Privatizace ČSA - Aeroflot jako možné riziko

Tento prodej českého národního leteckého dopravce se mnoha bezpečnostním expertům, včetně důstojníků tajných služeb jeví jako velice riskantní a problematický krok. Ekonomové, kteří namítají, že jde o obyčejnou privatizaci, si možná neuvědomují, že Rusům vůbec nejde o prodělečnou českou společnost, kterou dostal do problémů svým vedením bývalý ministr obrany Tvrdík a jeho nástupce Radomír Lašák. Rusům jde o strategický vliv, který jim je ČSA zprostředkovaně schopno poskytnout. Ruzyňské letiště, jehož je ČSA nejdůležitějším klientem, hraje například v organizaci NATO nezanedbatelnou roli. Přehled o letovém provozu včetně vojenských a vládních letů, který by tak Rusové získali, by byl doslova "k nezaplacení" - vždyť Aeroflot je schopen a hlavně ochoten zaplatit, "kolik bude potřeba". Už jen tato zdánlivě nevinná věta poukazuje na to, jak rádi by kremelští politici viděli ČSA ve svých rukou. Na klidu člověku nepřidá ani fakt, že samotné letiště Ruzyně by mělo být v následujících dvou letech samo privatizováno, ani skutečnost, že třetinový podíl Aeroflotu vlastní ruský miliardář Alexander Lebeděv. Ten je blízkým Putinovým přítelem, předsedou správní rady ruské National Reserve Bank, vlastníkem nezanedbatelného podílu v Gazpromu, je vlastníkem ruského deníku Novaya Gazeta a nově i britských listů Evening Standart. V neposlední řadě je pak bývalým agentem KGB, což by mělo být samo o sobě dostatečně alarmujícím faktem.

Lebeděv, svého času špion ve Velké Británii, je zkušený člověk s mnoha kontakty. Bohužel jsou to zkušenosti a kontakty, které ČSA - a tím méně České republice - sotva přinesou něco dobrého. Aeroflot by podle bezpečnostních expertů, kteří se možným nebezpečím v otázce privatizace zabývají, přivedl do Prahy řadu svých zaměstnanců z Moskvy. Rusové bohužel v Čechách mají spoustu "přátel", kteří jim pomáhají prosadit jejich zájmy.

O to více je znepokojující, považují-li někteří přední čeští politici oprávněné obavy z pravděpodobných bezpečnostních rizik za "protiruskou agitku". Vidět v privatizaci ČSA jen obyčejnou ekonomickou transakci je více než krátkozraké. Proč ČSA nechtějí koupit veliké aerolinky jako je Lufthansa, Air France nebo British Airways? Protože ČSA nenabízí nic, co samy nemají. O to zřetelnější je pak důvod, proč Rusové o naše aerolinky tolik stojí.

Odmítnutí zájemce jako je Aeroflot bohužel není nijak jednoduché. Je to velice silný investor, a to tím atraktivnější, že v případě neúspěchu privatizace by české aerolinky nemusely vůbec přežít. Díky hospodaření pánů Tvrdíka a Lašáka, kteří miliardové ztráty zacpávali prodejem firemních nemovitostí a jiných příslušenství, totiž podniku nezůstalo k prodeji prakticky nic. Zároveň nelze očekávat reálnou pomoc od státu - v době ekonomické krize by se finanční injekce nemusely nikdy vrátit.

Ve světle nedávné plynové krize, kdy Rusové, jako už mnohokrát v dějinách ukázali, jak agresivně hodlají vést svou politiku, by si však naše vláda měla zvláště uvědomit, že další závislost na Rusku nám jistě neprospěje. Ropa, zemní plyn a letový provoz, to by byla nebezpečná trojice komodit, díky kterým bychom ruskému státu vůči nám v budoucích letech poskytli páku, za kterou by Moskva mohla tlačit, pokud bychom neskákali tak, jak Kreml píská. Prozíravý se proto jeví fakt, že si vláda ponechala možnost i započatou privatizaci okamžitě přerušit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .