Lidovci nad propastí
V paláci Charitas čekali na výsledky lidovci. Uprostřed kandidát Jan BřezinaFoto: Tomáš Adamec
Politickým subjektem, který v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny hraje opravdu o všechno, je Křesťanskodemokratická unie – Československá strana lidová. Sami lidovci si to uvědomují. Vystupují semknutě, přesně volí témata, která mohou ve volbách rezonovat, a strategii podřizují i personální otázky. Času však zbývá málo a je ve hvězdách, zda lidovecké šturmování stačí voliče chytit za srdce.
Průzkumy veřejného mínění naznačují, že volební výsledek KDU-ČSL by se mohl pohybovat těsně pod nebo těsně nad osudovou pětiprocentní hranicí. Vzhledem k atypickému regionálnímu a generačnímu rozložení svých voličů toho ovšem lidovci z těchto průzkumů tolik co ostatní partaje nevyčtou.
V roce 2006 lidovci získali 7,22% hlasů. Loni však stranu opustila nikoli nepočetná, navíc mediálně atraktivní skupina kolem Miroslava Kalouska, Pavla Severy a Vlasty Parkanové. Spíše než typičtí lidovečtí sympatizanti jí ale palce drží rozčarovaní příznivci ODS a tápající voliči politického středu.
Výsledky regionálních šetření agentur SC&C a STEM pro televizní Otázky Václava Moravce Speciál není radno přeceňovat. Přesto na ně partajní sekretariáty reagují velmi citlivě. Mimo jiné proto, že tyto průzkumy a na nich založené pódiové debaty mohou výrazně ovlivnit rozhodování občanů.
V Karlovarském a Libereckém kraji lidovci pětiprocentní hranici zatím nepřekročili. To však není nic nového ani ve srovnání s volbami 2006. Zajímavější je sledovat jejich zisky či ztráty v tradičních lidoveckých baštách na Moravě a ve východočeských regionech, kde obvykle také dokáží skórovat. Před čtyřmi roky obdrželi nejvíce – přes 13% - na Zlínsku. V Jihomoravském kraji přes 11% a na Vysočině více než 12%.
Poslední regionální průzkum říká, že dnes by lidovce na Vysočině volilo 9% lidí, tedy o tři procenta méně. Přitom tříprocentní pokles v druhdy nejsilnějších krajích pro ně může být osudový. A ještě jeden příklad z lidovecky „středně slibného“ kraje: na Pardubicku volilo v roce 2006 KDU-ČSL 8,77% občanů, teď jim věří přes 6 procent.
Aby neponechali nic náhodě, rozehráli lidovci sociálně velkorysou hru na půdě Sněmovny a jali se bušit i do kontroverzních kauz typu pražské Opencard. Předseda strany Cyril Svoboda se dokonce pustil do konfliktu s modrým primátorem Bémem, nechal vyvěsit nákladné billboardy a coby poslanec za hlavní město zvířil prach i na jednání zastupitelstva. Přesto minulý týden oznámil, že si prohodil vedení pražské a královehradecké kandidátní listiny s hostující předsedkyní Evropské demokratické strany Janou Hybáškovou.
Spolupráce obou stran, křesťanské a liberální, je vzájemně přínosná a atraktivní. Svoboda nicméně dlouho nechtěl pražský předvolební souboj opustit. Teď ale připustil, že Praha je těžký oříšek, který může klidně přenechat dobře politicky disponované Hybáškové, zatímco v Hradci Králové, kde kandidoval už v roce 2002, může lidovecké voliče snáze oslovit on sám než volnomyšlenkářka z metropole. Úsudek je to patrně správný, leč učiněný v hodině dvanácté, ne-li pět minut po ní.
Magickým tahem bylo posunutí Věry Luxové, vdovy po někdejším velmi schopném a populárním lidoveckém vůdci, na druhé místo kandidátní listiny v Pardubickém kraji. Věra Luxová již za života svého manžela proslula jako empatická a bystrá žena s politickými vlohami. Nemá zapotřebí těžit z kultu Josefa Luxe. Její vklad je autentický a originální. V kombinaci se slavným jménem a s regionálně oblíbeným vicehejtmanem Romanem Línkem na čele kandidátky pak na Pardubicku může lidovcům vydatně pomoci.
Když letmo nahlédneme do dalších krajů, v nichž se dříve KDU-ČSL docela dařilo, musíme si všimnout přínosu bývalého hejtmana Juránka na jižní Moravě nebo první místopředsedkyně strany Šojdrové a poslance Hovorky na Zlínsku. Na severní Moravě lidovci ztratili viditelného starostu Čeladné Lukšu. Ten však je stejně pokládán za rozporuplnou osobnost, kdežto stávající poslanec za KDU-ČSL Carbol je známý jako reprezentant přísně sociální lidovecké tváře. Na Vysočině se naopak Kalouskovi nepodařilo přetáhnout konzervativního místopředsedu Sněmovny Kasala, takže tamní lidovečtí voliči mohou žít v dojmu, že vše zůstává při starém.
Přes ostrý nástup TOP 09 a přes konkurenci ve Straně zelených, Věcech veřejných, ale i sociální demokracii mají lidovci solidní naději, že je jejich skalní voliči na ocet nenechají. Chytře si to snaží pojistit srozumitelným a čtivým programem, hlasitým vystupováním a nápaditou personalistikou. Fandit by jim nakonec mohly i větší partaje. Z minulosti lidovci prosluli coby koaliční partner obtížný, ale přesto odhadnutelný a časem prověřený. O tom, zda KDU-ČSL čeká pokračování úspěšné dráhy, nebo ústup ze slávy, ba dokonce politické vymírání, ale nakonec stejně nerozhodnou ani ostatní strany, ani agentury zkoumající veřejné mínění, nýbrž jen a pouze svými hlasy k urnám dorazivší voliči.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.