Mzdy ve Škodovce

Automobilka. Ilustrační fotoFoto: Tomáš Adamec

Mladoboleslavské automobilce v loňském roce klesl zisk o 64 procent. Vzhledem k problémům, kterým musí čelit světové hospodářství, to není údaj nijak překvapivý. A nebýt tzv. šrotovného především v Německu, mohlo být ještě hůř.

Vedení Škody Auto se může utěšovat tím, že i přesto dokáže vydělávat víc než ostatní součásti koncernu Volkswagen. Právě poměřování s německou firmou slouží nejenom jako měřítko úspěšnosti vedení, ale také jako argument ve vyjednávání odborů o vyšších mzdách. Podle nich se odborářům v Německu podařilo vyjednat čtyř procentní nárůst platů, proto považují za nedostatečné, aby se mzdy ve Škodovce zvýšily o procento v rozmezí května a listopadu a rovněž o procent v období od prosince do června. 

Tím spíš, že podle vedení odborů patří průměrná mzda ve Škodovce v rámci koncernu k nejnižším. Jak už to obvykle bývá, většina podobných srovnání není úplně přesná. Mzdová hladina v České republice a v Německu je stále velmi odlišná. Dalo by se tudíž argumentovat také tím, že mzda v mladoboleslavské automobilce výrazně převyšuje tuzemský průměr. Rovněž vyšší ziskovost Škodovky v rámci Volkswagenu je převážně dána tím, že náklady nejenom na pracovní sílu jsou v České republice nižší než v Německu a nijak to nesouvisí například s produktivitou práce. 

V době, kdy se automobilový průmysl potýká s problémy, lze považovat za úspěch pokud firma udrží výrobu, nemusí hromadně propouštět a tím mají lidé zajištěn relativně slušný příjem. I když v mladoboleslavské automobilce došlo k různým odstávkám výroby a byli propuštěni tzv. agenturní zaměstnanci, těch ostatních se zatím až na výjimky problémy s odbytem nijak dramaticky nedotkly. Samozřejmě kvůli omezení produkce mohli přijít o různé příplatky, které jsou každoročně v rámci kolektivního vyjednávání dohodnuty a tvoří součást mzdového systému. I při velmi nízké inflaci se tak může stát, že jejich reálné příjmy nepatrně klesly. Je to pro ně ale pořád lepší, než kdyby následovali osud těch, kteří o práci přišli, propadli se na podporu a zaměstnání jen těžko shánějí. 

Mzdy jsou totiž součástí nákladů a pokud nejsou dostatečné příjmy, musí firma šetřit. Což se může projevit na výplatách, případně na propouštění. Stručně řečeno, doba není zrovna příznivě nakloněna požadavkům zaměstnanců na zvyšování mezd. Zároveň je zřejmé, že odbory nemohou být pasivní a musí ukázat svým členům, že bojují za jejich práva. Byť je sporné, zda právě pravidelné zvyšování mezd k takovýmto právům zrovna patří. Odborová organizace v mladoboleslavské automobilce je jednou z nejsilnějších v zemi a dává o sobě dost hlasitě vědět. 

Stačí připomenout poměrně bouřlivé vyjednávání o mzdách v roce 2007. To ještě firma výrazně prosperovala a zdálo se, že dobré časy jen tak neskončí. Tehdy došlo k tvrdému střetu, který vyústil ve stávku. Nakonec byl vyjednán přijatelný kompromis. Odboroví předáci byli sice úspěšní, ale zároveň se stali obětí vlastní taktiky. Nasadili pomyslnou laťku až nesmyslně vysoko, čímž dosáhli toho, že konečná dohoda mohla být vydávána za jejich výrazný ústupek. 

Nyní už podobnou chybu opakovat nechtějí. Proto počkali, s čím přijde vedení podniku a potom jeho návrh odmítli. Aby svoji pozici podpořili, nevyloučili případnou stávku. V současné době by možná zaměstnavateli až tak nevadila. Vždyť například v některých měsících kvůli nízké poptávce běžela výroba určitého typu automobilu pouze čtyři dny v týdnu. Takže s nadsázkou řečeno, ze slova odstávka by se ubrala pouze první dvě písmena.
Zkrátka ekonomický vývoj výraznému růstu mezd nenahrává. Odboráři to určitě dobře vědí. 

Vždyť někteří z nich působí v dozorčí radě automobilky. Mají tudíž detailní informace o tom, co je v reálných možnostech firmy a co nikoli. Lze proto očekávat, že po bouřlivém průběhu jednání nakonec dospějí k přijatelnému kompromisu. Vzhledem k tomu, že dění ve Škodovce často bývá inspirací pro zaměstnance v jiných podnicích, by to nemusel být špatný výsledek. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.