještě v loňském roce i Američané, ale zdá se, že nyní svůj názor mění. Jedním z důvodů je právě úspěch, který slavili jejich kolegové s lokálním přístupem v Iráku. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas