15. července  2009  rubrika: Názory a argumenty

Japonci budou volit příští měsíc - a zřejmě dají šanci opozici

Japonský premiér Taro Aso a český prezident Václav Klaus se zdraví s eurokomisařkou Benitou Ferrero-Waldnerovou - Foto: European Commission Audiovisual service, Hana Kalvachov

Japonský premiér Taro Aso a český prezident Václav Klaus se zdraví s eurokomisařkou Benitou Ferrero-WaldnerovouFoto: European Commission Audiovisual service, Hana Kalvachov

V Japonsku je rozhodnuto. Po týdnech a měsících spekulací, kdy se komentátoři snažili uhádnout termín voleb, přišel s volebním datem ministerský předseda Taró Aso. Dolní sněmovnu rozpustí 21. července a její nové členy vyberou japonští voliči 30. srpna. A vypadá to, že není rozhodnuto pouze o datu voleb, ale také o jejich výsledku.

Všechny průzkumy z posledního údobí věští hlavní vládnoucí straně, liberálním demokratům, výraznou porážku. Vezměme například průzkum prováděný koncem června pro list Jomiuri. Ukázal, že pro liberální demokraty chce hlasovat jen pětadvacet procent voličů, zatímco pro opoziční Demokratickou stranu Japonska o sedmnáct procent více. Voličský odvrat od liberálních demokratů potvrzují i výsledky několika komunálních voleb. Liberální demokraté z nich vesměs odešli jako poražení. Zvlášť citelně je bolela víkendová porážka v Tokiu. 

Ve stosedmadvacetičlenném zastupitelstvu této jejich dlouholeté bašty na ně zbylo už jen 38 míst, zatímco jejich rivalové z Demokratické strany Japonska si vydobyli čtyřiapadesát křesel. Premiér Aso mohl s volbami posečkat do října, kdy vyprší čtyřletý mandát vládní koalice (liberální demokraté a strana politického buddhismu zvaná Nová Komeitó). Řádný, říjnový termín voleb by byl pro liberální demokraty bezesporu lepší než termín srpnový. Za čtvrt roku se může ledacos stát. Na favorita voleb, demokraty, by se například mohl provalit nový skandál, třeba ještě něco silnějšího než nedávná aféra, v níž prasklo, že na sponzorské listině Demokratické strany figurují osoby dávno mrtvé. Byl by ovšem zázrak, kdyby se voličské preference zvrátily během těch pár týdnů, které zbývají do 30. srpna. 

Proč si tedy premiér Aso vybral srpnový termín, který je podle většiny komentátorů pro jeho stranu sebevražedný? 

Aso se tím pokouší zachránit sám sebe. Je to čtvrtý premiér za čtyři roky a stejně jako jeho předchůdci, kteří se v čele vlády udrželi podobně krátkou dobu, je kritizován za nerozhodnost a neschopnost. A také za politicky zničující přebrepty. V Japonsku, rychle stárnoucí zemi, si politik nemůže dovolit znepřátelit silnou voličskou skupinu, důchodce. Přesně to však Aso loni v listopadu udělal, když prohlásil, že "důchodci jen jedí a pijí a jinak se nijak nesnaží". Asova popularita se drží na bídných dvaceti procentech a přítěží se premiér - mimochodem milovník japonských komiksů a někdejší olympionik - už stává i pro vlastní stranu. V ní se množí hlasy, aby Aso odstoupil. Ke změně stranického vedení vyzval například bývalý generální tajemník liberálních demokratů Hidenao Nakagawa nebo ósacký guvernér Toru Hašimoto. Asovi vnistrostraničtí oponenti věří, že s jiným předsedou by volby snad mohli i vyhrát - zatímco s Asem půjdou na jistou volební porážku. Vyhlášením bližšího termínu voleb si Aso chce jednoduše pojistit, že ho strana nestačí v tak krátké době sesadit. Když Aso volby prohraje, stejně bude muset odejít. Do 30. srpna však může i on doufat v zázrak. 

A když nepřijde? Co se stane, když 30. srpna, jak se všeobecně předpokládá, zvítězí opoziční demokraté? 

Pro Liberálně demokratickou stranu to bude znamenat, že ztratí vládu teprve podruhé od svého založení v roce 1955. Poprvé to bylo po odhalení několika korupčních afér v roce 1993, ale nová, protiliberálnědemokratická vládní koalice se brzy rozpadla a liberální demokraté se vrátili k moci. Na dalších patnáct let. Byť, pravda, už za pomoci koalice. Časy, kdy pro liberální demokraty hlasovala nadpoloviční většina Japonců a strana tak mohla desetiletí sestavovat jednobarevnou vládu, dávno minuly. Důvodů je několikero. K těm hlavním patří ekonomické potíže, které se ohlásily již v devadesátých letech - a z nichž se Japonsko, už opět pod vládou liberálních demokratů, dodnes nedokázalo plně vyprostit. Liberální demokraté se vždy prezentovali jako strana, která rozumí ekonomickým zákonitostem a je na ni spoleh při zvyšování životní úrovně. O tuhle image však už přišli. A navíc, odcizili si také mnoho svých tradičních voličů na venkově. V časech recese je jistě obtížné investovat do japonského venkova tolik, co kdysi Liberální demokraté to však vesničanům nedokázali srozumitelně vysvětlit - a ti tak začali mít pocit, že jsou přehlíženi. 

Otázkou je, zda předpokládaná volební výhra japonských demokratů bude opravdovou výhrou i pro samotné Japonsko. V zahraniční politice jsou demokraté zatím dosti nečitelní. A jejich vnitropolitický program slibuje zvyšování životní úrovně - aniž jasně specifikuje, kde na to v době krize brát. Jednou z možností je zvýšení spotřební daně ze současných pěti na deset nebo i více procent. 

Demokraté si však svou šanci každopádně zaslouží. A střídání u vládního vesla by pro zemi, kde půlstoletí s jednou malá přestávkou vládla jediná strana, bylo velice zdravé. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Autor:  Milan Slezák  (msl)

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas