90 let volebního práva žen
Mezi výročími letošního roku s devítkou na konci bychom neměli zapomenout na jedno, které tento týden připomněla putovní výstava, zahájená v jihočeských Slavonicích. Je to 90 let, co ženy v Čechách a na Moravě získaly volební právo. Bojovaly za ně- spolu se svými kolegyněmi v rakouském mocnářství- od poloviny 19. století. Nikoli kvůli tomu, jak to vyjádřila jejich tehdejší protagonistka Marianne Hainisch, aby je získaly samoúčelně, nýbrž ve zřetelném přesvědčení, že se jedná o mocenský prostředek.
Jak to myslela, je nabíledni: ženy nezískaly jen právo volit, ale také být voleny. A tudíž i prosazovat v parlamentech témata, která považují pro sebe a své rodiny za podstatná.
V tomto smyslu ovšem není bilance uspokojivá ani po 90. letech. České země se sice mohou pyšnit tím, že volební právo tady měly ženy relativně brzy, ale ve vrcholné politice a ve veřejném životě je jich dodnes mizivě málo. Rok 1989 zastihl českou společnost, pokud jde o ženy u politického kormidla, ve zvláštní situaci. Na jedné straně dbal komunistický režim na to, aby se mezi funkcionáři objevovalo, kromě příslušného počtu "federálních Slováků", také zhruba 30 procent žen- a putovní výstava připomíná i řadu z nich. Zatímco ale muže ani nenapadlo dát se na prahu nové doby zastrašit obrazem všeobecně vysmívaného Jakeše, mají ženy v politice asi dodnes obavy, aby nebyly považovány za "kabrhelky".
Přitom se na začátku 90.let objevila ve špičkové politice řada ženských tváří, ale moc dlouho tam nevydržely.Už ve volbách v roce 1992 se většinou propadly na nevolitelná místa. A začaly mizet z politické scény. Takže tady ještě v druhé polovině 90. let například platil komunistický zákon o rodině, který ukládal rodičům povinnost vychovávat děti v socialistickém duchu, aniž by reflektoval změněnou realitu, kdy ženy pracovaly například v podnicích svých manželů bez dostatečného sociálního zajištění a po rozvodech zůstaly bez adekvátního materiálního zabezpečení.
V Německu a jinde v Evropě to už dávno řeší kvótami. Ty mají zaručit, aby se na vedoucí funkce v politických stranách i na kandidátky dostal určitý počet žen. I v konzervativní CDU prosadily ženy kvótu alespoň třicetiprocentní, i když se jim ji nedaří vždycky naplňovat.
Kvóty nejsou samozřejmě samoúčelné. S počtem žen v politice sílí v západní Evropě i veřejná diskuse o rovnoprávném postavení žen a mužů, která přináší výsledky nejen při tvorbě zákonů. Příklady žen ve špičkových politických posicích táhnou i v jiných oblastech, v hospodářských podnicích, na univerzitách a vědeckých pracovištích. Eva Maria Roerová je například autorkou evropského predikátu "Total E-Quality", udělovaného podnikům a institucím, které vytvářejí prostředí, příznivé vzestupu všech svých zaměstnanců. Je to zajímavý projekt- lidské zdroje jsou dnes nejcennější a kdo jich polovinu nechává ležet ladem, škodí konec konců sám sobě.
V ČR můžeme zatím bohužel sledovat spíše opačný vývoj. Konkrétně to například znamená, že na výplatních páskách činí rozdíl mezi ženou a mužem při stejné kvalifikaci a pracovním nasazení v průměru asi třetinu a tyto nůžky se rozvírají se vzrůstajícím vzděláním.
"Osvícení muži" v parlamentu sice nadělili českým ženám nejdelší mateřskou dovolenou v Evropě, která ovšem v praxi zaměstnaným matkám jejich profesní dráhu dost komplikuje. V Evropě jde přitom už dávno o to připravit ženám takové podmínky, aby mohly mít, jestliže si to přejí, pokud možno bez problémů obojí: rodinu i kariéru. Bez politického vlivu na to zdejší ženy ale budou čekat dalších 90. let.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
