Rusko a světová finanční krize

30. prosinec 2008

Konec roku se odehrává všude podle podobného scénáře. Lidé a to i ti političtí rekapitulují uplynulé měsíce a snaží se poodkrýt roušku toho, co je v těch nadcházejících čeká. Rusko není výjimkou. A tak Rusové vybrali například největší osobnost.

V televizní soutěži "Jméno Ruska", do které se zapojilo 50miliónů televizních diváků, nakonec prohrál dlouhodobý favorit Josif Stalin. Porazil ho, a zřejmě i na přímluvu úřadujícího patriarchy pravoslavné církve Kirilla kníže Alexandr Něvský. Panovník, který v polovině 13. století proslul vítězstvím nad švédskými a německými rytíři. Druhá příčka patří reformátorskému premiérovi z počátku minulého století Petru Stolypinovi a favorizovaný Stalin-Džugašvili je až třetí. Když se byl do velkého finále probojoval vedle Puškina, Dostojevského, či Ivana Hrozného a Petra I. i Alexandra II. také vůdce bolševické revoluce Vladimir Uljanov-Lenin.

Svědčí to o jistém ústupu idealizované bolševické nostalgie či o tom, že pravoslaví má naopak rostoucí vliv? Nebo, že by současní politici byli prozatím jen, když už osobnostmi, tak jen pomíjivé přítomnosti? Více světla přidává další anketa. V žebříčku tzv.né Elity Ruska, který se sestavuje na základě průzkumu veřejného mínění je na prvním místě stále Vladimír Putin. Druhý je současný prezident Medveděv a třetí je zpívající babička, legenda ruské estrády, jak se tamní popmusic říká, Alla Pugačova. Zajímavá společnost, kterou na dalších místech doplňuje populistický nacionalista Vladimír Žirinovský a také šéf ruských komunistů Gennadij Zjuganov, který se dokázal z loňské 17. pozice propracovat až na 6. příčku.

Hned za ministra pro mimořádné situace, Sergej Šojgu. Jeho služby bude příští rok vláda možná potřebovat více než dosud. Až třetina Rusů je totiž připravena demonstarovat proti poklesu životní úrovně. Nejvíce napružení jsou lidé na Dálném Východě a na jihu Ruska. A politicky jsou to stoupenci liberálních demokratů zmíněného Žirinovského a komunistů jmenovaného Zjuganova. Sociálně nejstabilnější jsou zatím ekonomicky silné regiony: Sibiř, Ural, Moskva či Petrohrad.

Přesto nelze výsledky nespokojenosti Rusů podceňovat, zvláště, když příští rok hrozí, že počet nezaměstnaných se zvýší o 1/2 miliónu a když klesající ceny ropy ukrajují z veřejných financí. A i cena benzínu, v zemi, která je předním světovým těžařem vyrostla na 23 Rb, tedy prakticky na cenu, kterou známe i z našich čerpacích stanic. Obavy moskevského ústředí z lidové revolty byly patrné už minulý týden.

Ve Vladivostoku protestovalo jen několik stovek lidí proti zvýšení dovozních cel na ojetiny. Postarší vozy z Japonska a Jižní Koreje jsou právě na Dálném východě jedinou možností, jak tamní obyvatelé mohou dosáhnout na nějaké dvoustopé vozidlo a pro 1/4 miliónu z nich je to také zdroj obživy. Proti protestujícím Vladivostočanům zasáhla speciální policejní jednotka povolaná až Moskvy, takový strach měl Kreml z pokojného protestu a snad i tak vysokou nedůvěru má ústředí k místním milicionářům. Vyslání zásahové jednotky je přitom to jediné, čeho se lidé v těchto Moskvou zapomenutých guberniích mohou od hlavního města nadít. A to nejen na ruském Dálném Východě je rok 2008 rokem nesplněných nadějí.

Ekonomové a analytici, kteří se dlouho předháněli v optimistickýh předpovědích ekonomického růstu, dnes většinou propadají pesimismu a předhánějí se v líčení katastrofických scénářů. Záchranný polštář, který ještě na podzim sliboval premiér Putin všem, zbrzdí pád jen vyvolených a většina ostatních si opět bude muset utáhnout opasky. Před rokem přitom na světovém ekonomické fóru v Davosu vice-premiér a ministr financí Alexej Kudrin sliboval: "V nejbližší době bude Rusko ostrovem stability." Rusko, podle citovaného politika, mělo být oázou pro zahraniční investory, kteří tam nejen zachrání své finance, ale budou je tam úspěšně rozmnožovat.

Také Putin, když se v únoru loučil s prezidentskou funkcí, předvídal, že Rusko bude nejpohodlnějším místem k životu na světě. To se ještě platilo za barel ropy 100 dolarů a za unci zlata 1000. Rozmachu Ruska, zdálo se, nic nestálo v cestě. Zvláště, když Dima Bilan vyhrál cenu Eurovize, petrohradských Zenit pohár UEFA a hokejová sborná poprvé za 15 let titul mistrů světa. V létě pak už barel ropy stál 150 dolarů a hranice 200 se zdála být docela reálná.

Stejně jako se realitou stal fotbalový bronz na Euru. USA se ve stejnou dobu už topily v hypotéční krizi a tak není divu, že historicky posílil k dolaru, na 23Rb. V září se ale ekonomické a finančnín úspěchy začaly obracet v neúspěchy. První podzimní měsíc Rusové masově zkupovali posilující dolar. Do problémů se dostali první ruské banky a nakonec zkolabovala i burza. Dnes, na prahu nového roku, vypadá vše ještě podstatně chmurněji, protože i sami ruští boháči přišli o podstatnou část svých miliardový majetků. Zlaté rezervy, jejichž výší chlácholil Putin škarohlídy, se scvrkly na nějakých 70 miliard dolarů a nejméně stejnou částku podnikatelé z Ruska vyvezli. Dolar stojí už kolem 29 rublů. Příjem z exportu energetických surovin dosud z poloviny naplňoval státní kasu. Ceny ale prudce padají, dokonce pod kritických 40 dolarů. Pokud to půjde tak dál, státní rozpočet na příští rok skončí se schodkem a nikoliv předpokládaným přebytkem; k tomu se bude muset v jednotlivých kapitolách výrazně škrtat. Tu sociální nevyjímaje.

Diverzifikace ruské ekonomiky zůstává jen chimérou, která čtyřnásobné zvýšení efektivnosti národního hospodářství jistě nezajistí. Základní úroková míra, poprvé za deset let, stoupla postupně až na současných 13%. Éra levných peněz tak nenávratně pominula. Před Novým rokem začali nedostatek peněz pociťovat i prostí občané, a tak si mnozí z nich raději odepřeli tradiční jedličku, co kdyby příští rok raději jedli. Není pochyb, že v ohrožení je opět především střední vrstva. Tu nyní tvoří 60% Rusů. Trvalo dlouhých deset let, než se Rusko k tomuto základu moderní společnosti opět probojovalo, po opakovaných finančních krizích ve druhé polovině 90. let. Nový rozpad středních stavů by byl pro zemi devastující.

Je třeba rychle něco dělat. Je tu někdo, kdo ví, jak s krizí zatočit? Jisté je, že zákonodárci to asi nebudou. Původně sice odvolali kvůli finanční krizi tradiční novoroční banket. Na poslední chvíli ho přeci ale uspořádali se vší tradiční parádou. Uvidíme za rok.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: dst
Spustit audio