Pozadí případu Ejupa Ganiče

Co se vlastně tehdy v Sarajevu dělo? 2. května se v Bosně stále ještě dislokovaná Jugoslávská lidová armáda neúspěšně pokusila vojensky bosenskou metropoli ovládnout. Překvapena odporem bosňáckých, nebo chcete-li muslimských jednotek se ale stáhla do svých objektů. V jednání byla smlouva o volném průjezdu jugoslávské armády z letiště přes střed Sarajeva kontrolovaného Bosňáky směrem ven z města. Když se tehdejší bosenský prezident Izetbegovič vracel o den později z jedné z mírových konferencí, byl jugoslávskými vojáky po přistání na sarajevském letišti zajat. Stal se rukojmím, který měl garantovat dodržení volného průjezdu.

V koloně jugoslávské armády byl obrněný transportér OSN ve kterém kromě Izetbegoviče seděl i tehdejší velitel UNPROFOR generál Mac Kenzie. Zmíněný transportér ale po chvíli z kolony odbočil doleva. Krátce na to zahájili speciální jednotky muslimské armády na kolonu útok. Několik desítek jugoslávských vojáků bylo zabito a zraněno. Jakou roli v celém případu hrál Ejup Ganič? Byl údajně ve spojení se zelenými barety. Na vysvětlenou- barva pokrývek hlavy těchto ozbrojenců měla symbolizovat islámské kořeny bosenských Muslimů. Z jeho úst měla tehdy padnout věta. „Až pustí Aliju-míněn byl Izetbegovič, kolonu zlikvidujte.“ Není zatím jasné, zda je nahrávka tohoto výroku mezi důkazními matriály, které Srbsko slibuje poskytnout do Británie na podporu své žádosti o Ganičovo vydání. V době zajetí prezidenta byl zastupující hlavou bosenského státu. Srbské úřady vydaly už v prosinci 2008 na Ganiče zatykač. Činí jej odpovědným za zmíněný útok zelených baretů na kolonu. Bosenští politici dnes tvrdí, že útok ve skutečnosti nenařídilo muslimské vedení státu, ale některý z lokálních velitelů .

Ganič byl v Londýně zatčen a uvězněn. Na kauci 200 000 liber byl propuštěn, ale zatím nesmí opustit Velkou Británii. V regionu bývalé Jugoslávie vyvolalo Ganičovo zatčení napětí. Bosenské a srbské úřady se obviňovaly z jeho eskalace. Situace začala být nepříjemná nejen pro ně, ale i pro celou Evropu.

Srbsko nadále trvá na obvinění proti Ganičovi, nicméně prezident Boris Tadič o víkendu souhlasil, aby byl případný soudní proces proti zatčenému veden v Bosně a Hercegovině. Slova srbského prezidenta vyvolala rozporuplné reakce. Prezident prý obešel srbské orgány spravedlnosti. Jiní tvrdí, že šlo jen o důkaz toho, že v Srbsku ve skutečnosti nemají dostatek důkazů, které by předložili v Británii na podporu žádosti o vydání Ganiče a prezident tedy jednal pod tlakem této skutečnosti. Navíc jde o causu útoku na Jugoslávskou lidovou armádu, spojovanou s pohrobky titovského komunismu. Ta se ani v Srbsku dnes netěší přehnané popularitě. Další zdroje se přiklánění k názoru, že půjde o causu, která částečně, samozřejmě nikoli úplně odvrátí pozornost od vedení bosenských Srbů, kteří jsou už po měsíce obviňováni z neúspěchů vnitro bosenských integračních rozhovorů.

Mezinárodní tribunál OSN pro bývalou Jugoslávii v Haagu se rozhodl pro řešení, které už několik let praktikuje. Tedy předává méně závažné causy soudům v jednotlivých post jugoslávských zemích. A tak je srbskými soudy zkoumána vina občanů Srbska, chorvatské soudí Chorvaty-viz případ Branimir Glavaš.

V případě Bosny a Hercegoviny však panují pochybnosti. Už předem se totiž v Sarajevu objevují komentáře hovořící o osvobození Ganiče, či o udělení symbolického trestu. Bývalí bosňáčtí, nebo chcete-li muslimští vůdci jsou doma dodnes považováni za národní hrdiny a zachránce existence národa v boji proti druhým etnikům, podporovaným mnohem silnějšími mateřskými státy. Souzení jedné z národních ikon jen 15 let poválce provázené genocidou bude bezpochyby mírně řečeno citlivé. Právní orgány Bosny a Hercegoviny budou v případném Ganičově procesu přísně sledovány nejen v okolních zemích, ale i v celé Evropě. Pokud se o výsledku soudu už hovoří předem, dostává to bosenskou stranu do nepříjemné situace. Suodit Ganiče doma se nikomu z Bosňáků evidentně nechce. V tomto případě i na úkor renomé země v zahraničí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.