Křesťané jsou pronásledovaní v Iráku - i jinde
Křesťané jsou příslušníci nejvíce pronásledované víry na světě. Tvrdí to německá biskupka Margot Kässmannová, která do února vedla sdružení velké části protestantských církví v Německu. I když se míra pronásledování dosti těžko měří, něco na tom pravdy jistě je. Tlak na křesťany se v mnoha částech světa nesnižuje, spíše naopak zvyšuje, jak se to nyní projevuje v severním Iráku.
Ten v posledních dnech zasáhla vlna brutálních útoků na křesťany, řada z nich byla zabita a jejich kostely zapáleny. Podle týdeníku Der Spiegel ve městě z patnácti set křesťanských rodin jich zůstalo jen asi padesát. Na podporu iráckých křesťanů se vyslovil papež Benedikt XVI., a v pondělí se stovky bagdádských křesťanů vydaly na protestní pochod.
Násilí proti příslušníkům této víry není v Iráku žádnou novinkou. Zejména po svržení Saddáma Husajna se křesťané mnohokrát stali cílem řady útoků. Například v roce dva tisíce čtyři byla spáchána celá řada bombových útoků na kostely, přesně před dvěma lety byl dokonce unesen arcibiskup chaldejské, tedy největší irácké církve. Jeho tělo bylo nalezeno po dvou týdnech.
Většinu útoků mají na svědomí sunitští islamisté napojení na Al Kajdu, a tak je tomu pravděpodobně i v tomto případě. Objevily se ovšem i spekulace, že poslední vlna útoků na křesťany v okolí Mosulu souvisí s etnickým a politickým napětím ve smíšené kurdsko-arabské oblasti, kde jde o hodně, zejména o nadvládu nad tamními ropnými poli . irácké volby se ostatně konají už za pár dní. V každém případě je irácká křesťanská komunita jedna z nejstarších vůbec a největších na Blízkém východě. Její počty se však rychle zmenšují. Ještě před deseti lety se jejich počty odhadovaly až na 1 a půl milionu lidí. Dnes se hovoří o sedmi stech tisících, nebo dokonce jen čtyřech stech. Ostatní ze strachu uprchli do zahraničí nebo byli zavražděni.
Útoky na ně jsou motivovány kulturně i nábožensky - křesťané se podle radikálů snaží odlákat muslimy od jejich víry. Krom toho křesťané, i když hovoří stejným jazykem a patří ke stejnému národu, se od svého okolí často liší. Provozují internetové kavárny, prodávají alkohol, jsou často vzdělanější a bohatší než jejich nekřesťanstší sousedé, a jsou považováni za jakési představitele západu uvnitř svých společností.
To se týká zejména mnoha muslimských zemí, kde je asi postavení křesťanů nejsložitější, a to jak kvůli roli islámu v politice, tak i kvůli aktivitám na státu nezávislých organizací a hnutí. V Kuala Lumpur bylo v poslední době vypáleno nebo napadeno žháři nejméně jedenáct kostelů. Předmětem nebo záminkou sporu je skutečnost, že tamní křesťané používají pro označení Boha původně arabské slovo Alláh, které však za své považují i většinoví muslimové. Původně se na boji proti křesťanskému používání slova Alláh podílela i vláda, a dokonce zabavovala bible s tímto slovem, ale koncem roku soud rozhodl, že na toto slovo mají malajští křesťané právo. To naopak vyvolalo nespokojenost mezi částí řadových muslimů. Znalci místních poměrů to vysvětlují zostřujícím se bojem mezi umírněnými a radikálními muslimy, v němž se i liberální proudy chtějí osvědčit jako pevné ve svých zásadách.
Podobný vývoj směrem k radikalizaci je vidět i jinde ve světě, na Filipínách, v Súdánu, v Gaze, Egyptě, Turecku a řadě dalších států. Většinou se jedná o státy muslimské, ale zdaleka nejen je - křesťané jsou pronásledováni i Severní Koreji, Vietnamu, Laosu nebo Číně. Naopak jsou převážně muslimské státy, kde křesťané nečelí intenzivnímu nebezpečí, jako je Sýrie nebo Libanon. To má často konkrétní místní důvody, například syrský diktátor Asad sám patří k náboženské menšině alávitů, a nemá zájem na rozdmychávání nepokojů a odporu vůči menšinám.
Mezinárodní organizace Open Doors tvrdí, že z více než dvou miliard křesťanů je předmětem pronásledování asi sto milionů. Tato organizace vydává i žebříček vůči křesťanům nejvíce represivních států a společností. Tuto tabulku vede komunistická Korea, kde desetitisíce věřících byly odsouzeny k trestu pobytu v pracovních táborech. Následována je Íránem, Saúdskou Arábií, Somálskem, Maledivami a Afghánistánem. Ovšem i v relativně liberálním Turecku se skoro polovina lidí domnívá, že křesťanství je násilnické náboženství, a přes čtyřicet procent by nechtělo bydlet vedle křesťana.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
