Den Tibetu - a po zbytek roku co?
Náměstí v TibetuFoto: Robert Mikoláš
Den Tibetu - a po zbytek roku co? 10. března si uvědomělejší část světa připomíná výročí okupace Tibetu Čínou. Říká se tomu Den Tibetu a na budovách mnoha institucí a organizací (nejen v České republice) jsou vyvěšovány tibetské vlajky na znamení solidarity s marným bojem Tibeťanů za jejich právo na svobodný život.
Čína si o tom, samozřejmě, myslí něco jiného a nepřestává zbytku světa vnucovat vlastní náhled spočívající v tvrzení, že Tibet je odnepaměti tradičním čínským územím. A přes to už - jak se říká - vlak nejede.
U nás se Den Tibetu a s tím spojená akce "Vlajka pro Tibet" stává pravidelnou součástí politických folklorních tanců. Většině domácích představitelů není zatěžko postavit se slovně za "spravedlivý boj Tibeťanů za jejich lidská práva", avšak pravidelně dochází k vyjevování tu podstatnějších, tu nesmyslnějších výhrad k umísťování tibetských vlajek, najmě na státní instituce.
V Poslanecké sněmovně opakovaně neprošly návrhy na (nejnověji poslanců Bursíka ze Strany zelených a Bendy z ODS) na přijetí rezoluce, která by v prohlášení k situaci v Tibetu zdůraznila nedělitelnost a univerzálnost lidských práv všude na světě. Nejčastěji frekventovaným argumentem pro nepřijetí takové rezoluce je stanovisko (trvají na něm hlavně komunisté), že vyjadřování solidarity s Tibetem je jakousi kudlou do zad Číně, což by mohlo vyvolat nepříznivou reakci právě ze strany asijské mocnosti.
Pravda, nejčastěji jsou s odporem proti vyvěšování tibetské vlajky v den výročí obsazení Tibetu čínskou armádou spojováni komunisté. Jenže je trochu s podivem, že třeba právě zmiňovaná rezoluce neprošla ve středu sněmovnou věru trapnou menšinou, neb pro její přijetí hlasovala hodně malá a necelá polovina přítomných poslanců. Zdá se, že našim zákonodárcům Tibet zase až tolik na srdci a na duši neleží.
Vlastně se není čemu divit. Český Parlament je tak český, že řada tzv. "zahraničních" otázek, které by - přinejmenším podle selského rozumu - měly být našimi zákonodárci rázně a jasně řešeny, jsou u nás spíše převraceny v boj o lokální politické body, nehledě na jejich důležitost. Spor o nějakou oficiální podporu utlačovanému Tibetu je v tomto ohledu jen nepatrnou jednodenní strkačkou, která se vyřídí ještě před odchodem poslanců na zasloužený a zaslouženě dotovaný obídek...
Tibet stranou: Řeč je například o tom, že předmětem primitivního a v principu podlého parlamentního boje se stává pravidelně například otázka české účasti (navíc profesionálů) v zahraničních vojenských misích. I tam jde často - byť ve vojensky zkomolené podobě - o dodržování lidských práv vzdálených národů. Naši politici se v tomto ohledu dovedou například neshodnout na tom, zda splní požadavky spojenců (!!!) na vyslání nějakých padesáti (!!!) profesionálních vojáků - odborníků do Afghánistánu. Copak jsme v NATO jen proto, že už neexistuje Varšavská smlouva? Copak jde voják do profesionální armády jen kvůli penězům a čeká, že si to "odsedí" v kasárnách? Pochybuji o obojím, ale nevím, proč se to neprojevuje i v pozicích našich politiků.
A zase zpět k Tibetu. Jak mají naši čačtí poslanci bojovat za věc vzdálených Tibeťanů, když otázka porušování či dodržování lidských práv je vachrlatá i v našich končinách. Například taková ochrana soukromého vlastnictví - jak je možné, že pracovníci ČEZ-u mohou libovolně vtrhnout na soukromý pozemek, údajně za účelem vykonání nějaké činnosti pro energetickou společnost? Přál bych jim krátkou stáž třeba v Texasu, kde bych je nechal vykonat "návštěvu" u nezbedného rančera, který se o dva dny zpozdil s platbou účtu za elektřinu.
Dopadli by rychleji a hůř než neozbrojený voják, kráčející v Afghánistánu vstříc pozicím Talibů s nápisem ve zvednutých pažích - "Smrt Talibánu!"
Nebo co například svoboda projevu? Nemám nyní na mysli neonácky a jejich trapné pseudostížnosti, že nesmějí hulákat rasistická a xenofobní hesla. Mám na mysli svobodu projevu novinářů, která je už pěkně dlouho a bez ceknutí svázána tzv. "náhubkovým" zákonem. Všichni o něm vědí, že nechrání především oběti závažných trestných činů před nežádoucí publicitou, ale naopak chrání před zveřejněním trestnou činnost například i poslanců, ale především vrcholných představitelů té které vlády.
Tibetu osobně přeji svobodu. V naší hospodě visí tibetská vlajka pořád a dlouhá léta. Zároveň chodím nakupovat k čínským obchodníků - hlavně suroviny na přípravu čínských jídel, které v českých obchodech nedostanu, nebo strašně až kriminálně předražené. Doufám, že dalajláma by mi porozuměl...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .