Rekonstrukci uhelné elektrárny Prunéřov a dostavbu Temelína, a také jezy na Labi, to všechno žádají odboráři, protože to jsou velké projekty, které prý rychle zajistí práci tisícům lidí. Z tohoto důvodu je Českomoravská konfederace odborových svazů zahrnula do svého seznamu aktuálních protikrizových opatření na jednání vlády.
Zelení se nicméně obávají, že odborářská péče o pracovní místa kryje v těchto případech něco jiného, a totiž masivní lobbing pro polostátní firmu ČEZ. Jak zdůraznil předseda Zelených Liška, tyto kroky by musely za normálních okolností projít důkladným schvalovacím procesem a diskusí. Jinak hrozí, že narychlo budou schváleny věci, proti kterým existují vážné výhrady, protože skrývají riziko plýtvání veřejnými prostředky a ohrožují zdraví lidí i přírodu. Dodejme, že v tomto bodě má Ondřej Liška nepochybně pravdu. Problém ale je, že kromě Zelených nezvedá na české politické scéně, pokud jde o parlamentní strany, proti záměrům zdejší energetické lobby hlas v podstatě nikdo.
Nechme teď stranou jezy na Labi i elektrárnu Prunéřov, kde Zelení žádají nikoli jen běžnou rekonstrukci, ale důkladnou modernizaci všemi dostupnými technologiemi. Nechme stranou i otázku prolomení limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách, která se nepochybně stane - respektive už je-jedním z ohnisek volebního boje v tomto regionu.
Zajímavé je, jak se v tomto kontextu vždy jaksi mimochodem, jen tak aby řeč nestála, připodotkne, že je nutné dostavět konečně i ten Temelín. Jako by snad už výsledek procesu EIA, posuzujícího dopady projektu na životní prostředí, měli zastánci dostavby už dávno v kapse. Přitom, kdyby všechno probíhalo podle regulí, nemůže být takový výsledek kladný, dokud se například nebude vědět, kam s vyhořelým palivem. To totiž kupodivu u sebe za humny nechce nikdo, ani zdejší stoupenci jaderné energetiky ne. Elektrárny s uzavřeným palivovým cyklem, které mají zpracovávat i použité palivo, jsou naproti tomu hudbou budoucnosti.
Z minulosti naopak přetrvává zvyk slibovat obcím v tzv. havarijní zóně kolem jaderných elektráren kompenzace v řádu stamilionů. Že by měl kompenzační nároky občanů uspokojit ČEZ ze svých zisků, to očividně politiky nenapadá. Škoda: hned by totiž bylo jasnější, jestli je ta úžasná elektřina z jádra opravdu tak levná, jak se o ní s oblibou tvrdí.
Vzhledem k mezinárodnímu vývoji je ale dnes asi vůbec nejpodstatnější, že evropské reaktory sovětského typu berou palivo od ruské státní firmy TVEL. Od ní ho kupují i Dukovany a nyní také Temelín, protože v jeho reaktorech vyvolávalo palivo od Westinghousu poruchy. Kromě toho je například česká akciová společnost Škoda Jaderné Strojírenství, kde se vyrábějí různá zařízení pro jaderné elektrárny, od roku 2004 v rukou ruské skupiny firem OMZ Group. Kontrolu nad tímto seskupením má Gazprom a tím nepřímo ruská federace. Je to výsledek privatizace tzv. "českou cestou", kdy po volbách v roce 1992 spadly předjednané smlouvy s francouzským Framatomem pod stůl a přednost dostal český manažér Soudek.
Tím vším tedy padá i argument, že je jaderná energie pro Česko strategicky výhodná, protože zemi zbavuje závislosti na Moskvě. Je tomu za současných okolností právě naopak. Když k tomu připočteme prakticky stoprocentní závislost Česka na ruském plynu, je to neveselá perspektiva. Zvlášť teď, když chce Moskva v rámci své nové vojenské doktríny znovu kádrovat, zda se v jejím předpolí, kam evidentně stále počítá své bývalé satelity, neobjevují údajné "protiruské tendence". Dostavbu Temelína je tedy třeba si důkladně rozmyslet. Bude-li jejím cílem jen dát "rychle lidem práci", jak tvrdí odbory, může to mít důsledky dost fatální.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
[
