Nekonečný příběh Fondu dětí a mládeže

Majetek bývalého SSM začal mizet jako sníh na jarním slunci hned po listopadu 89. Nezlepšilo se to ani po roce 1993, kdy byl pro správu někdejšího svazáckého majetku ustaven Fond dětí a mládeže. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil už při své první kontrole v roce 1996, že tahle instituce absolutně neplní účel, pro který byla zřízena: totiž hospodařit s tímto majetkem tak, aby z něj měly užitek dětské a mládežnické organizace. Nemovitý majetek management Fondu pronajímal ke komerčním účelům za pakatel a ještě skoro všechny příjmy stačil utratit sám. Do roku 1996 dostaly organizace dětí a mládeže z Fondu všeho všudy 230 000 korun a podobné to bylo i v dalších letech. V roce 2000 se tudíž vláda rozhodla Fond zrušit a parlament na to přijal odpovídající zákon. V něm si přisoudil pravomoc navrhnout likvidátora a stálo by za to v parlamentních archivech dohledat, kdo tenkrát přišel s nápadem udělat jím právě Pavla Žáka. Jeho úkolem bylo vypořádat majetek Fondu tak, aby přednostně dostaly svazácké nemovitosti zdarma dětské a mládežnické organizace, popřípadě školy, obce a občanská sdružení, vybrané v tříkolových procedurách komisemi. Teprve to, co nikdo nebude potřebovat, se mělo prodávat ve veřejné soutěži. Žák tenkrát převzal nemovitosti za 651 milionů. Šlo o ubytovny, kluby, hotely, kancelářské budovy a pozemky po celé republice. Jak ale zjistili kontroloři z NKÚ, komise některé objekty už předem vyřadily z nabídky jako nevhodné, aniž by zdůvodnily proč.

Vláda a parlament zdůvodnění nepožadovaly. Někteří uchazeči byli například vyřazeni s tím, že jejich žádost nebyla kompletní, ačkoliv, jak zjistil NKÚ, to nebyla pravda. Fond také zájemcům jejich roli zřejmě ztěžoval kde mohl: neumožňoval jim prohlídky nemovitostí, nebo je uváděl na webových stránkách pouze pod nesrozumitelnými zkratkami. NKÚ tenkrát konstatoval, že vláda nedostávala úplné informace. Dlužno dodat, že její povinností ovšem bylo si je zajistit.

Z původních 180 nemovitostí jich v každém případě "zbylo" 46. V roce 2004 je začal likvidátor prodávat, aniž vyčkal, až parlament ukončí výběrové řízení o bezúplatných převodech. Včetně dvou objektů, obytného domu na pražských Vinohradech a pozemku v Přísečné Domoradicích, které parlament už předtím přiklepl organizaci Junák. To, co Žák v roce 2004 prodal, bylo oceněno v letech 98-2004 minimálně na 198 milionů korun. Žák za to utržil všeho všudy 37 milionů.

Nejkřiklavější bylo případ hotelu Belária v Hradci nad Moravicí, který měl podle kontroly NKÚ z roku 2005 cenu nejméně 70 milionů a byl prodán v roce 2004 za 24, 5 milionu a to ještě započtením údajného zhodnocení nájemcem. Poslanec Petr Bratský zdůrazňoval už tenkrát, že dění kolem Fondu dětí a mládeže nese znaky organizovaného zločinu a požadoval v parlamentu prověřit všechny podezřelé transakce s cílem dosáhnout neplatnosti smluv od samého počátku podle paragrafu 39 občanského zákoníku s tím, že odporují dobrým mravům.

Původně byli spolu s Žákem stíháni i právník Ondřej Hanák a bývalý šéf společnosti spjaté s Fondem Petr Kučera. Státní zastupitelství je v roce 2006 dokonce obžalovalo, soud však vrátil spis k došetření. Následně už byl obviněn jen Žák a Hanák, proti čemuž podali oba stížnost. S tou pak uspěl jenom Hanák. Na bývalého likvidátora fondu Žáka byla mezitím podána víc než stovka trestních oznámení. Procesy kvůli kdysi svazáckým nemovitostem za stamiliony jsou ovšem teprve v počátcích. Jinými slovy, už skoro dvacet let jdou tak příjmy z někdejšího svazáckého majetku zcela jinam, než tam, kam jít měly.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .