Politické zneužití vzpomínky na rok 1968

Zaprvé všichni víme, že americký radar v Čechách a americké rakety v Polsku byly za prezidenta Obamy odloženy a v přípravách se nepokračuje. Podle vývoje situace v Íránu a severní Koreji se k nim možná jednou Spojené státy vrátí, ale je to nepravděpodobné, protože mezitím již existuje několik náhradních a patrně lepších řešení, které budou splňovat stejný účel. Jedním z nich jsou mobilní radary. Navíc spolu Spojené státy a Ruská federace otázku i možné společné obrany proti mezikontinentálním raketám projednávají a ruská strana je nepochybně velmi dobře informována od samotných Američanů o tom, co tento pozemní, řekněme brdský typ radaru představuje. Snažit se pomocí svých špiónů pátrat na českém ministerstvu obrany po informacích o něm by bylo tedy absurdní. Dokonce bych řekl, že jestli někde nemají přesné informace, pak je to české ministerstvo obrany. A pak jsou tady ještě další skutečnosti.

27.června, čili ani ne před měsícem, uzavřeli ministři zemí NATO a jejich ruský kolega Lavrov na Korfu dohodu o nové spolupráci v Radě NATO-Rusko. Prvním výsledkem je dohoda o spolupráci při zásobování 61 000 vojáků NATO v Afghánistánu, protože Taliban je nepřítelem i Ruska. Také další plány nové spolupráce jsou velké: jde především o Írán, kde Rusko buduje v Búšehru jaderný reaktor v hodnotě přes miliardu dolarů a je jedinou zemí, která může nějak ovlivnit to, zda Írán dosáhne stádia, kdy bude moci využít jadernou energii pro vojenské účely či nikoli. Proto je nutný společný postup USA a Ruska vůči Íránu. Rusko nemá zájem, aby Taliban ovládnul Afghánistán, nemá zájem, aby Izrael byl na Blízkém východě příliš oslaben a nemá zájem na tom, aby Írán byl jadernou mocností. Dokonce deklarovalo, že nepřipustí, aby vedle Pákistánu existovala ještě další islámská země s jadernými zbraněmi. To všechno jsou slibná východiska pro novou spolupráci. V květnu zveřejněná společná americko-ruská studie o íránském jaderném a raketovém potenciálu pak konstatuje, že by mohlo trvat ještě dva až tři roky, než by země mohla vyrobit "primitivní jadernou nálož" a to ještě závisí na odpovídajícím politickém rozhodnutí. Aby k takovému rozhodnutí vůbec nedošlo, mohou ovlivnit snahy části íránské společnosti po demokratizaci země a výměně íránského vedení, které deklaruje, že je k takovému rozhodnutí připraveno. Ve studii se pak uvádí, že po výrobě primitivní jaderné nálože by trvalo nejméně pět let než by ji Írán mohl umístit do rakety. Z toho je zjevné, že výstavba pozemního radaru v Čechách je dnes zbytečná a ostatně prezident Obama to jasně řekl: pokud pomine nebezpečí z Íránu, nebude důvod investovat do radaru v Čechách a vyzval Rusko, aby mu s Íránem pomohlo namísto toho, aby se hádalo o radar. A Rusko začalo pomáhat. Toho všeho si naši brdští politikové na čele s Mirkem Topolánkem nevšímají a pokračují ve svých hrátkách. Jedinou otázkou tedy je, co tím vlastně sledují, o jim jde? Cožpak jim nevadí, že se ocitnou ve velmi riskantním postavení mezi USA a Ruskem, kde budou trčet jako něco někde a budou vadit oběma stranám? Podívejme se však nejprve na další vysvětlení českých médií ke kauze vypovězení ruských diplomatů z Prahy. Prý ovlivňovali občanská hnutí, bojující proti radaru. A protože to dotyčná hnutí popírají, dělali to prý tak, že si to ani nebozí aktivisté neuvědomovali. V této souvislosti mnozí čeští komentátoři propadli až neuvěřitelným komunistickým manýrům. Někteří dokonce uváděli, že kdo je proti radaru, je patrně agentem Moskvy, jakoby dotyčný to nemohl mít z vlastní hlavy a neměl pro to vlastní důvody. Zavírali přitom oči před faktem, který nešlo obejít, jen se tvářit, že není. A sice, že většina české společnosti byla proti radarové základně, někdy to bylo 70%, jindy 60% či podobně. A navíc dotyční lidé měli pro svůj odpor k radaru velmi rozdílné důvody a motivy. Od pacifismu přes obavy o bezpečnost až po argumenty, že ve sjednocené Evropě, sdružené navíc v obranné alianci NATO, by se všechny takové nebo podobné dalekosáhlé projekty, dotýkající se na příklad Ruska, neměly zakládat na bilaterálních dohodách, ale měly by být integrovány do celoevropských struktur. K tomu ovšem zatím nedošlo. Ruští špióni, kteří by usilovně pracovali na přesvědčování české veřejnosti, aby byla proti radaru, by se tak, obrazně řečeno, dobývali do široce otevřených vrat. V aktuální diskusi se pak jeden expert na bezpečnostní otázky vyjádřil, že ruští špióni překročili jisté meze v tom, že chtěli ovlivnit politická rozhodnutí o radaru. Prosím pěkně, chtělo by se zeptat, jaká politická rozhodnutí? Vždyť žádná nebudou. Český parlament nebude rozhodovat o věci, v níž není jasné a hotové stanovisko partnera, tj.Spojených států. A navíc nesmíme zapomínat, že dvě hlavní opoziční strany v českém parlamentu jsou proti radaru a jedna bývalá koaliční strana nemá jednotné stanovisko. Takže jaká politická rozhodnutí a koho jsou tu k ovlivňování? Zbývá ještě odpovědět na výše položené otázky. Vypovězení ruských diplomatů kvůli špionáži ve vojenských otázkách je zaprvé možná velmi opožděnou a velmi trapnou odvetou za okupaci v srpnu 1968, kterou si právě v těchto dnech připomínáme. V Čechách v tom máme tradici, vzpomeňme si, jak se odčiňovala porážka na Bílé hoře z roku 1620 při pozemkové reformě po první světové válce a při znárodňování po druhé světové válce. Pak je tu ovšem druhá možnost, která není tak nekrofilní jako tato první. Chceme si vydobýt znovu pozornost Spojených států a donutit je, aby se nám věnovaly. To by odpovídalo duchu dopisu ex-politiků ze střední Evropy prezidentovi Obamovi. Jenže ti nemají možnosti, aby až tolik ovlivnili naši BIS. A tak zbývá poslední možnost, ryze vnitropolitická, ovšem neméně trapná. Souvisí s bojem mezi ODS a ČSSD a s nedávným setkáním předsedy Paroubka s ruským prezidentem. Někdo z BIS se patrně na politický nátlak snaží ukázat, že Rusko nás stále ohrožuje, je nebezpečné a ČSSD se s takovým nepřítelem paktuje. V duchu Topolánkova hesla buď radar nebo Moskva. K tomu jen poslední připomínka: mezinárodní aféry, byť tak lokálního charakteru, rozehrávané z předvolebních důvodů, poškozují především nás samotné. O Rusku ani o někom jiném nevypovídají vůbec nic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .