Děti, senioři a demografická katastrofa
Vlídnějším prostředím pro rodiny s více dětmi chce současná polská vláda zabít dvě mouchy jednou ranou. Čím více se bude rodit dětí, tím víc matek zůstane doma, a uvolní tak potřebným místo na trhu práce. Tak každým nově narozeným dítětem přispějí k řešení současné hospodářské krize. Každé nově narozené dítě nadto snižuje riziko demografické katastrofy, kterou očekávají nejen Poláci, ale i mnohé jiné evropské země.
Vlídné prostředí k dětem si polská vládnoucí Občanská platforma představuje nejen ve formě finančních příspěvků, popřípadě daňových úlev, ale i posílením infrastruktury péče o malé děti - nejen budováním nových jeslí či školek, ale také otevřením možnosti vzniku mikrojeslí a mikroškolek na soukromé bázi. Originální nápad to není. Inspiruje se francouzským příkladem. Námi však, kteří něco podobného na ministerstvu práce připravujeme, rozhodně ne. Kdo by totiž stál o český model, který je postavený na pochybné myšlence, že rodiče ve skutečnosti nejsou způsobilí postarat se o malé děti, nemají k tomu odpovídající vzdělání a odbornost, a který je tak odsouzen k zániku dřív, než se stačil narodit.
Ostatně čeští politici demografický problém mají za fikci. Svědčí o tom i jejich ledabylost přípravy reformy důchodového pojištění. Utěšují se tím, že v současnosti se rodí hodně dětí, a přehlížejí skutečnost, že se hodně dětí rodí jen proto, že se ke slovu dostaly silné ročníky z konce 70. a počátku 80. let minulého století, a zcela tak ignorují skutečnost, že i nadále na jednu českou rodinu připadá zhruba jedno dítě.
Podobnost s Polskem lze najít na opačném konci problému - stejně jako česká společnost je i polská nevlídná ke svým seniorům. Vnímá je jako obtížnou sociální skupinu, prakticky nepotřebnou a nepoužitelnou. Sami senioři se považují za jedny ze sociálně vyloučených. Nedávno to přesně vyjádřila jistá sedmdesátiletá polská dáma v dopise, který napsala jednomu ženskému časopisu. Uvedla, že nemá nic proti tomu, co časopis píše, ráda se poučí, jen nechápe, proč má neustále číst o tom, jak dosáhnout optimálního orgasmu, a přitom nenajde jedinou řádku, jak by se ona, starší dáma měla líčit, aby výsledek nepřipomínal cirkusového klauna.
Senioři jsou problém. Je to problém dosti citlivý i politicky. Jde navíc o stále sílící co do počtu volební skupinu. Tak ji politici raději po špičkách obcházejí, jen si ji nepohněvat nevhodným výrokem či navrženým opatřením.
Doznívá tu navíc - a to nejen v Polsku, i u nás - odtažitý vztah k seniorům, který měl minulý komunistický režim, odnepaměti sázející na nevinné, hlavně nevědomé mládí.
Jedno je jisté. Díky zlepšené kvalitě života, díky lepší zdravotní péči roste počet zdravím kypících šedesátníků a sedmdesátníků, kteří rozhodně nejsou na odpis a se kterými bude třeba nejen dnes, ale i do budoucna počítat, dokonce lhostejno, zda se křivka demografického vývoje obrátí, či ne.
O co seniorům ubývá na dynamice, o to více jim přibývá na zkušenostech, na trpělivosti a na poučenosti, jak to v životě opravdu chodí. To pochopili například sousední Němci, kteří zápolí s podobnými problémy jako my nebo Poláci. Mezi křesťanskými demokraty se nyní prosazuje nejen prorodinná politika, mající podobné atributy té polské, ale rodí se i návrhy, jak zpátky seniory vrátit do společnosti a využít jejich potenciálu v jejich prospěch, ale i v prospěch obce. Návrhy vycházejí z toho, že sami senioři mají zájem na tom být společnosti dál užiteční, že jejich ochota angažovat se v nevládních či veřejných organizacích je mimořádně vysoká, se stejně vysokou motivovaností, a že není od věci hranici odchodu do starobního důchodu nedělat pevnou, ale plovoucí, řekněme v intervalu od 61. do 70. roku věku.
Jednou z institucí, která je pro seniory jako stvořená, je podle nich instituce patrona. Nikdo nezaučí začínající učitele, úředníky, novináře či sociální pracovníky lépe než senior, mající svoji profesionální kariéru za sebou, toužící však ještě za sebou zanechat výraznou stopu v podobě kvalitně připravené nastupující generace.
Není jisté, zda se v Polsku začne díky nové iniciativě, kterou podporuje dokonce i opozice, rodit více dětí. Seniorů však rozhodně přibývat bude. Stejně i nás. Určitě si toho jednoho dne všimneme. Jen aby v té chvíli nebylo pozdě.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
