Zdražování soudních poplatků

Ministerstvo spravedlnostiFoto: Marián Vojtek

Podání k soudu by mohla být od příštího roku v některých případech výrazně dražší než dosud. Ministerstvo spravedlnosti představilo na vládě návrh novely zákona o soudních poplatcích, který počítá s jejich valorizací na úrovni inflace, tedy růstu cenové hladiny od roku 2001, kdy se poplatky upravovaly naposledy. Ministři úřednické vlády sice nenašli odvahu poslat návrh novely dále k hlasování do Parlamentu, přesto byl však vyslán důležitý signál, že justici trápí kritický nedostatek finančních prostředků, který má nezřídka vliv na rychlost a efektivnost rozhodování soudů.

Málokdo mimo soudnictví si dnes plně uvědomuje, že nedostatek peněz vede k prodlužování a celkovému nárůstu nákladů na rozhodování sporů, a nemusí přitom jít jen o nedostatečné personální zajištění. 

V závěru loňského roku se na veřejnost dostala zpráva, že české soudy nezvládají v rozumné době vracet občanům a firmám poplatky za soudní řízení. Stejně tak musejí i advokáti, znalci a tlumočníci třeba i několik měsíců čekat na své zákonné odměny. Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová odhadla výši závazků v listopadu na 300 milionů korun, situace po novém roce se ale měla zlepšit díky zjednodušení pravidel pro vracení poplatků. Resort justice ve stejné době přišel s návrhem, který by měl finanční situaci soudů alespoň stabilizovat. Podobně jako jiná ministerstva totiž dostala spravedlnost v loňském roce nižší příspěvek ze státního rozpočtu a letos se prakticky jen vrací na úroveň roku 2008. 

Zmíněným návrhem je zvýšení poplatků za podání k soudům, které by podle odhadů přineslo justici 300 - 400 milionů korun za rok. Podle výzkumů, které si nechalo Ministerstvo spravedlnosti vypracovat, totiž občanům mnohem více vadí pomalost rozhodování než absolutní výše poplatků, které jim zajistí přístup k soudu. Daniela Kovářová si od tohoto kroku slibuje hned dvojí efekt. Kromě přísunu dodatečných prostředků také snížení počtu soudních sporů a větší počet řízení, které budou uzavřeny smírem. To je zpravidla výhodné jak pro sporné strany, tak pro soud, protože šetří náklady i čas a současně podstatně zužuje možnosti pozdějšího odvolání se proti rozhodnutím. 

Úspěch druhého vytčeného cíle se ale podle nálady ve společnosti zdá přinejmenším sporný. Kdo se chce soudit, peníze na zaplacení poplatků si vždycky opatří, v případě nemajetných je pak možné poplatek ze zákona prominout. Nárůst počtu soudních sporů však může být paradoxně pozitivním trendem, protože poukazuje na rostoucí právní povědomí veřejnosti, odhodlání bránit své zájmy dostupnými zákonnými prostředky a ve svém důsledku také rostoucí důvěru v soudy. V počtu soudních sporů Česko za západoevropskými zeměmi stále výrazně zaostává, primát si držíme asi jen v počtu návrhů na rozvedení manželství. 

Zvýšení poplatku za návrh na rozvod se také nejčastěji objevovalo v titulcích zpráv k novele zákona o soudních poplatcích. Stejně jako v případě návrhu na zrušení společného jmění manželů či podílového spoluvlastnictví by se u něj měl poplatek zvýšit z jednoho na tři tisíce korun. Výrazný nárůst ze tří na sedm tisíc korun ministerstvo navrhlo rovněž u poplatku u sporů o nemovitosti, z pěti tisíc na dvojnásobek by měl podražit návrh na vydání předběžného opatření. Zde by měl regulační účinek poplatku patrně největší význam, protože často nastávají situace, kdy soudcům kvůli rozhodování o předběžných opatřeních nezbývá dostatek času na jiné případy. V ideálním případě by měly být takové návrhy jen výjimečným nástrojem, který ochrání zájmy poškozené strany do doby meritorního rozhodnutí, kvůli jejich nadužívání se ale finální verdikty paradoxně odsunují. 

Ve většině dalších případů občané pocítí jen zvýšení minimální a maximální hranice poplatků, jež jsou určovány procentuální sazbou z hodnoty sporu. U běžných občanskoprávních sporů tak minimální poplatek vzroste na tisícikorunu, stejně se bude platit za odvolání. Naopak ve věcech domácího násilí by měl být obětem poplatek prominut, protože často nedisponují žádnými finančními prostředky, a poplatek je tak může od podání žaloby odradit. Fischerova vláda návrh odmítla s tím, že o případném zdražení poplatků by měla rozhodnout až nová vláda vzešlá z květnových voleb, aby se v případě úspěchu levice nevracely na podzim zase na původní úroveň. Někteří ministři pak nebyli spokojeni se zdůvodněním potřebnosti nárůstu některých poplatků. Ačkoli se takové obavy mohou zdát pochopitelné, nelze pochybovat o tom, že svou roli sehrály už nyní zájmy politických stran. Po volbách by se spíše okrajovou otázkou soudních poplatků pravděpodobně nikdo nezabýval, nyní však odmítnutí jejich navýšení může snadno přinést tolik ceněný politický kredit. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .