ODS o sobě dala vědět

Tisková konference ODS - hovoří předseda Mirek Topolánek.Foto: Tomáš Adamec

Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Patrně na tomto heslu zatím postavili občanští demokraté svoji strategii před sněmovními volbami. Konkrétní program hodlají představit až v dubnu a s jednotlivými hesly mířícími na občany to zatím rovněž nepřehánějí.

V médiích se pak s nadsázkou může vyhlásit anketa s otázkami typu, kdo spatřil na veřejnosti předsedu strany Mirka Topolánka a zda ještě vůbec stojí včele ODS? Nebýt nejrůznějších skandálů občanských demokratů především v hlavním městě a jejich obstrukcí ve sněmovně, veřejnost by mohla nabýt dojmu, že o této straně není prakticky slyšet. Jakoby občanští demokraté na získávání hlasů před květnovými volbami rezignovali. Ostatně šéf volební kampaně ODS Ivan Langer prohlásil, že oni budou na voliče navádět přesně zaměřené inteligentní střely a že je to lepší, než masivní bombardování, které předvádějí sociální demokraté. Prý se tím sami znemožní. 

Může to vyvolávat dojem, že ODS spoléhá na to, že jí vítězství tak nějak samo spadne do klína. Zázraky se sice v životě dějí, což platí i pro tuzemskou politiku. Patrně nikdo například nepočítal s tím, že sněmovní volby v roce 2006 skončí patem, což se nakonec stalo. Zároveň je však zřejmé, že zázraky se často neopakují. Je proto velmi pravděpodobné, že spoléhat pouze na ně, by občanským demokratům úspěch nepřineslo. Ostatně výsledky průzkumů volebních preferencí zatím dokazují, že kobercové bombardování sociálních demokratů zabírá. Jejich náskok před ODS postupně roste a zhruba dva měsíce před volbami se zdá, že je občanští demokraté mohou jen těžko dohonit. 

Byť už mezi veřejnost vypustili první laserem naváděnou střelu. Nese nálož v podobě receptu na vytváření nových pracovních míst. Toto téma může zaručit skutečně zásah do černého. Negativní dopady světové hospodářské krize se v České republice výrazně projevují v růstu nezaměstnanosti. Bez práce jsou tak i lidé, kteří by pracovat chtěli. Volných míst je zoufale málo, proto zaměstnání sehnat nemohou. Navíc ti, kteří o práci zatím nepřišli, se obávají, že by se to mohlo v dohledné době stát. 

I když dochází k mírnému oživení ekonomiky, firmy zatím příliš nových lidí nenabírají. Také kvůli obavě z toho, zda nejde pouze o blýskání na lepší časy, místo skutečně dlouhodobého trendu. ODS tvrdí, že to co navrhuje, může vytvořit až 170 tisíc nových pracovních příležitostí. Jde o další příklad věštění z křišťálové koule. Například je sporné, zda firmy budou slyšet na pobídky, na které by podle návrhu ODS mohly dosáhnout v případě, že přijmou na dobu neurčitou nového zaměstnance. Může to být zajímavé pro ty, kteří o přijímání nových pracovníků uvažují, ale bojí se, že by případné náklady na jejich propuštění v případě ztráty zakázek byly neúměrně vysoké. Potíž je v tom, že stále ještě převažují firmy, které nová pracovní místa nevytvářejí, protože nemají dostatečně zajištěný odbyt, který by je k rozšiřování produkce motivoval. 

Diskutabilní je rovněž pobídka těm, kteří by ztrátu zaměstnání hodlali nahradit podnikáním. To, že by zároveň s tím několik měsíců mohli pobírat podporu, by spíše vedlo k nejrůznějším podvodům než ke snižování počtu lidí bez práce. Zkrátka pokud nebudou mít firmy dostatek zakázek a nebudou věřit tomu, že takovýto stav delší dobu vydrží, nezaměstnanost se výrazně nesníží. To znamená, že by politici především neměli firmám a podnikatelům komplikovat život. Například zvyšováním daňové zátěže. 

V souvislosti se zaměstnaností by pak na sebe měl stát převzít určitou odpovědnost. Hlavně v tom smyslu, že by sice lidé mohli rychle přijít o práci. Zároveň by je stát neměl nechat spadnout na hranici existenčního minima, samozřejmě za podmínky, že budou aktivní a zapojí se do nejrůznějších rekvalifikačních programů a tak podobně, které by jim měly usnadnit cestu k získání nového místa. Firmy by se pak nemusely obávat toho, že pokud někoho přijmou, jen obtížně a s velkými náklady se ho v případě potřeby zbaví. 

Říká se tomu ošklivým slovem flexikurity a takovýto systém funguje například v Dánsku a částečně i v jiných skandinávských zemích. V České republice by mohl existovat rovněž, to by se na něm však museli shodnout občanští a sociální demokraté. V současné době si to lze jen těžko představit. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.