17. dubna  2009  rubrika: Názory a argumenty

Proč spolupracují Topolánek a Paroubek

Cedule Poslanecká sněmovna - Foto: Marián Vojtek

Cedule Poslanecká sněmovnaFoto: Marián Vojtek

Strany chystají před volbami ostrou, negativní kampaň plnou osobních útoků. Začne už během předehry při evropských volbách a naplno se rozjede po prázdninách před volbami do sněmovny.

 

Proč spolupracují Topolánek a Paroubek

Vložit na svůj web

ODS tedy bude útočit na Paroubka a na to, že chce obrátit kormidlo dějin doleva, což je z pohledu občanských demokratů na pováženou. Zkrátka a dobře, je třeba volit pravici reprezentovanou lídrem ODS Mirkem Topolánkem, protože pouze ona zabrání tomu, abychom se vrátili k socialismu, ze kterého jsme se s takovými potížemi vyhrabali přesně před dvaceti lety. 

ČSSD to svým soupeřům vrací přímo z voleje. Topolánek se projevil jako naprosto neschopný premiér, který nedokázal uchránit krizí ty, kteří ji nezavinili, ale dokonce se snažil manipulovat justicí. Občanští demokraté jsou stranou, která nejenže nedokáže napsat vlastní program, ale je nebezpečím pro demokracii, kterou jsme vybojovali právě před dvaceti lety. 

Zkrátka by se měli Češi zamyslet, co vlastně chtějí a bude to přímo historické zamyšlení. Ve volbách budou rozhodovat, jestli se dá lépe snášet Topolánek nebo Paroubek, jestli se víc obávají státní intervence v ekonomické oblasti anebo v justici, jestli nad krizí mávnou po Topolánkovsku rukou, anebo se ji přece jen bojí. 

Byly by to pěkné volby, kdyby se Češi rozhodovali právě tímto způsobem. Ovšem existuje jistá pochybnost, jestli strany myslí předvolební bitvu vážně, anebo jestli náhodou nejde jen o stínové divadlo. 

Leccos nasvědčuje druhé variantě. Především je to skálopevná dohoda obou předsedů, Topolánka a Paroubka, na předčasných volbách a na úřednické vládě. Jestli v této chvíli někdo řídí zemi, pak je to dvojice šéfů největších stran, nepochybně v nepřetržitém kontaktu. Tento fakt je v nápadném rozporu s informacemi o hodně ostré předvolební kampani. Samozřejmě mohou představitelé ODS a ČSSD leccos vysvětlovat. V této chvíli jde o stabilitu samotné politické scény, je třeba dokončit evropské předsednictví a čelit krizi. Dvě velké strany jsou pak jedinou silou, která dokáže získat většinu v parlamentu. 

Proti tomu se nedá příliš namítnout. Prostě to nejde jinak, nejdříve nezbytná spolupráce a pak volební kampaň na férovku. Jde přece o zájem České republiky. 

Možná se tedy nedá nic namítnout, ale může se něco připomenout. Co když má Česká republika ještě jiné zájmy, které odpovídají záměrům obou stran. 

Tak například Topolánek i Paroubek pochopitelně vidí jako zájem své země to, aby zůstali v čele svých stran a aby jejich strany byly co nejsilnější. Nutno přiznat, že se jim daří jejich záměr uskutečňovat. Součet preferencí občanských a sociálních demokratů je největší v historii a v novém roce překročil u agentury STEM sedmdesát procent hlasů. Malé strany jsou na tom naopak špatně jako nikdy. 

Je známo a v minulých volbách se to osvědčilo, že vyostřený souboj dvou velkých stran, při kterém jde o všecko, přináší značné výhody a předevím hlasy oběma těmto stranám. 

Topolánek a Paroubek jsou tiší spojenci a může se jim letos podařit to, co se nezdařilo Klausovi se Zemanem, totiž změnit politickou scénu na fakticky většinový systém, kde o všem rozhodne konflikt jedné pravicové a jedné levicové strany. 

Topolánek a Paroubek ani nemusí sepisovat opoziční smlouvu, která by tento vývoj zajistila. Stačí elementární porozumění v tom, že jeden jako druhý sledují své zájmy, které se od sebe zase tolik neliší. Proti opoziční smlouvě se svého času hodně psalo a mluvilo, dnes není snadné říct, jestli jde tento vývoj správným či nesprávným směrem. Asi se zatím najde jen šalamounská odpověď, že bude záležet na konkrétní situaci. 

Současné poměry se podobají období opoziční smlouvy ještě v jednom detailu. Šéf ČSSD má na vybranou: buď se dohodne se svým sokem s ODS, anebo s rovněž pravicovým prezidentem. Paroubek zatím následuje Zemanovu cestu z roku 1998 a dává přednost Topolánkovi před Klausem. 

Stojí za zmínku, že někdejší prezident Havel podporuje Topolánka a tím také jeho spojenectví s Paroubkem. Když hlavní a úspěšný kritik někdejší opoziční smlouvy dává faktické požehnání nové dohodě ODS a ČSSD, asi se proti ní opravdu nedá nic namítat. 

Přesto jedna otázka zůstává: proč se vlastně konají volby, když je o všem předem rozhodnuto. Na takovou typicky českou kverulantskou otázku existuje zásadní odpověď: Ve skutečnosti přece jen rozhodnou volby a záměry politiků, i těch nejmocnějších, musí potvrdit. Češi prozatím vždy dokázali své vůdce něčím překvapit. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Autor:  Petr Holub

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas