Kdo může za moskevskou tragedii
Kolik stojí v Rusku život? Soudě podle kompenzace, kterou mají dostat pozůstalí po 39 obětech dvou teroristických útoků v moskevském metru, v přepočtu necelých 220 tisíc Kč. To je odškodnění za smrt a pohřebné dohromady. A kolik v Rusku stojí smrt? Nepoměrně více. Když počítám oběti čečenské války na straně ruské armády, vojsk MV, severokavkazských civilistů a odečtu ztráty povstalců, separatistů, mudžáhidů a teroristů vychází to stále pořádně vysoko. K tomu je třeba ještě přičíst 800 miliónů Rb vynaložených na systém bezpečnosti v moskevském metru, který totálně zklamal a 1,825 miliardy na systém bezpečnosti „OKSION", Ministerstva pro výjimečné situace. Ani jeho 50 terminálů, které byly osudného dne ze stovky v provozu, nepomohlo obětem teroristických útoků.
Jejich ostatky ještě ani nespočinuly v zemi a už se, dle ruské tradice, všude možně propírá, kdo to udělal, ale hlavně kdo za to může. To, že šlo o sebevražedné atentátnice je zřejmé. Kdo za to může je už otázka z jiné kategorie, a pohříchu hodně politická. Patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill ihned po útocích odsoudil moskevské taxikáře, kteří až 3krát podražili a za jednu jízdu se nestyděli si účtovat i 10.000. Na internetových sociálních sítích šli blogeři ještě dál, shromažďují SPZ taxikářů-hyenistů. Podobně se ovšem zachovali i ruští politici. V zájmu zvýšení vlastního ratingu se předhání v údernosti. V poslední době defenzivní premiér Putin mluví o zvěři, o potřebě vykopat je z kanálů, zcela zničit apod. Jistěže se objevilo podezření na Gruzii, která by se tak mohla mstít za prohranou šestidenní válku. Byla by to dobrá příležitost svrhnout prezidenta Saakašviliho, podobně jako Američané zaúřadovali v roce 1989 v Panamě proti Noriegovi. Většinou se ale skloňuje slovo terorista spolu s národnostní identifikací - Severní Kavkazec. Zatímco v USA žijí územně vymezené skupiny jako Latino-Američané, Afro-Američané a Indo-Američané. V Rusku jsou to rasově vymezené „osoby kavkazské národnosti" a naproti tomu „osoby slovanského vzezření". Dělení na My a Vy, tedy Rusové a ti ostatní rozděluje Rusko odedávna. A není divu, že právě teď z Kavkazu přicházejí vážná varování tamních politiků: neházejte nás do stejného koše. Jistě, že u úst některých regionálních předáků to zní podivně. Tak jako například od Ramzana Kadyrova, zkorumpovaného a na místní mafii napojeného čečenského prezidenta.
Byla to ale Moskva, resp. Putin, kdo syna zavražděného klanového prezidenta Achmata dosadil do prezidentského paláce v Grozném. Teroristé nemají národnost, argumentuje nicméně trochu falešně Kadyrov. Také prezident Ingušska Jevkurov varuje před unáhlenými závěry. Jeho republika si v poslední době nezadá v teroristických aktech s Čečnou. Je tu ale ještě dalších 5 problematických regionů, včetně Dagestánu. Tam - v Kizljaru - aktuálně teroristé znovu zaútočili. O národním usmíření tedy nemůže být ani řeči. Zvláště, když policie zahájila rozsáhlé razie. Ty mohou místní obyvatele, sužované despotizmem a povstaleckými bandami, vyprovokovat jen k dalšímu odporu a dovést je až k náboženským radikálům, od kterých je malý krůček k teroristům, dvěma skupinám, které spolu stále pevněji prorůstají. Vede je soudně podle všeho „kavkazský emír" Doku Umarov, mudžáhid roku 2009. Ten ale odpovědnost za teror v moskevském metru odmítá a obviňuje ruské tajné služby. Byl ale on, který pohrozil už vloni útoky po celém Rusku. Je třeba dodat, že Rusko nenabízí Severnímu Kavkazu jinou alternativu než represe, podřízenost místním klanům a poroby v tradiční korupci. Prospělo by o dvě-tři televizní prohlášení méně a alespoň o jedno reálné řešení federálních politiků více. O aktuální politice se rozhoduje sice v Moskvě, ale o budoucnosti a bezpečnosti Ruska na Kavkaze. Kdo jiný by to měl chápat víc, než senátoři, zástupci ruských regionů. Ale i ti podlehli pokušení se zviditelnit na pozadí moskevské tragedie a uvažují nahlas o obnovení trestu smrti. Pro teroristy, kteří jsou ochotni se sami vyhodit do vzduchu, jen aby zabili ostatní, je to pramalá hrozba. A v ruských soudních poměrech hrozí více škody a tedy justičních omylů, než spravedlivých verdiktů. A ještě více je třeba se bát Putinem navrhovaných opatření na větší kontrolu občanů, shromaždování jejich biometrických dat apod.
To je přímý útok na demokracii. Systematicky se o něj ostatně pokouší právě premiér, teď má vhodný argument, boj s terorismem. Ten ale nezmizí, dokud bude Severní Kavkaz pro Rusko jen strategickou provincií bez konkrétních projektů obnovy a skutečné integrace. Dokud se Kavkazská karta bude tahat jako trumf v době ruských politických krizí a mocenských sporů, dotud bude tento region také pro jeho vlastní obyvatele jen koloniálním žalářem a přirozenou líhní odporu, který úspěšně dokáží zneužít a také zneužívají oni teroristé bez národnostní příslušnosti, ale znalostí poměrů lepší než má Rusko samo. Prozatím by pomohlo alespoň nějaké gesto. Rusko totiž čekají oslavy 65. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce. A počátkem máje se dají prý očekávat další teroristické útoky.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
