Ekonomická maturita evropských politiků

ŘeckoFoto: Ondřej Bouda

Už řadu týdnů hledá Evropská unie recept na záchranu řecké ekonomiky. Zároveň hledá dobrou metodu prevence hned proti několika hrozbám, které by mohly kdykoli rozkolísat evropskou měnu právě tak jako to, že trpěla řecké přehmaty.

Receptů pro Řecko i návrhů, jak předcházet očekávaným nebezpečím pro euro je dost, jen si vybrat. Ale v tom je právě - jako tak často - slabina EU: nemůže najít shodu, a je to kvůli různosti zájmů svých členských zemí Tentokrát členských zemí eurozóny, nikoli celé EU. Naštěstí. To by měla ke shodě ještě dál než má teď. 

Co se receptů na problém, který dnes představuje Řecko, týká, existuje už přece jen shoda alespoň v tom, že Řecko nelze nechat padnout. Ne ze soucitu s Řeky, ale v zájmu evropské měny. Rozvrat řecké ekonomiky a následný sociální chaos v této členské zemi eurozóny by těžce narušily důvěryhodnost evropské měny. 

Z počátku se zdálo, že názorová shoda je také v tom, že na pomoc Řecku nelze volat Mezinárodní měnový fond. I to by poškodilo víru finančních trhů v sílu eura, říkalo se takřka jednohlasně ještě před pár dny. 

Chvíli to vypadalo, že naději na získání jednomyslnosti vlád by měla myšlenka na zřízení Evropského měnového fondu. Přišel s ní německý ministr financí Schäuble. Podrobněji jsem se zde věnoval tomuto tématu přibližně před týdnem. Nad nečekaným návrhem zavládly tehdy rozpaky. Dokonce i v německé vládě. Kancléřka sama upozornila, že k založení takového fondu by bylo třeba značných změn v evropské legislativě. 

A to samo o sobě už novátorskou myšlenku diskvalifikuje pro účely okamžitého použití proti akutním turbulencím na finančních trzích, které už v této chvíli provázejí řeckou krizi a představují pro evropské ekonomiky a finance hrozbu téměř bezprostřední. Co se Řecka týká, je prostě třeba jednat a ne teprve vymýšlet. 

Ať tak či onak, řecká vláda je dodnes odkázána pouze na vlastní schopnost drasticky snížit rozpočtový deficit, má-li ho co nejdřív přiblížit tříprocentní hranici stanovené závaznou klauzulí paktu stability a růstu. Ten je - či spíš by měl být písmem svatým pro členy eurozóny. Kvůli důsledkům krize i kvůli poněkud uvolněné morálce vlád se vůči němu prohřešují i ostatní členské státy eurozóny. Ne sice tak výrazně jako Řecko, ale v Portugalsku, Španělsku, Irsku a Itálii je přece jen státní zadlužení hodně varovné.
Příležitostí k dosažení dohody bylo v zasedacích síních EU hodně, ale ani po schůzkách ministrů financí Evropské unie a eurozóny na počátku tohoto týdne nezavládla shoda o formě pomoci Řecku z vlastních, tedy evropských zdrojů. Naopak tři země, Finsko, Nizozemsko a Itálie se znovu přiklonily k alternativě vnější pomoci, tedy k přivolání Mezinárodního měnového fondu, a to pokud se do dvou měsíců nepodaří samotné řecké vládě aplikovat na propastný rozpočtový deficit vlastní důvěryhodnou kůru. V čele zemí, které intervenci Mezinárodního měnového fondu odmítají, byla ještě v těchto dnech Francie. Čas plynul a nic nebylo jasné. Dnes došlo k novému zvratu v úvahách o tom, jak řešit akutní problém – řeckou krizi – a zároveň vytvořit precedent pro širší problém, tedy pro výskyt podobných krizových situací, někdy v blízké, či v lepším případě vzdálenější budoucnosti. Angela Merkelová – podle dnešních Financial Times a The Wall Street Journal - už také připouští možnost zapojit do pomoci Řecku Mezinárodní měnový fond. Měl by do hry vstoupit společně s Evropskou unií, podobně jako tomu bylo při vytvoření společných balíků pomoci pro Lotyšsko a Maďarsko v roce 2008. Už se také objevily zprávy, že Řecko uvažuje o podání žádosti k fondu na počátku dubna. Ještě včera jsem text tohoto komentáře uzavíral názorem Angely Merkelové, že Řecko musí svůj problém řešit více méně samo, prostě použitím co nejpřísnějších metod snižování dluhu. Proti dalším případným hříšníkům, kteří by se v eurozóně opakovaně provinili podobnou bezstrarostností vůči dodržování tříprocentní hranice rozpočtového deficitu nebo podobnými machinacemi s čísly jako Řekové, navrhla Merkelová zakotvit v legislativě eurozóny ustanovení o vyloučení z ní. Kancléřka nekompromisně dodala, že řecký program úspor nemá žádnou jinou alternativu. Jenomže řecký program úspor, jak nám to dokazují záběry z athénských ulic v televizních zprávách, vyvolává povážlivý sociální neklid. Ten je také pro stabilitu eura zhoubný. Možná právě proto se už trochu zmatení politici znovu vracejí k nejdříve zavrženému receptu, který chce stabilizaci situace v Řecku svěřit Mezinárodnímu měnovému fondu. Jenomže v takovém případě někdo – nejspíš zase jako první řecká veřejnost - časem odhalí, že léky, které na hrozbu bankrotu tradičně podává MMF, netiší bolest. V ulicích Athén by to po zapojení MMF do oživování řecké ekonomiky mohlo zanedlouho vypadat přibližně stejně jako v těchto dnech. Na summitu Evropské unie, od kterého se v příštím týdnu čeká, že eurozóně ukáže nejvhodnější cestu ke stabilizaci řecké ekonomiky i eura, najdou politici na jednacím stole opravdu tvrdý oříšek. A Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.