Běloruská černá díra

Alexander Lukašenko, který loni dosáhl 15 ti let ve funkci prezidenta po volbách zmírnil represe vůči opozici a dokonce povolil distribuovat opoziční tiskoviny. Snažil se lavírovat mezi Moskvou a oblastmi na západ od Běloruska. Dosáhl úspěchu i na poli diplomatickém. Navzdory mnoha výtkám z Bruselu ohledně lukašenkovské demokracie bylo Bělorusko zahrnuto do takzvaného východního partnerství. Programu spolupráce Evropské unie a některých post sovětských republik. Vláda v Minsku začala hovořit i o změnách volebních zákonů, které by běloruské hlasování přiblížila standardům, obvyklým v evropských zemích.

Změny běloruské úřady skutečně vyhlásily. Byla zjednodušena registrace kandidátů. Jednu třetinu členů volebních komisí měli reprezentovat představitelé politických stran. Opoziční kandidáti mohli bez do té doby obvyklých zásahů milice organizovat své mítinky. Doma i v zahraničí změny vítali. Nedělní volby měly být jakousi zkouškou toho, jak to může fungovat.

Prvním zavádějícím datem je zmíněná neděle. V Bělorusku se totiž praktikuje takzvané předtermínové hlasování. Oficiálním datem voleb byl skutečně 25. duben, nicméně volební místnosti byly otevřeny už od úterka. Znamená to možnost, že několik nocí mezi hlasovacími dny byly urny s lístky v moci státních orgánů. Právě tady viděla domácí opozice největší prostor pro falšování výsledků. Zrušení předtermínového hlasování požadovala v době, kdy Lukašenko sliboval volební demokratizaci. Zákon však v tomto bodu změny nepřinesl. Z oficiálních údajů vyplývá, že před termínem volilo 30 procent hlasujících. Zejména v menších místech, nebo ve vojenských posádkách. Vedení velkých státních firem dokonce těm, kdo chtěli hlasovat v předstihu dávali volno.

Několik čísel na dokreslenou. V souladu se změnami volebního zákona měli třetinu členů volebních komisí představovat zástupci politických stran a organizací. Vládních i nespojených s vládou. Oproti minulým volbám parlamentním počet v uvozovkách opozičních zástupců stoupl na dvojnásobek. Ze sedmi setin procenta na 14 setin. Kandidovat mohly i tentokrát osoby ne přímo spojené s vládní kastou. Bělorusové rozhodovali o obsazení jednadvaceti tisíc tří set zastupitelských křesel. Kandidatura byla povolena dvěma stům čtyřiceti zástupcům opozice. V uvozovkách jasným vítězem v jejích řadách jsou běloruští křesťanští demokraté. Jejich tři zástupci představují polovinu ze všech šesti běloruských místních zastupitelů, kteří nepocházejí z tábora prezidentových stoupenců.

Místní volby v post sovětských republikách jak už bylo řečeno probíhají za minimální pozornosti zahraničí. Tentokrát šlo o zkoušku, jak to bude při hlasování fungovat podle nových pravidel při volbách mnohem sledovanějších. Nejpozději v únoru příštího roku budou v Bělorusku volit prezidenta a Alexander Lukašenko bude chtít podle všeho být zvolen i počtvrté.

I když o víkendu tvrdil občanům města Gomel, že už je unaven politikou a bědoval nad těžkou hospodářskou a politickou situací. A že si pod tlakem z východu i ze západu nemá kdy oddychnout. Dříve či později si prý Bělorusové budou muset zvolit jiného prezidenta. Zdůraznil ale, že to musí být volba správná a v pravý čas. Varoval před revoltou podobnou té v Kyrgyzstánu před několika týdny. Během nepokojů, které provázely svržení tamního prezidenta Bakijeva přišlo o život několik desítek lidí. Svržená hlava státu se nachází v Minsku. Azyl po svržení poskytl Bakijevovi právě Alexandr Lukašenko.

Nedělní komunální volby žádný průlom v Bělorusku nepřinesly. Nedalo se to ani očekávat. Další liberalizace není pravděpodobná. Tedy rozhodně ne před zmíněnými volbami prezidentskými.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.